Zateplování stěn

Rozdíly mezi kontaktním zateplením a odvětrávaným systémem

Pro zateplování stěn se v zásadě používají dva druhy zateplení. Jde o tzv. vnější kontaktní zateplovací systémy (dále ETICS = external thermal insulation composite systems) a nebo o odvětrávané systémy. Oba způsoby mají svoje výhody a nevýhody.

K nevýhodám ETICS patří horší difuzní vlastnosti, k přednostem pak menší tepelné mosty kotvícími prvky, nižší cena, menší tloušťka při stejných tepelně izolačních vlastnostech. U odvětrávaného systému je to naopak. Jaké jsou principy těchto systémů? Je to jednoduché. U kontaktního zateplovacího systému je tepelná izolace nalepená na povrch zateplované konstrukce a na ní je pak kontaktním způsobem provedena povrchová úprava, obvykle tenkovrstvá omítka s výztužnou tkaninou. Princip odvětrávaného systému spočívá v tom, že tepelná izolace je připevněna opět na zateplovanou konstrukci. Pomocí kotev či jiných pomůcek je vytvořena vzduchová dutina mezi touto tepelnou izolací a povrchovou úpravou, která chrání tepelnou izolaci před povětrností. Tato dutina je otevřená do exteriéru (zpravidla dole a nahoře, u vyšších konstrukcí to může být i častěji) a slouží pro odvod difundující vodní páry. Tento systém má velkou výhodu v tom, že vodní pára, která proniká z interiéru do exteriéru po průchodu nosnou konstrukcí, již bez problémů projde tepelnou izolací (zde se používá tepelná izolace s nízkým difuzním odporem) a odvětrávanou dutinou je pak vodní pára odvedena do exteriéru. Problémem může být vyšší cena, tepelné mosty vznikající kotvami držícími vnější plášť a někdy i větší tloušťka konstrukce při stejné tloušťce tepelné izolace. Tento způsob zateplování také bývá náročnější na provedení, protože je nutné dbát na to, aby mezi deskami tepelné izolace nevznikaly žádné vzduchové dutiny.

Kontaktní zateplování

Kontaktní zateplování (ETICS = external thermal insulation composite systems, tj. vnější kontaktní zateplovací systém) se obvykle provádí systémy nabízenými různými firmami. Prvopočátek je asi v klasickém heraklitu, popřípadě heraklitu s polystyrénem, na který se natahovala rabicka (drátěná síť určená pro výztuž omítky) a pak se prováděla klasická omítka. Dnes jsou však tyto systémy dotaženy do výrazně vyšší kvality. Jako výztuha se používá speciální tkanina, která má vlastnosti odpovídající používaným materiálům (nelze použít jakoukoliv tkaninu!). Také jednotlivé komponenty jsou natolik sladěny, že vždy je nutné koupit všechny součásti zateplovacího systému od jednoho výrobce, popřípadě použít tímto výrobcem doporučené materiály, jinak může dojít k poruchám systému. V ČR se jako tepelná izolace téměř výhradně používá fasádní pěnový polystyrén a nebo desky z minerální vaty. V zahraničí je však škála používaných materiálů větší; používají se desky z korku, z různých rostlinných vláken, s polyuretanu, z pěnobetonu aj. Provádění zateplování se řídí především příslušnou normou: 73 2901 - Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů. Mimo požadavků uvedených v této normě je však vhodné dodržet i doporučení výrobce zateplovacího systému. V této souvislosti je nutné upozornit na publikaci Weber - Rádce, kterou vydává a bezplatně poskytuje firma Weber - Terranova. V této publikaci je totiž dobře, srozumitelně a velice podrobně vysvětleno, jak se má kontaktní zateplovací systém provádět. Vedle tohoto systému působí pochopitelně na českém trhu i řada dalších výrobců, např. český Stomix (údajně je název odvozen od Stodolní mixování jednotlivých přísad), Cemix, Baumit, Caparol, STO, Schwenk, Rockwool, Multitherm, Knauf, Custom a mnoho dalších.

Podstatou kontaktního zateplovacího systému je nalepení tepelně izolačních desek na zateplovanou konstrukci, přičemž podklad musí být suchý, pevný a čistý. Lepidlo musí být minimálně na 40 % plochy desky. Desky se dále obvykle kotví zatloukacími hmoždinkami. Po osazení lišt (dilatačních, nárožních, rohových, okapových apod.) se na desky tepelné izolace natáhne lepidlo a do něj se vtlačí armovací tkanina. Následně se pak lepidlo natře penetračním nátěrem a provede finální omítka. Přitom musí být použity jednotlivé materiály, které jsou spolu „sladěné" a jsou výrobcem dodávány jako jeden certifikovaný systém. Musí být také dodrženy další výrobní postupy (tvar spár, jejich velikost, zesilování armovací výztuže, počet hmoždinek apod.). V zásadě můžeme rozlišit systémy s minerální vatou - ať již s kolmými či rovnoběžnými vlákny a s pěnovým polystyrénem. Minerální vlna je dražší, je však zcela nehořlavá (může se použít i na únikové cesty) a má mírně lepší zvukoizolační vlastnosti. Povrchová omítka se vyrábí v několika materiálových variantách - asi nejkvalitnější je silikonová, dále akrylátová a minerální (silikátová).

Vedle těchto klasických zateplovacích systémů některé firmy vyvinuly i systémy, které lze použít na méně soudržné podklady. Cílem při vývoji těchto zateplovacích systémů bylo zejména najít způsob opravy stávajících zateplovacích systémů realizovaných v počátcích zateplování, v nichž se používaly minimální tloušťky tepelných izolací, obvykle 4 cm, někdy i pouhé 3 cm, zcela výjimečně 5 cm. Tyto tloušťky zateplovacích systémů jsou nedostatečné a mohou způsobovat problémy s bilancí kondenzace vodní páry v konstrukci. Proto je nutné zvýšit tloušťku tepelné izolace přidáním další. Firmy to řeší různě. Hmoždinkami, jež se používají jako podklad pro lepení další vrstvy, nebo větší výztuží povrchové vrstvy a jejím následným přikotvením tak, aby nedošlo k jejímu odloupnutí.

Povrchová omítka je u ETICS obvykle velmi slabá - tloušťka lepidla bývá cca 6 mm, omítka má pak tloušťku 1 až 4 mm. Podklad lepidla a omítky tvoří relativně měkká tepelná izolace. Proto je tento zateplovací systém velmi náchylný na mechanické poškození. Může jít o neopatrný pohyb v jeho blízkosti, větrem hnané kroupy, ale také třeba útok ptáků, kteří si myslí, že za dutým povrchem najdou potravu. Proto také některé firmy nabízejí možnost silnější omítky, jež je pak tak pevná, že ji nic neprorazí.

Tento druh omítky může mít téměř libovolnou barvu, ovšem na pěnový polystyrén se nedoporučují tmavší odstíny, neboť by se systém více zahříval a toto teplo by mohlo pěnový polystyrén poškodit. Struktura omítky je obvykle tvořená většími zrnky obsaženými v omítkovině, které pak při zpracovávání omítky na ní mohou vytvořit různou strukturu. Vedle klasických tenkovrstvých omítek je možné použít i jiné speciální druhy omítek. Na sokly se používají speciální omítkové směsi z drobných kamínků různých barev, jsou omítky o tloušťce 10 až 20 mm, které mají velmi vysokou mechanickou odolnost, existují také různé doplňkové profily, jež umožňují plastické ztvárňování fasád. Tyto profily jsou vyráběny z různých materiálů (pěnový polystyrén, polyuretan apod.) a jsou uzpůsobeny pro použití jako součást fasády. Těmito doplňky se mohou vytvářet římsy, šambrány i jiné plastické vzory.

ETICS je vhodný především na panelové domy, ale i na zděné domy, kde je jistota, že nedošlo k porušení izolace proti zemní vlhkosti a proti zemní vodě.

Článek je vytvořen ve spolupráci se Sdružením Energy Consulting, o.s. - jedná se o neziskové sdružení, které si klade za cíl pomáhat s úsporami energií, využíváním obnovitelných zdrojů energií. Snahou sdružení je v rámci svých sil přispět k propagaci úspor energií a skleníkových plynů.

autor: Roman Šubrt, Izolace-Info, KČ