Seriál Stavba pasivních domů - 5. díl: Hlína, konopí a len

U nás byla používána ve stavbách až do začátku 20. století, poté byla postupně nahrazena pálenou cihlou. Hliněné stavivo se nadále neobjevovalo v technické literatuře ani v normách, ale v současné době se zájem o ně začal znovu zvyšovat. Používá se v podobě hliněných omítek a nepálených cihel, méně se používá hlína dusaná. Velkou výhodou kromě historické tradice je její lokální charakter, nízká energetická náročnost na výrobu a zajímavé fyzikální vlastnosti, především regulace vzdušné vlhkosti.

Neopomenutelné využití jílů a hlíny je pro hydroizolační účely. Jedná se zejména o aplikaci bentonitů (speciální druh jílu) pro těsnicí a izolační účely, kdy se využívá jejich přirozené schopnosti hodně nabobtnat při styku s vodou. Hydroizolační rohože jsou tvořeny dvěma kusy navzájem prošitých textilií, aby se zabránilo sesypávání jílu. Specifickou vlastností hlíny a jílů je schopnost „samohojení" při poškození (trhliny, propíchnutí. .. ), což platí i o opravování trhlinek v rozpraskaných omítkách. 

V současnosti je již průmyslově vyráběna řada hliněných výrobků pro různé aplikace. Jsou to jednak cihly, tvarovky pro zdění svislých nosných i výplňových konstrukcí, dále stropní vložky pro dřevěné stropy a také prvky pro suchou výstavbu, obkladové desky, desky pro montáž příček apod. Všechny průmyslové výrobky na bázi nepálené hlíny mají deklarovány základní mechanicko-fyzikální vlastnosti a je možné s nimi pracovat jako s jakýmkoliv jiným stavebním materiálem. Nepálená hlína pro nosné konstrukce namáhané tlakem je zpracovávána technologií dusání do bednění pomocí pneumatických pěchů. Tato technologie je podobná aplikaci monolitických betonových konstrukcí.

Velký objem průmyslové výroby představují hliněné omítky. Ty se prodávají jako pytlované směsi určené pro smíchání s vodou a dalšími příměsemi a lze je aplikovat buďto ručně, nebo pomocí strojní omítačky.

Hliněné omítky jsou dobrou volbou pro regulaci vlhkosti v interiéru, mají dobrou akumulační schopnost. Jsou vhodné i pro instalaci podomítkového topení.

Za tradiční barvu hliněné omítky se považuje hnědá, ale příroda dokázala vytvořit daleko větší škálu barev hlín, od bílé, okrové, přes odstíny červené, zelené až po modrou nebo fialovou. Do omítky je možné provádět různé reliéfy, vtlačovat kamínky nebo přimíchávat bylinky apod. Zajímavou povrchovou úpravou je omyvatelný povrch, tzv. tadelakt (neboli marocký štuk), který lze použít i v koupelnách místo obkladu. Vyrábí se poměrně pracným ručním hlazením poslední vrstvy s příměsí mramorového prášku s marseillským mýdlem. 

Exteriérové omítky jsou také realizovatelné, vyžadují však větší ochranu před deštěm a pravidelnou údržbu. I v tradiční výstavbě sloužila k ochraně hliněné omítky domu vrstva vápenného nátěru. Vrstvička vápna má schopnost vyzrát, karbonizovat a uzavřít se jako vaječná skořápka proti vlhkosti. Přírodní stavitelé často používají hlínu přímo nakopanou na staveništi. Hlína se pak obvykle doplňuje příměsemi (řezankou, pískem) a ztužuje fermentací - z nakvašeného obilí, často i kravským nebo koňským hnojem. Na toto téma se v odborných kruzích vedou vášnivé diskuse. Moderní řešení se nabízí i formou různých syntetických „novinek", což z hlediska nemožnosti následné recyklace nedoporučujeme.

!Je vhodné mít stále na paměti, že příroda nám tento materiál zapůjčila v té nejčistší podobě, a my si toho musíme být plně vědomi. Je naší morální povinností nepřidávat do tohoto materiálu žádné chemické látky, které by znemožnily jeho navrácení zpět do přírody. Nezapomínejme, že tento materiál je nositelem života." (M. Navrátil)

Konopí a len

Konopí seté je materiál, jehož pěstování má v evropských zemích tradici zejména v textilním průmyslu, v lodním k výrobě plachet, lan apod., dále se používalo k výrobě papíru a léčiv. V dnešní době je opět hojně produkováno a propagováno, využívá jej především papírenský a automobilový průmysl. Z konopí se vyrábějí také tepelněizolační rohože používané ve stavebnictví. 

Technické konopí je výbornou alternativou dřeva.

Jeden hektar osetý konopím poskytuje 2,5 až 4krát více celulózy s nižším obsahem ligninu ve srovnání s jedním hektarem lesa. Jeho nespornou výhodou je jeho častá reprodukovatelnost, lze sklidit i dvakrát ročně. Tuto plodinu lze pěstovat v mírném pásmu až do nadmořských výšek kolem 450 m n. m.

Izolační materiály na bázi technického konopí jsou vyráběny z konopného vlákna s většinovým podílem konopného pazdeří, často doplněného o umělá bikomponentní vlákna na bázi polyesteru, která slouží především k lepší provázanosti a kompaktnosti hotového výrobku. Zaručují také jeho stálé fyzikální vlastnosti.



Izolace z konopí vykazuje dobré tepelněizolační, mechanické i akustické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti se pohybuje v rozmezí 0,039-0,050 W /(mK) v závislosti na složení (poměru pazdeří a bikomponentních vláken). Objemová hmotnost technického konopí je 24-42 kg/m3. V porovnání s ostatními materiály vykazují konopné izolace výborné mechanické vlastnosti. V oblasti dynamické tuhostí byla naměřena hodnota v rozmezí 3-9 MPa/m, což tuto izolaci řadí do skupiny dynamicky měkkých materiálů, které jsou vhodné jako akustické izolace do konstrukcí plovoucích podlah.

Jednou z nevýhod může být hořlavost nechráněného materiálu, které předcházíme spravným zabudováním do konstrukce, a obtížnější řezání izolačních desek.