Reakce stavebních výrobků na oheň - 3. díl - Hořlavost

22. 3. 2021

V třetím díle našeho seriálu o reakci stavebních výrobků na oheň se zaměříme na rozdílnost tříd podle reakce na oheň a podle stupně hořlavosti.

Jak bylo uvedeno, pro evropské třídění stavebních výrobků podle reakce na oheň je stanoven a v r. 2002 přijat soubor několika zkušebních metodik. Jsou to EN ISO 1182, EN ISO 1716, EN ISO 9239-1, EN ISO 11925-2 a EN 13823, viz tab. 4.1. Při určování tříd reakce na oheň stavebních výrobků se tak vychází z výsledků pěti různých evropských zkušebních metod, které jsou i součástí souboru ČSN.

Definování a harmonizaci postupů pro rodělení stavebních výrobků do tříd poskytuje ČSN EN 13 501-1+A1. Evropský systém hodnotí především celkové chování výrobků při požáru z několika různých hledisek a je zcela rozdílný od předchozí ČSN 73 0862, která hodnotila hořlavost homogenních hmot a zatřiďovala je do stupňů hořlavosti. Jelikož se jedná o zcela odlišné koncepce, a rovněž pro přechodnou možnost využití dosavadních výsledků stanovení stupňů hořlavosti, byla původně národní příloha převodu na dřívější požadavky požárních projektových norem řady ČSN 73 08...

Evropský systém hodnotí chování matriálů při požáru

Evropský systém hodnotí chování matriálů při požáru

Evropský systém hodnotí především celkové chování výrobků při požáru

Převodníková tabulka byla součástí národní přílohy ČSN EN 13501-1:2003. V roce 2005 byla tato národní příloha zrušena a s úpravami nyní přenesena do revidované ČSN 73 0810:2009, viz tab. níže. Je ale nutno zdůraznit, že se jedná o v současnosti neplatný vztah, ale o vztah mezi dřívějšími požadavky a třídami reakce na oheň. Třídy a výsledky zkoušek stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot podle ČSN 73 0862:1981 (platnost do konce r. 2003), bylo možno používat souběžně s výsledky podle ČSN EN 13501-1 až do 31. 12. 2007. Stanovení šíření plamene po povrchu stavebních hmot podle ČSN 73 0863:1992 platí nadále, přičemž podlahoviny se testují a klasifikují podle ČSN EN ISO 9239-1:2003.

Vztah mezi požadavky na stupně hořlavosti a třídami reakce na oheň

Zobrazení pro mobily

Stupeň hořlavosti	Třída reakce na oheň
A	A1
A	A2
B	B
C1	C
C2	D
C3	E
C3	F

Původní klasifikace se týkala výhradně stavebních hmot, kdežto evropská klasifikace hodnotí celý stavební výrobek, který je v četných případech tvořen více stavebními hmotami. Diferentně od ČSN 73 0862 má na třídu vliv i řada dalších faktorů, jako např. tloušťka stejnorodého výrobku nebo způsob konečného použití výrobku na stavbě. Pro přiblížení rozdílu v předmětech tříd je uvedena terminologie použitá v normách:

ČSN 73 0862 „Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot“

Stavební hmota - hmota určená k trvalému zabudování ve stavebníchkonstrukcích. Za stavební hmotu se nepovažuje výrobek složený z vrstev různorodých hmot, přičemž za samostatnou vrstvu se nepovažují nátěrové hmoty a lepidla.

ČSN EN 13501-1 „Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb"

Část 1: Třídy podle výsledků zkoušek reakce na oheň“

Materiál - jednotlivá základní látka nebo rovnoměrně rozložená směs látek, např. kov, kámen, dřevo, beton, minerální vlna s rovnoměrně rozloženým pojivem nebo polymery;

Sejnorodý výrobek - výrobek obsahující pouze jeden materiál a tento materiál má stejnou hustotu a složení v celém svém objemu;

Nestejnorodý výrobek - výrobek, který nevyhovuje požadavkům na stejnorodý výrobek. Je to výrobek složený z jedné nebo více složek, které jsou podstatné nebo nepodstatné;

Podstatná složka - materiál, který tvoří významnou část nestejnorodého výrobku. Za podstatnou složku je považována vrstva o plošné hmotnosti ≥ 1,0 kg.m-2 nebo tloušťky ≥ 1,0 mm;

Nepodstatná složka - materiál, který netvoří významnou část nestejnorodého výrobku. Za nepodstatnou složku je považována vrstva o plošné hmotnosti ≤ 1,0 kg.m-2 nebo tloušťky ≤ 1,0 mm.

Na rozdíl od jednoduchého hodnocení hořlavosti hmot podle ČSN 73 0862 se novou klasifikací tříd reakce na oheň hodnotí stavební výrobek v podmínkách konečného použití.