Reakce stavebních výrobků na oheň - 2. díl - Zkoušky reakce na oheň

12. 1. 2021

Druhý díl seriálu o reakci stavebních výrobků na oheň bude věnován výsledkům zkoušek reakce na oheň. Dočtete se, podle jakých kritérií ze zkouší hořlavost výrobků, charakteristiky pro určení reakce stavebních výrobků na oheň a spoustu dalšího.

Systém eurotříd, uvedený v EN 13501-1:2007+A1:2009,je založen na zkouškách prováděných podle evropských norem, jejichž přehled znázorňuje tab. 1. Podle zde uvedených zkušebních testů se zkouší klimatizované zkušební vzorky - při přípravě a provádění zkušebních testů musí být plně respektována EN 13238:2001 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Postup kondicionování a obecná pravidla pro výběr podkladů zavedenou do ČSN 13238:2010. O zkoušce je vypracován protokol, zahrnující dosažený výsledek a zatřídění stavebního výrobku do eurotřídy.

Tab. 1: Přehled platných evropských norem pro stanovení stavebních výrobků na oheň, stručná charakteristika

Zobrazení pro mobily

Označení dokumentu	Označení ČSN	Název dokumentu	Stručná charakteristika
EN ISO 1182:2010	ČSN EN ISO 1182:2010 (73 0882)	Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Zkouška nehořlavosti	Metoda stanoví výrobky, které nemají podléhat stanovení hořlavosti, bez ohledu na jejich konečné použití. Je vhodná pro třídyA1, A2, A1fl a A2fl
EN ISO 1716:2002 (nyní v revizi)	ČSN EN ISO 1716:2003 (73 0883)	Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Stanovení spalného tepla	Metoda stanovuje potenciální maximální celkový vývin tepla z výrobků při jejich úplném shoření, bez ohledu na jejich konečné použití. Je vhodná pro třídy A1, A2, A1fl a A2fl
EN ISO 11925-2:2002 (nyní v revizi)	ČSN EN ISO 11925-2:2003 (73 0884)	Zkoušení reakce na oheň - Zápalnost stavebních výrobků vystavených přímému působení plamene - Část 2: Zkouška malým zdrojem plamene	Metoda stanoví vznětlivost výrobků při vystavení malému plameni. Je vhodná pro stanovení třídy B,C, D, E, Bfl, Cfl, Dfl a Efl
EN ISO 9239-1:2002 (nyní v revizi)	ČSN EN ISO 9239-1:2003 (73 0888)	Zkoušení reakce podlahových krytin na oheň - Část 1: Stanovení chování při hoření užitím zdroje sálavého tepla	Metoda stanoví kritický tok záření, při kterém se plamen dále nerozšiřuje. Je vhodná pro stanovení eurotříd A2fl, Bfl, Cfl a Dfl
EN 13823:2002 (nyní v revizi)	ČSN EN 13823:2003 (73 0881)	Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Stavební výrobky kromě podlahových krytin vystavené tepelnému účinku jednotlivého hořícího předmětu	Metoda stanoví příspěvek výrobku k rozvoji požáru za podmínek simulujících jednotlivě hořící předmět v rohu místnosti. Je vhodná pro stanovení eurotříd A2, B, C, D

Charakteristiky, kterými se u stavebních výrobků reakce na oheň určuje, definovala příloha k rozhodnutí Komise 2000/147/ES, viz tab. 2. Kritéria pro jednotlivé třídy stavebních výrobků a podlahových krytin jsou součástí EN 13501-1:2007+A1:2009 (ČSN 13501-1+A1), viz tab. 3 a 4.

Tab. 2: Charakteristiky pro určení reakce stavebních výrobků na oheň

Zobrazení pro mobily

Značka	Charakteristika
ΔT	Teplotní rozdíl/vzrůst teploty
Δm	Úbytek hmotnosti
tf	Plamenné období
PCS	Spalné teplo
FIGRA	Index rychlosti rozvoje požáru využívaný pro účely klasifi kace
THR600s	Celkové uvolňování tepla
LFS	Postranní šíření plamen
SMOGRA	Rychlost vývinu kouře
TSP600	Celková tvorba kouře
FS	Šíření plamene

Tab. 3: Třídy reakce na oheň stavebních výrobků (mimo podlahových krytin) - kritéria tříd

Zobrazení pro mobily

Třída	Zkušební metoda	Klasifikační kriteria	Dodatková klasifikace
A1	EN ISO 1182:2010 a	ΔT ≤ 30 °C; a Δm ≤ 50 %; a tf= 0 (tj. bez ustáleného hoření)
A1	EN ISO 1716:2002	PCS ≤ 2,0 MJ.kg^-1aa PCS ≤ 2,0 MJ.kg^-1bc a PCS ≤ 1,4 MJ.m^-2d a PCS ≤ 2,0 MJ.kg^-1e
A2	EN ISO 1182:2010 nebo	ΔT ≤ 50 °C; a Δm ≤ 50 %; a tf ≤ 20 s
	EN ISO 1716:2002 a	PCS ≤ 3,0 MJ.kg^{-1 a} a PCS ≤ 4,0 MJ.m^{-2 b} a PCS ≤ 4,0 MJ.m^{-2 d} a PCS ≤ 3,0 MJ.kg^{-1 e}
	EN 13823:2002	FIGRA ≤ 120 Ws-1; a LSF < hrana vzorku; a THR600s ≤ 7,5 MJ	vývin kouře f a kapky/částice, hořící plamenem g
B	EN 13823:2002 a	FIGRA ≤ 120 Ws-1; a LSF < hrana vzorku; a THR600s ≤ 7,5 MJ	vývin kouře f a kapky/částice, hořící plamenem g
B	EN ISO 11925-2:2002 i doba exposice = 30 s	Fs ≤ 150 mm za 60 s
C	EN 13823:2002 a	FIGRA ≤ 250 Ws-1; a LSF < hrana vzorku; a THR600s ≤ 15 MJ	vývin kouře f; a kapky/částice, hořící plamenem g
C	EN ISO 11925-2:2002 i doba exposice = 30 s	Fs ≤ 150 mm za 60 s
D	EN 13823:2002 a	FIGRA ≤ 750 Ws-1	vývin kouře f; a kapky/částice, hořící plamenem g
D	EN ISO 11925-2:2002 i doba exposice = 30 s	Fs ≤ 150 mm za 60 s
E	EN ISO 11925-2:2002 i doba exposice = 15 s	Fs ≤ 150 mm za 20 s	kapky/částice hořící plamenem h
F	bez požadavků na chování

Pozn.:

a - pro stejnorodé a podstatné složky nestejnorodých výrobků,

b - pro každou vnější nepodstatnou složku nestejnorodých výrobků,

c - alternativně jakákoliv nepodstatná složka, mající PCS ≤ 2,0 MJ.m-2, výrobku splňujícího následující kritéria EN 13 823: FIGRA ≤ 20 Ws-1, LFS < hrana zkušebního tělesa a THR600s ≤ 4 MJ a s1 a d0,

d - pro jakékoliv vnitřní nepodstatné složky nestejnorodých výrobků,

e - pro výrobek jako celek,

f - byly vytvořeny modifikace systému měření kouře, jejichž dopady vyžadují další šetření. To však může vyvolat změnu limitních hodnota/nebo parametrů pro hodnocení vývinu kouře;

s1 = SMOGRA ≤ 30 m2.s-2 a TSP600s ≤ 50 m2.s2 = SMOGRA ≤ 180 m2.s-2 a TSP600s ≤ 200 m2,s3 = když není s1 nebo s2,

g - d0 = žádné plamenně hořící kapky/částice při zkoušce podle EN 13823 do 600 s; d1 = žádné déle než 10 s plamenně hořící kapky/částice při zkoušce podle EN 13 823 do 600 s; d2= když není d0 nebo d1; Zapálení papíru při zkoušce podle EN ISO 11925-2 vede ke klasifi kaci d2,

h - vyhoví = žádné zapálení papíru (žádná klasifi kace) nevyhoví = zapálení papíru (klasifi kace d2),

i - při působení plamene na plochu a kde to odpovídá konečnému použití výrobku i při působení plamene na hranu.

THR600s [MJ] = celkové teplo, uvolněné ze zkušebního tělesa za 600 s od počátku expozice plameny hlavního hořáku, TSP600s [m2] = celková produkce kouře ze zkušebního tělesa za 600 s od počátku expozice plameny hlavního hořáku,

LFS [m] = příčné šíření plamene na delším křídle zkušebního tělesa,

FIGRA 0,2 MJ (0,4 MJ)[Ws-1] = maximální poměr rychlosti vývinu tepla ze zkušební tělesa a příslušné doby při aplikaci mezní hodnoty THR = 0,2 [MJ] 0,4 [MJ],

SMOGRA [m2 .s-2] = rychlost tvorby kouře. Maximální poměr rychlosti tvorby kouře ze zkušebníhotělesa a příslušné doby.

Tab. 4: Třídy reakce na oheň pro podlahové krytiny - kritéria tříd

Zobrazení pro mobily

Třída	Zkušební metoda	Klasifikační kriteria	Dodatková klasifikace
A1	EN ISO 1182:2010 a	ΔT ≤ 30 °C; a Δm ≤ 50 %; a tf= 0 (tj. bez ustáleného hoření)
A1	EN ISO 1716:2002	PCS ≤ 2,0 MJ.kg^-1aa PCS ≤ 2,0 MJ.kg^-1bc a PCS ≤ 1,4 MJ.m^-2d a PCS ≤ 2,0 MJ.kg^-1e
A2	EN ISO 1182:2010 nebo	ΔT ≤ 50 °C; a Δm ≤ 50 %; a tf ≤ 20 s
	EN ISO 1716:2002 a	PCS ≤ 3,0 MJ.kg^{-1 a} a PCS ≤ 4,0 MJ.m^{-2 b} a PCS ≤ 4,0 MJ.m^{-2 d} a PCS ≤ 3,0 MJ.kg^{-1 e}
	EN ISO 9239-1:2002	kritický tok f ≥ 8 kW.m^-2	vývin kouře g
B	EN ISO 9239-1:2002 a	kritický tok f ≥ 8 kW.m^-2	vývin kouře g
B	EN ISO 11925-2:2002 h doba exposice = 15 s	Fs ≤ 150 mm za 20 s
C	EN ISO 9239-1:2002 e a	kritický tok f ≥ 4,5 kW.m^-2	vývin kouře g
C	EN ISO 11925-2:2002 h doba exposice = 15 s	Fs ≤ 150 mm za 20 s
D	EN ISO 9239-1:2002 e a	kritický tok f ≥ 3 kW.m^-2	vývin kouře g
D	EN ISO 11925-2:2002 h doba exposice = 15 s	Fs ≤ 150 mm za 20 s
E	EN ISO 11925-2: 2002 h doba exposice = 15 s	Fs ≤ 150 mm za 20 s
F	Bez požadavků na chování

Pozn.

a - pro stejnorodé výrobky a podstatné složky nestejnorodých výrobků,

b - pro jakoukoliv vnější nepodstatnou složku nestejnorodých výrobků,

c - pro jakoukoliv vnitřní nepodstatnou složku nestejnorodých výrobků,

d - pro výrobek jako celek,

e - doba trvání = 30 minut,

f - kritický tok je definován jako tok sálavého tepla, při kterém zháší plamen nebo tok sálavého tepla po 30 minutách trvání zkoušky - nižší z nich, (tj. tok odpovídající nejdelšímu rozšíření plamene),

g - s1 = kouř je ≤ 750 %·min., s2 = když není s1,

h - za podmínek působení plamene na plochu, a kde to odpovídá konečnému použití výrobku i při působení plamene na hranu.

PCS [MJ.kg-1] nebo [MJ.m-2] = spalné teplo

THR600s [MJ) = celkové teplo, uvolněné ze zkušebního tělesa za 600 s od počátku expozice plameny hlavního hořáku,

TSP600s [m2 ] = celková produkce kouře ze zkušebního tělesa za 600 s od počátku expozice plameny hlavního hořáku,

LFS [m] = příčné šíření plamene na delším křídle zkušebního tělesa,

FIGRA0,2 MJ (0,4 MJ) [Ws-1] = maximální poměr rychlosti vývinu tepla ze zkuš. tělesa a příslušné doby při aplikaci mezní hodnoty THR = 0,2 [MJ] 0,4 [MJ],

SMOGRA [m2 .s-2] = rychlost tvorby kouře. Maximální poměr rychlosti tvorby kouře ze zkušebního tělesa a příslušné doby.

Jako jedna z prvních zemí EU vyžaduje Česká republika již od 1. 7. 2008 plnění těchto kriterií.

Zdroj:

Eshop: Kniha Reakce stavebních výrobků na oheň

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství