Reakce stavebních výrobků na oheň - 6. díl - Ochranné systémy

 

Pokud požadovanou požární odolnost stavebních konstrukcí nelze zajistit odpovídajícím materiálovým a konstrukčním řešením, je možné uplatnit některé řešení z oblasti pasivních systémů požární ochrany. Z hlediska technologie provádění se rozlišují:

- požárně ochranné systémy prováděné mokrou technologií (např. obezdění, obetonování, omítání),

- požárně ochranné systémy prováděné suchou technologií (např. obklady a jiné ochranné pláště),

- nátěrové systémy.

Kromě požárně bezpečnostních požadavků musí tyto systémy a výrobky splňovat i další aspekty, zaměřené na:

- mechanickou odolnost a stabilitu,

- bezpečnost při požáru,

- bezpečnost při užívání,

- soudržnost,

- hygienu, zdraví a životní prostředí,

- energetickou hospodárnost,

- protihlukovou ochranu,

- životnost, provozuschopnost apod.

Požadovaná požární odolnost musí být zabezpečena po dobu předpokládané životnosti stavebního nebo technologického díla. Jelikož ověřování doby životnosti požárně ochranných systémů bylo problematické a v zemích EU nejednotné, vypracovala pracovní skupina EOTA 11.01/04 tzv. návod na technické schválení/osvědčení - ETAG 018 (European Technical Approval Guideline), který je závazný pro všechny členské státy EU. Ten zajišťuje, že vlastnosti požárně ochranných systémů se po celou dobu jejich životnosti nebudou měnit, aby tak nebyla jejich účinnost/snížena (za minimální dobu životnosti je považováno 10 let, za maximální 25 let).

Podle ETAG 018 Řídícího pokynu pro evropská technická schválení se rozlišují následující skupiny výrobků pro ochranu stavebních prvků a konstrukcí před požárem:

- reagující nátěrové systémy, které obvykle obsahují:

a) základní/podkladní nátěr jako pojící prostředek (např. kotvící, antikorozní, fungicidní),

b) aktivní/reagující součást systému,

c) konečnou povrchovou úpravu.

Reagující součástí těchto požárně ochranných systémů mohou být materiály izolační/zpěňující nebo ablativní.

- omítkoviny/nástřiky, tzn. povrchové úpravy pro požární ochranu zejména stavebních prvků, nanášené mokrou technologií a použitelné k ochraně konstrukcí z oceli a betonu, případně ze dřeva,

- desky/ panely, představující polotuhé výrobky (desky) a tuhé výrobky (panely), které se pro zajištění požární ochrany dané konstrukce připevňují různými systémy na její povrch,

- rohože, tzn. pružné vláknité výrobky kladené na těsný sraz, dodávané v rolích nebo jako ploché výrobky.

Pro reaktivní nátěry přísluší ETAG 018-2, na omítky a omítkové sestavy určené jako požárně odolné aplikace ETAG 018-3, pro desky, panely a sestavy z nich se uplatní ETAG 018-4.

Podle prvku, na který budou požárně ochranné výrobky aplikovány, se tyto typově diferencují (viz ETAG 018):

Typ 1: požárně ochranné výrobky jako vodorovná membránová ochrana,

Typ 2: požárně ochranné výrobky jako svislá membránová ochrana,

Typ 3: požárně ochranné výrobky pro ochranu nosných betonových prvků,

Typ 4: požárně ochranné výrobky pro ochranu nosných ocelových prvků,

Typ 5: požárně ochranné výrobky pro ochranu nosných plochých skladebných plechových profilovaných prvků vyplněných betonem,

Typ 6: požárně ochranné výrobky pro ochranu nosných ocelových sloupů vyplněných betonem,

Typ 7: požárně ochranné výrobky pro ochranu nosných dřevěných prvků,

Typ 8: požárně ochranné výrobky, přispívající k požární odolnosti požárně dělících soustav bez požadavku na nosnost,

Typ 9: požárně ochranné výrobky, přispívající k požární odolnosti technických rozvodů v budovách.

Stanovení příspěvku požárně ochranných systémů k požární odolnosti stavebních konstrukcí je co do zkušebních metodik a vyhodnocování získaných výsledků podle jejich testů dáno evropskými normami, některé viz tab. níže. Tyto normy jsou následně přejímány členskými státy EU, tvoří tudíž i součást soustavyčeských technických norem.

Podle ČSN 73 0810:2009 je požadováno, aby účinnost požární ochrany konstrukcí (obklady, omítkoviny/nástřiky, obezdívky apod.) určená výpočty, byla považována za průkaznou jen v případech, kde zkouškami požární odolnosti byla prokázána stabilita, celistvost nebo jiná rozhodující vlastnost ochrany, popřípadě požárně ochranná účinnost označována podle ČSN EN 14135 jako K1, K2, a to minimálně po dobu požadované požární odolnosti. Výpočtem určená doba požární odolnosti musí být ≥ požadované době (její návrhové hodnotě).

Nátěry, nástřiky/omítkoviny a jiné ochrany konstrukcí, jejichž účinek je podmíněn chemickou reakcí při požáru a které nevykazují průkazně ověřenou a zaručenou dostatečnou životnost, se mohou aplikovat:

- jen na částech konstrukcí, které jsou přístupné k obnovování ochran a ke kontrole stavu těchto ochran,

- v případech, kde požadovaná požární odolnost konstrukcí je:

1) nejvýše 30 minut, jde-li o objekty s požární výškou ≤ 9 m, nejvýše však o objekty se čtyřmi nadzemními podlažími (včetně vestaveb) nebo jde-li o konstrukce nezajišťující stabilitu objektu nebo jeho části, které jsou v nástavbách posledních dvou nadzemních podlaží v objektech s původní požární výškou ≤ 22,5 m,

2) nejvýše 45 minut u jednopodlažních výrobních nebo skladovacích objektůs požární výškou hp = 0 m,

- pokud je prokázána a zaručená doba životnosti ochrany konstrukce do první obnovy min. 10 let.