Zateplení rovné střechy

Za ploché/rovné střechy se podle normy považují střechy, jejichž spád nepřesahuje hodnotu 5⁰.

Konstrukce plochých střech se dělí na:

Jednoplášťové střechy, které jsou tvořeny nosnou konstrukcí, parozábranou, tepelnou izolací a hydroizolací (střešní krytina). Jedná se o neodvětrávanou střešní konstrukci, kde všechny funkční vrstvy leží přímo na sobě, nemají žádný mezilehlý prostor a současně tvoří strop nejvyššího podlaží.

Dvouplášťová střecha je odvětrávaná, většinou s mírným sklonem, s horním a spodním pláštěm a s mezilehlým dutým odvětrávaným prostorem. Obsahuje navíc nosnou konstrukci hydroizolace.

V základu se rozlišují ploché střechy podle funkce na dva druhy:

Pochozí plochá střecha

Nepochozí plochá střecha

Pochozí plochá střecha je obvykle velice pevná a odolná, se sklonem okolo 1⁰. Díky tomu umožňuje pravidelný pohyb osob a tím pádem i zřízení zahrady, či terasy. U specializovaných projektů můžete pomocí pochozí ploché střechy realizovat i garáž, nebo heliport.

Nepochozí střecha pohyb osob ve velkém sice neumožňuje, i tak ale musí být schopna odolat tlaku sněhu, či vody a splňovat další podmínky uvedené v normách. Nepochozí střecha může být osazena technickým zařízením, a proto musí být přístupná při údržbě.

Výhody a nevýhody ploché střechy

Hlavní předností ploché střechy je fakt, že oproti šikmým (sedlovým) střechám nevytváří podkrovní prostor. Celkový objem obestavěného prostoru je díky tomu menší, což se cení především při vytápění objektu.

Častou nevýhodou plochých střech pak bývá riziko špatného provedení, které může vyústit až v zatékání do obytných prostorů. Projekty svépomocí se proto většinou nedoporučují.

Zateplení ploché střechy

Střechou unikne až čtvrtina tepla. Kvalitní zateplení střechy je proto nutností.

Zateplení jednoplášťové střechy

Je třeba respektovat doporučenou hodnotu součinitele prostupu tepla plochých střech. Této hodnoty lze dosáhnout při použití tepelné izolace tloušťky 240 mm. Pro zajištění i případných budoucích požadavků se doporučuje orientovat na hodnoty, které jsou doporučovány pro pasivní budovy. Takže se doporučuje instalovat tepelné izolace tloušťky 25 až 30 cm.

Pod tepelnou izolaci je třeba vložit parozábranu s difuzním odporem min. 100 μ. Této hodnoty lze dosáhnout např. PE fólií o tloušťce 0,2 mm.

Zateplení dvouplášťové střechy

U plochých dvouplášťových střech je větraná vzduchová mezera většinou umístěna v prostou pod horním pláštěm a nad tepelnou izolací. Vysoká difuzní otevřenost některých hydroizolačních systémů (např. hydroizolační fólie na bázi PVC) umožňuje řešit plochou střechu i bez provětrávací vzduchové mezery. Na

spodní plášť, na jeho nosnou konstrukci a pod tepelnou izolaci se musí umístit parotěsná zábrana. Vzduchová mezera by měla mít tloušťku alespoň 10 cm. a alespoň na dvou stranách by měla mít větrací a odvětrávací otvory.

Doporučená tloušťka tepelné izolace je stejná jako u jednoplášťové ploché střechy.

Čím zateplit?

Pěnový polystyren je levný a stavební firmy s ním mají velké zkušenosti. Nevýhodou je malá propustnost vodních par, což může mít za následek kondenzaci par. Pěnový polystyren pro zateplení střechy nabízí dobrý poměr kvalita/cena, resp. izolační vlastnosti/cena.

Střešní (podlahový) polystyren EPS je vhodný pro tepelnou izolaci šikmých nebo plochých střech. Splňuje požadavky na vyšší zatížení a požární odolnost.

Foukaná izolace se hodí pouze pro zateplení střech s uzavřenou dutinou. Dobře izoluje, její aplikace je rychlá a je poměrně levná.

Minerální vata je pružná a nehořlavá. Tepelněizolační vlastnosti má téměř shodné s polystyrenem, oproti polystyrenu však lépe propouští vodní páry. Hodí se proto pro ploché střechy difúzně otevřené. Cena je ale až dvakrát vyšší než u polystyrenu a její instalace vyžaduje zkušenosti. Minerální vata pro zateplení ploché střechy se dodává ve spádových klínech v přesném rozměru pro konkrétní střechu. 

PIR panely – mají velmi dobré tepelněizolační vlastnosti (podobné jako PUR izolace). Nevýhodou je vysoké cena izolace.