Zateplování podlah

Podlahy pod obytnými místnostmi

Podlahy se obvykle zateplují velice špatně, protože tloušťka podlahy je limitována výškou dveří, stropů, parapetů a případně i dalších konstrukcí. Proto se na podlahu nemůže přidat taková vrstva tepelné izolace, jaká je podle současných měřítek potřeba, ale vždy je nutné konstrukci podlahy volit podle možností dané stavby.

U podlah neovlivňuje její vlastnosti pouze součinitel prostupu tepla (nebo tepelný odpor), ale existují dva parametry, které mají vliv na pocit tepla. Prvním je tzv. dotyková teplota. Ta je dána schopností podlahy odnímat teplo. Podlaha tak může působit studeně, i když jsou její tepelně izolační schopnosti dostatečné. Na dotykovou teplotu má vliv především poslední vrstva podlahy, tedy ta, které se člověk dotýká. Tzv. studené podlahy jsou charakteristické tím, že mají na povrchu dlažbu, beton nebo tenko nášlapnou vrstvu (např. linoleum) na betonu. K odstranění tohoto problému postačí položit na podlahu koberec nebo jiný materiál s malou tepelnou jímavostí. Ten odizoluje chodidlo od podkladní vrstvy, která odnímá teplo z povrchu. V továrnách a dříve v některých obchodech byly na místech, v nichž stáli zaměstnanci, dřevěné rošty, které zamezovaly ochlazování nohou jímáním lidského tepla do podlahy.

Druhým ovlivňujícím parametrem je tepelný odpor. Pro jeho zvýšení je nutné přidat do konstrukce tepelnou izolaci, což bývá problém. Výjimku tvoří případy, kdy se jedná o podlahu na rostlém terénu, která se celá rekonstruuje - pak lze vykopat starou podlahu do potřebné hloubky a provést normální skladbu podlahy s dostatečnou tepelnou izolací. Druhou výjimkou jsou podlahy nad nevytápěnými místnostmi. Zde je možné podlahu zateplit zespodu z nevytápěné místnosti. Třetí výjimkou jsou místnosti, které teprve stavíme, jedná se například o půdní vestavby. V projektu této stavby je potřeba navrhnout odpovídající konstrukci podlahy s dostatečnou tloušťkou tepelné izolace.

Podlahy na půdách

Zcela jiným případem jsou podlahy na půdách, jež se zateplují, aby teplo neunikalo z vytápěných prostor pod nimi. Zde jde v podstatě o konstrukci velmi podobnou zateplení střešního pláště, ovšem bez problémů s hydroizolací o velkém difuzním odporu.

Nejjednodušším příkladem zateplení je dřívější způsob využití podkroví na vesnicích - dostatečná vrstva sena či slámy na půdě je vynikající tepelná izolace. Tepelně izolační schopnosti těchto materiálů jsou obdobné jako u jiných tepelných izolací, ať již se jedná o pěnový polystyrén či minerální vatu.




Pro volbu zateplení střešního pláště je rozhodující, z čeho je strop proveden a jaké bude využití půdního prostoru. Pokud bude využíván, musí se provést zateplení takové, které umožní pohyb po půdě. Jestliže je potřeba zateplit tento strop pod půdou s minimálními náklady, tak lze v krajním případě položit na strop vrstvu starých koberců, rozložit tam noviny či staré matrace z postele. Bude-li mít tato vrstva 8 cm, je možné předpokládat, že její tepelně izolační schopnost bude přibližně jako 6 až 8 cm pěnového polystyrénu. Dalším levným způsobem zateplení je u dřevěného trámového stropu nafoukat buničinu mezi jednotlivé trámy. Při zafukování tepelné izolace do dutiny není sice záruka rovnoměrného rozmístění tepelné izolace, i když to lze předpokládat po téměř celé ploše. Náklady na takové zateplování jsou velmi nízké (v podstatě se jedná téměř výhradně o cenu použité tepelné izolace), a proto je tento způsob zateplování přijatelný i přes to, že není záruka rovnoměrného rozložení tepelné izolace.

Musí-li podlaha půdního prostoru splňovat podmínku možnosti častého chození po ní, je možné položit tepelnou izolaci z desek pěnového polystyrénu či minerální vaty na strop a na tuto tepelnou izolaci buď nabetonovat roznášecí vrstvu, která slouží jako budoucí podlaha či jako podklad pod nášlapnou vrstvu. Dalším řešením je použití roznášecích desek (obvykle CETRIS desky nebo OSB) ve dvou vrstvách a jejich spojení sešroubováním. U OSB desek je také možné použít desek s vyfrézovaným zámkem. Tyto desky pak slouží jako podklad pod nášlapnou vrstvu podlahy. Ta nesmí mít velký difuzní odpor. Nehodí se na ní tedy PVC, gumový koberec apod.

Dalším možným způsobem zateplení podlahy s pochozí vrstvou je položení dřevěných trámečků na stávající podlahu. Prostor mezi nimi pak slouží pro umístění tepelné izolace. Nejčastěji se používá minerální vata, buničina, kuličky pěnového polystyrénu, ale lze se setkat i s odstřižky molitanu či střiže. Přes dřevěné trámky se pak položí podlaha z prken nebo z OSB desek.
Pokud není nutné mít podlahu pochozí, tak na ni můžeme položit jakoukoliv tepelnou izolaci.

U zateplování podlah na půdě je nutné pamatovat na to, že prostupující konstrukce tvoří znatelné tepelné mosty, proto je vhodné zateplit i tyto konstrukce. Komíny je možné zateplit obložením deskami z minerální vaty, obvodové zdivo pak zateplujeme z boku přiložením tepelné izolace, viz. obrázek.

Článek je vytvořen ve spolupráci se Sdružením Energy Consulting, o.s. - jedná se o neziskové sdružení, které si klade za cíl pomáhat s úsporami energií, využíváním obnovitelných zdrojů energií. Snahou sdružení je v rámci svých sil přispět k propagaci úspor energií a skleníkových plynů.

autor: Roman Šubrt, Izolace-Info, KČ