Kondenzace vodní páry

Kondenzace ve zdi: Jak a proč se ve stěně sráží vlhkost? Kondenzace vysvětlená jednoduše

5. 11. 2025

Vlhkost ve stěnách a střešních konstrukcích je problém, který se nevyhýbá ani novostavbám, ani rekonstruovaným domům. Často se objeví plíseň v rozích, mapy na sádrokartonu, nebo zatuchlý vzduch. Mnozí si myslí, že za tím stojí špatná parozábrana nebo „nedýchající“ fasáda. Ale pravda bývá složitější – a hlavně: dá se jí předejít, když pochopíte základní principy.

Co je vlastně kondenzace?

Vodní pára je součástí vzduchu – nevidíme ji, ale cítíme ji jako vlhkost. Pokud se vlhký vzduch ochladí pod určitou teplotu, začne z něj kondenzovat voda. Tato teplota se nazývá rosný bod.

Typický příklad: zrcadlo v koupelně, které se zamlží. Vzduch s vysokou vlhkostí narazí na studený povrch a srazí se do kapiček. A to samé může nastat i uvnitř konstrukce domu – ve stěně, střeše, podlaze.

Kdy vzniká kondenzace ve stěně?

Kondenzace v konstrukci vznikne tehdy, když:

1. Se vodní pára z interiéru šíří difuzí směrem ven.
2. Během průchodu narazí na místo s nízkou teplotou.
3. V tomto místě překročí nasycení – a začne se měnit na vodu.

To rizikové místo bývá nejčastěji na rozhraní materiálů – například tam, kde končí vnitřní zdivo a začíná izolační vrstva.

Pokud tam klesne teplota natolik, že se pára srazí, začne se v konstrukci hromadit voda. A pokud se nestihne odpařit, může to vést k degradaci materiálů, plísním a snížení životnosti celé skladby.

Jak velký problém to je?

Ne každá kondenzace je automaticky problém. Normy s určitou mírou kondenzace počítají. Důležité je, jestli se sražená voda během roku stihne zase odpařit.

To sleduje tzv. bilance kondenzace a odparu:

• Mc = množství zkondenzované vody za rok (např. v g/m²).
• Mev = množství, které se zvládne odpařit.

Pokud Mev > Mc, je to v pořádku. Konstrukce si s tím poradí.
Ale pokud voda zůstává a hromadí se rok od roku, hrozí problémy.

Příklad ze života

Muž si zateplí půdu. Mezi krokve dá minerální vatu, zakryje parozábranou a podhled ze sádrokartonu. V zimě ale začne nad koupelnou vznikat mokrá mapa. Odkud se tam vzala voda?

Možnosti:

• Parozábrana není dobře přelepená → pára uniká spárami.
• Nad izolací není větrání → teplo a vlhkost se hromadí.
• Na rozhraní vaty a chladné střechy dochází ke kondenzaci.

Řešením není „více izolace“, ale správná skladba vrstev, dostatečná těsnost a zajištění možnosti odparu nebo odvětrání.

Jak zjistit, zda hrozí kondenzace?

Profesionálně se to řeší tepelnětechnickým výpočtem podle normy ČSN 73 0540-4 nebo EN ISO 13788. Výpočet sleduje:

• průběh teplot konstrukcí (kde se nachází rosný bod),
• množství kondenzace a odparu během roku,
• a rozhodne, jestli je bilance příznivá.

Není to výpočet, který zvládne běžný uživatel v Excelu – ale dobrý projektant ho provede automaticky, pokud navrhuje konstrukce domu nebo jeho zateplení.

3 časté mýty o kondenzaci

1. „Stačí dobrá parozábrana a bude to v pohodě.“

Ne. Pokud konstrukce není dobře navržená, parozábrana problém nevyřeší. A navíc – pokud není dokonale těsná, je prakticky k ničemu.

2. „Pára vždy projde konstrukcí – dům musí dýchat.“

Nesmysl. Dům větrá okny nebo řízeným větráním. Pára difuzí skrz konstrukce přechází velmi pomalu – a pokud se cestou srazí, problém je na světě.

3. „Když se srazí trochu vody, tak to ničemu nevadí.“

Někdy ano. Ale pokud je to dlouhodobé nebo ve styku s organickým materiálem (např. dřevo, OSB, papír), může to vést k degradaci, plísním a poruchám.

Shrnutí

Kondenzace vzniká, když se vodní pára uvnitř konstrukce ochladí a přejde v kapalinu. Není to porucha – je to fyzikální jev, který může být neškodný, nebo velmi nebezpečný.

Rozhoduje:

• kde ke kondenzaci dochází,
• kolik vody se srazí,
• a jestli se stihne zase odpařit.

Klíč je ve správném návrhu konstrukce. A o tom bude další díl – o difuzi, parobrzdách a tom, jak vlhkosti v konstrukci předcházet.