Kondenzace ve zdi: Co dělat, když se kondenzaci nevyhnete? Výpočty, dvouplášťové konstrukce a chytré materiály

27. 11. 2025

Přes veškerou snahu – dobře navržené vrstvy, kvalitní parozábranu, difuzně otevřenou skladbu – někdy kondenzace přesto hrozí. Ne všechny konstrukce totiž lze vyřešit ideálně. Co dělat, když to vypadá, že uvnitř konstrukce bude docházet ke srážení vlhkosti? Existují způsoby, jak ji akceptovat a přesto mít bezpečnou stavbu.

Přijmout kondenzaci? Někdy ano – ale s výpočtem

Moderní normy nezakazují, aby v konstrukci docházelo ke kondenzaci. Jen vyžadují, aby:

množství sražené vody (Mc) nepřesáhlo limit (např. 0,5–1,0 kg/m²/rok),
a aby se veškerá vlhkost během roku stihla odpařit (Mev > Mc).

Pokud je bilance kondenzace a odparu příznivá, může konstrukce fungovat dlouhodobě bez problémů – i když se uvnitř na čas vytvoří určité množství vody.

Tento výpočet se provádí tepelnětechnickou simulací podle normy ČSN 73 0540-4 nebo EN ISO 13788 – běžně se používají programy jako TEPLO, AREA nebo fyzikální moduly v CAD systémech.

Výpočty nejsou jen pro novostavby

Difuzní výpočty jsou velmi užitečné i při:

dodatečném zateplení starého domu,
změně vnitřního provozu (např. z neobývaného podkroví na ložnici),
výměně materiálů (např. nová omítka, jiný typ izolace),
výstavbě dřevostaveb nebo rekonstrukci historických budov.

Příklad: U dřevostavby projektant navrhne parobrzdu Sd = 5 m na vnitřní straně a omítku Sd = 0,1 m na vnější straně. Výpočtem se zjistí, že ve dřevě dočasně zkondenzuje 0,2 kg/m²/rok, ale v létě se vše odpaří. Výsledkem je bezpečná skladba – i s kondenzací.

Když výpočet nestačí: dvouplášťové konstrukce

Pokud difuzní skladbu nelze navrhnout bez kondenzace, je řešením oddělit vrstvy konstrukce větranou mezerou – tzv. dvouplášťová konstrukce.

Používá se například:

u plochých střech,
u šikmých střech bez možnosti ideální difuzní skladby,
nebo u dřevostaveb s vnějším obkladem s vysokým Sd (např. plech, HPL).

Jak to funguje?

Vnitřní skladba má izolaci, parobrzdu atd.
Mezi ní a vnějším pláštěm je větraná mezera (např. 4–6 cm).
Vnější plášť (např. krytina, obklad) je difuzně uzavřený.

➡️ Voda, která vnitřní konstrukcí projde, se odpaří ve větrané mezeře a je odváděna ven.

Klíčem je spolehlivé provětrání – dostatečná výška mezery, vstupní a výstupní otvory, žádné přerušení průtoku vzduchu.

Chytré materiály: aktivní přístup k vlhkosti

Další možností jsou tzv. kapilárně aktivní konstrukce. Jde o přístup, kdy materiál přijme vlhkost, rozvede ji a nechá ji vyschnout, místo aby se jí bránil.

Typické příklady:

dřevovláknité desky (WDVS) – mají vyšší nasákavost, ale vysokou schopnost zpětného vysychání,
hliněné omítky – přijmou přebytečnou vlhkost z interiéru a regulují klima,
porézní minerální izolace (MW) – umožňují odpar vody při proměnlivých podmínkách.

Kapilárně aktivní konstrukce nevyhoví každé normě, ale v praxi fungují skvěle – často v kombinaci s přírodními materiály a nízkoenergetickými stavbami.

Tip: ověř si i difuzní odpor vnější vrstvy

Mnoho problémů s kondenzací nevzniká kvůli parozábraně, ale kvůli špatně zvolené omítce, obkladu nebo difuzně uzavřenému nátěru.
Například: