Zateplení fasády

Dřevěné fasády, 4. díl: Upevnění dřevěných fasád

24. 11. 2024

Při rozhodování, zda použít viditelné nebo skryté upevnění, je důležité zvážit, jaký nástroj použijeme, jaká je časová náročnost práce a zda bude možné fasádu po jejím opotřebení kompletně demontovat. Tradiční metody, jako je přibití hřebíky, se dnes často nahrazují moderními technikami, například použitím drátěných spon nebo šroubových spojů. Každý způsob má své výhody a nevýhody, přičemž volba správného spojovacího prostředku ovlivňuje nejen vzhled, ale i životnost fasády.

Volbu spojovacích prostředků určují různé technické, estetické a ekonomické faktory.

Má se fasáda po uplynutí své životnosti kompletně celá demontovat?
• Budou upevňovací prostředky viditelné, nebo skryté (zcela nenápadné)?
• Jaké nářadí použijeme (kladívko, šroubovák, sponkovač, nastřelovací pistole)?
• Jaká je časová náročnost?

Viditelné upevnění

Tradičně se dřevěné fasády přibíjely hřebíky, je to jednoduchý a rychlý postup. Hřebíky zatloukáme do hloubky a těsně hlavičkou do povrchu prkna. Dnešní dobé odpovídá technologie, kdy se drátěné sponky ve tvaru „U" (ČSN 02 2857) z pozinkované nebo z ušlechtilé oceli vstřelují hřebíkovačkou nebo sponkovačkou, a to buď pneumatickou, nebo s aku-pohonem. Protože sponky mají malý průměr, je menší nebezpečí vzniku prasklin než u hřebíků, a při stejné pracnosti. Vrchní ploška spon by měla být upravená nebo potřená pryskyřicí, což zvyšuje odolnost proti vytažení. Viditelné upevnění výlučné jen sponkami se nedoporučuje, protože tlakové pneumatické pistole mohou na povrchu obkladu vytvářet otlačeniny. V poslední dobé se prosazuje viditelné upevnení prken šroubovými spoji. Je to jeden z nejnápadnějších způsobů spojení (hlavy šroubů jsou vidět), ale také jeden z nejnákladnějších (nutno zabránit štěpení). Výhoda je v tom, že šroubované fasády lze buď částečně, nebo i úplně demontovat.


Je výhodné předvrtávat prkno ještě před impregnací, tak, aby předvrtanou díru impregnace chránila. Zejména u větší hloubky pak žádný nechráněný okraj v okolí hlavičky šroubu není.

Šroubovaná prkna se musí předvrtat vrtačkou opatřenou výhlubníkem. Tím, že je nutný druhý pracovní krok, zvyšuje se u větších souvislých ploch pracnost o 6-10 min/m2. Druhy dřeva, které mají sklon ke štěpení a tvorbě rozštěpů, jako např. modřín, se musí předvrtávat a eventuálně použít vruty, které ušetří nutnost předvrtávání der. Přestože jsou k dispozici předvrtaná prkna (s průměrem díry o I mm větším, než je průměr šroubu), kde se mohou šrouby volně pohybovat, dáváme přednost upevnění samořeznými vruty nebo zapuštěnými šrouby. Pro spojení by se melo používat výhradně šroubů z ušlechtilé oceli.

U galvanicky pozinkovaných šroubů se vrstva zinku při rychlém sešroubování hned napoprvé odírá, takže potom šrouby nemají žádnou antikorozní ochranu. V případě protáčení hrotu šroubu (např. u šroubu s křížovou hlavou, v důsledku nižšího axiálního tlaku nebo neaxiálního odporu) se poruší povrchová vrstva v oblasti hlavičky. Zvláště u fasád, které nejsou povrchově upravovány, se pak brzy objeví stopy rzi (viz obr. níže).



Dřevěné fasády musí být montovány pomocí šroubů z ušlechtilé oceli. U pozinkovaných šroubů se zvláště u strojně vyráběných dílů odírá zinková vrstva, takže šroub není chráněn proti korozi.

Vrutům se zapuštěnou hlavičkou s vnitřní hvězdou „Torx ” by se rozhodně měla dát přednost před běžnými křížovými šrouby, protože mohou být upevněny s podstatně menší silou a u neaxiálního odporu lze zabránit protáčení hrotu (tzv. bit). Pokud se u konstrukce roštu setkáme se suky anebo s místy, kde vznikne odpor proti závitu, můžeme vruty snadno překroutit. Každá palubka, každé prkno se musí připevnit samostatně tak, aby se v budoucnu mohla jednotlivá prkna fasády nezávisle deformovat. U překrývaného obložení (peřením) a u příklopových obložení se musíme vyhnout umístění upevňovacích prvků do míst, kde se prkna či palubky překrývají (viz obr. níže).



Každé prkno se musí upevnit samostatně, krycí prkna (palubky) se nesmí prorazit hřebíky. Zpravidla se krycím prknem odkryje přibití spodního prkna.

Pro krycí prkna a palubky příklopových obložení a u obkladů se zkosenými trapézovými prkny Rhombus až do šířky 80 mm, postačí jeden upevňovací bod. Prkno větší šířky musí mít upevňovací body dva, tak, aby bylo upevněno od každého okraje na vzdálenost minimálně 20 mm.





Tento způsob upevnění obkladu může být sice časově úsporný, na druhé straně se zpravidla tlakovou nastřelovací pistolí poškodí povrch dřevěných obkladů, protože razanci nastřelovací pistole nelze přizpůsobit různé tvrdosti a různým druhům dřeva.


U suků v blízkosti čel prken je nebezpečí vzniku trhlin zvlášť vysoké.



Tzv. CUT-hroty předvrtávají dřevo, speciální závit na dříku zabraňuje praskání materiálu. V oblasti zašroubování se může prkno, resp. palubka pohybovat a zapuštěná hlavička umožňuje zafrézování, takže se hlava šroubu sama zapustí.




Řezný závit čistí vrtaný otvor, prkno se může v horní části volně pohybovat, frézovací hlavička zabraňuje praskání a trhlinám, když chceme šroub vytáhnout.



Obvykle je stačí přišroubovat v polovině prkna. U smolnatých druhů dřeva, které lze snadno vrtat, jsou většinou výhodné dva upevňovací body.



1: vystupující hlavička zapouštěného vrutu,
2: poškození vnější plochy příliš pevně dotaženého šroubu bez předvrtaného zahloubení,
3: příliš hluboko zapuštěný a ukroucený šroub s křížovou hlavou,
4: vzorově zapuštěný šroub s vnitřní hvězdou hlavičkou Torx




Trapézové zkosené obklady byly zezadu našroubovány a pak se jako prefabrikovaný prvek přišroubovaly otevřenými spárami na spodní konstrukci.



Zdroj článku:

Dřevěné fasády: materiály, návrhy, realizace Autor: Gabriel Ingo Vydavatel: Grada