Topíme dřevem, 5. díl - Zatápíme v kamnech - je to jinak, než si myslíte

Starým trikem, jak vyčistit komín, bylo do hořících kamen pravidelně vhazovat slupky od brambor. Maji tu vlastnost, že se vysuší, rozpálí a žhavé letí komínem vzhůru. Během svého výstupu se přilepí na vnitřní stěnu průduchu a komín zapálí. Pokud se jednalo o jednovrstvý, zděný komín v dobrém stavu a sazi v něm bylo málo, tak tato metoda fungovala. Moderní komíny ovšem takové zacházení nesnesou. I dnes můžou kominíci původní zděné komíny bez vložky čistit vypalováním, ale pouze při dodržení přísných technologických podmínek, sněhové pokrývce, bezvětří a za asistence hasičů.

Pokud jsme přijeli do vychladlého objektu, tak si připravíme nadrobno naštípané dřevo a několik silnějších kousků. Jestliže je venku tepleji než uvnitř, otevřeme okna a dveře, aby se teploty vyrovnaly, a otevřeme kamna, aby z komína mohl odejít studený vzduch. Podíváme se, na komín nesvítí sluníčko. Pokud ano, otevřeme vybírací dvířka a zapálíme v nich noviny, tím komín předehřejeme a dvířka zavřeme. Na dno topeniště dáme silnější rozštípnuté poleno, na ně připravené drobnější kousky.

Dřevo naskládáme kousek nad polovinu výšky topeniště, na něj položíme několik nejtenčích kousků dřeva a na této hromadě rozděláme oheň. Můžeme použít hobliny napuštěné voskem nebo jiný podpalovač. Nejlevnější je použít březovou kůru, na kterou položíme několik třísek.

Pro roztopení potřebujeme co nejvyšší teplotu spalin a to nám zcela otevřená přikládací dvířka kazí, zavřená dvířka by zase v této fázi oheň udusila. Dvířka máme proto otevřená, sledujeme plamen a pomalu je přivíráme. Ve chvíli, kdy se plamen začne zřetelně nervózně třepotat, dvířka o malinko pootevřeme. Po rozhoření dvířka zavřeme a zcela otevřeme všechny přívody vzduchu.

Když je palivo prohořelé, seřídíme přívody vzduchu podle požadavku výrobce spotřebiče. Ve většině případů se nechá primární (spodní) vzduch otevřený na minimum a sekundární (horní) se zcela otevře. Až palivo prohoří a je bez plamene, můžeme přívody vzduchu zcela zavřít. Vždy se držte doporučení výrobce spotřebiče.

 

Jediný správný způsob zapalování dřeva je spalováním odshora - odhoříváním. Ohýnek na vrcholu začne prohřívat dřevo. které má pod sebou. Po dosažení teploty okolo 200°C se ze dřeva začne uvolňovat plyn, jenž stoupá, a proto musí projít plamenem, který je nad ním a dohoří. Pokud máte dobrá kamna, vyčištěný komín, suché palivo a správně topíte, z komína se nemůže kouřit, maximálně odchází trochu bílé páry, která se uvolní z vlhkosti ve dřevě.

Některá starší topeniště jsou nízká,ale široká. V tomto případě vyskládáme silnější dřevo po obou bocích do maximální výšky a na dno topeniště, mezi silné dřevo vyskládáme asi do poloviny výšky drobněji naštípané dřevo. Na drobnějším dřevu rozděláme pomocí podpalovače nebo březové kůry oheň.

Kouřovod i spotřebič je třeba udržovat v čistotě. Uvnitř nalepené saze v tloušťce pouhých několika milimetrů vytvoří tepelnou izolaci, teplo bez užitku vyletí komínem a my budeme častěji běhat s košem do dřevníku.

Pokud už jsme dosáhli požadované teploty v místnosti, máme dvě možnosti. V topeništi už je jen zbytek žhavého. Pohrabáčem srovnáme rozpadající se žhavé kusy dřeva rovnoměrně po celém dnu topeniště a trochu je uplácáme, aby měly menší objem. Ke straně položíme silnější rozštíplý špalek. Na žhavé vedle špalku položíme pár třísek a na ně několik silnějších kousků. Třísky téměř ihned dosáhnou zápalné teploty a začnou hořet. Plyn, který se uvolní ze silného kusu dřeva, se díky plamenům z třísek a následně z tenčího dřeva spálí. Pokud plamen ihned nevyskočí, vezmeme foukačku a několikrát foukneme. Pokud nechceme foukat, stačí přihodit třísku nebo třeba ruličku od toaletního papíru. Po přiložení musíme v co nejkratší době dopřát topeništi oheň.

Plamen je tu, zavřeme dvířka a otevřeme přívody vzduchu. Tato varianta vyžaduje po nějaké době opět přiložit. Ekonomické je přikládat často, malé množství dřeva. Pokud jdu mimo chalupu, upřednostňuje druhou variantu. Když je v topeništi zbytek žhavého, naberu ho lopatkou a položím ji vedle kamen. Kamna do 3/4 naložím silnějším rozštípaným dřevem a na něj vysypu žhavé z lopatky. Na žhavé naskládám tenčí dřevo, vyskočí plamen, minutu počkám, zavřu primární vzduch, otevřu sekundární, zkontroluji, zda se nekouří z komína, a několik hodin se o kamna nestarám.

 

Dokud je v topeništi neprohořelé dřevo, musíme vidět plamen. Významnou pomůckou je foukačka. Používám hliníkovou trubku o průměru 2 cm a délce 0,7 m. Přiložím, několikrát fouknu, plamen vyskočí, zavírám dvířka. Pokud je topeniště plné kouře, chybí nám kyslík, který oheň zapálí. Někdy stačí pootevřít dvířka, krátkodobě se zvýší množství vzduchu a oheň se rozhoří, dvířka hned zavře.

Kdo má dobrodružnou povahu, vhodí do zakouřeného topeniště zapálenou sirku. Plameny vyskočí, pláty si poskočí a shoří nám obočí. Z komína vylétnou saze. Pozor, můžeme poškodit kamna i komín, někdy se rozskočí kouřovod, kouř se valí do pokoje a horké roury se kutálejí po pokoji... V topeništi nesmí být viditelný kouř, ale musíme vidět plamen, bez plamene může být pouze zcela prohořelé palivo.

Podle barvy plamene můžeme odhadovat teplotu v topeništi: rudá 600°C, oranžová 700°C, žlutá 800°C, bílá nad 800°C.

Když už je v místnosti dostatečné teplo, večer pořádně přiložíme tvrdé dřevo, necháme ho prohořet a zavřeme přívody vzduchu. Do rána jsou kamna vyhaslá, nebo je v nich jen trochu žhavého, teplota v místnosti přes noc klesne o několik stupňů.

Zdroj článku: kniha Topíme dřevem