Topíme dřevem, 4. díl - Odvod spalin aneb není komín jako komín

Kamna s komínem si můžeme představit jako cigaretu. Na střeše sedí kuřák a potahuje z komína. Potáhne, tím se nasaje čerstvý vzduch do ohniště a to se jako cigareta radostně rozzáří. Díky komínovému tahu se přisává do ohniště vzduch, který potřebujeme pro spalování. U každého spotřebiče je uveden požadovaný minimální tah. Pokud má spotřebič dobře spalovat, je nutné udržet hořící plyny ve spotřebiči co nejdelší dobu. Dobrá kamna jsou vybavena různými překážkami tak, aby hořící plyn běžel po delší dráze a vše stačilo dohořet. Tyto překážky ale vytvářejí odpor, který musí překonat právě komínový tah.

Komínový tah se dá změřit pouze za provozu s připojeným spotřebičem, když je komín zahřátý na provozní teplotu. Před instalací spotřebiče se dá tah spočítat pomocí výpočtového programu nebo s menší přesností dimenzovacími tabulkami. Tyto úkony ovládají revizní technici spalinových cest. Lze je najít také na stránkách www.hszcr.cz.

Častá chyba u současných, dobře zateplených novostaveb je příliš velký průměr komína. Pokud připojíme například kamna o výkonu 6 kW na komín o průměru 20 cm, nebudou kamna dobře fungovat. Malá kamínka vytváří malé množství spalin, které nedokážou vytlačit mohutný sloupec studeného vzduchu z komína. Tah je slabý, kouř uniká ze spotřebiče do místnosti. Ta trocha spalin se o komín ochladí a začne se vytvářet nebezpečné dehty. Příliš úzký komín vytvoří silný tah, ale kamna opět fungovat nebudou, protože úzký komín nedokáže přepravit v čase celý objem kouře komínem nad střechu a kouř uniká do místnosti.

Komíny máme vnitřní a vnější. Vnitřní fungují lépe, protože se tolik neochlazují. Komín vedený vně budovy je bezpečnější z hlediska požáru, platí to zejména u dřevěných staveb. Klasické, zděné komíny bez vložky se příliš nedoporučují. Na provozní teplotu se dostanou až po několika hodinách topení. Do té doby jsou spaliny ochlazovány, dehtují a kondenzují. Kyselé složky reagují se zásadou ve zdivu, a to je vápno v maltě. Vápno degraduje, zdivo se rozpadá, v domě jsou páchnoucí dehtové skvrny. Hrubý cihelný povrch zhoršuje tah.

Tento komín se dá používat spíše pro celosezónní topení. Na podzim při prvním zatopení vznikne trocha kondenzátu a dehtů a zbytek sezóny už dehty a kondenzáty nevznikají, protože komín nevychladne. Při přerušovaném provozu se začne jednovrstvý komín rychle rozpadat, protože kondenzáty a dehty vznikají při každém zatopení do studeného komína. Pokud se přesto chcete vydat touto cestou, je třeba před každým zatopením komín předehřát. Do komínových dvířek na půl hodiny zasuneme horkovzdušnou pistoli a komín předehřejeme. Nyní můžeme zatopit.

 

 

Zdroj článku: kniha Topíme dřevem