hledám zateplení hledám firmu hledám radu slevy

Zateplování šikmé střechy

Šikmé střechy

Pokud je potřeba zateplit šikmou střechu a vytvořit tak obytný prostor v podkroví, je vhodné si uvědomit dvě základní fakta. Prvním je skutečnost, že se zateplování šikmých střech za účelem vytvoření podkrovního bydlení rozšířilo masověji po Mnichově v roce 1938, kdy byl najednou v Čechách nedostatek bytů, neboť se sem stěhovali vysídlenci z pohraničí a nahonem se vestavovaly obytné prostory na půdy obytných domů. Druhou zajímavou skutečností, která jistě ovlivní pohled na výstavbu podkrovního bydlení, je, že se ve své podstatě jedná o dřevostavbu, v níž je jako nosná konstrukce využit krov střechy. Ten je prvoplánově a jednoúčelově stavěn pouze pro umístění krytiny a nikoliv jako stěna obytných prostor. Klasický krov je konstrukcí prověřenou a vyzkoušenou používáním po mnoho věků. Jeho zabudování do konstrukce je však neprověřené a vlastně nouzové řešení. Pokud si toto uvědomíme, snadněji se oprostíme od zvyklostí a obvyklých stavebních postupů se všemi jejich chybami a můžeme se lépe soustředit na optimální návrh konstrukce.

Pokud již padlo rozhodnutí půdní prostor zlikvidovat a předělat jej na obytný, nabízí se několik výchozích situací.

a) Spolu s vestavbou podkroví se bude dělat i celý nový krov, popřípadě i s nosnými stěnami. Zde je možnost volit netradiční konstrukci, například provést střechu ze stropních panelů. Strop pak má velkou hmotnost, lépe chrání před letním přehříváním a místnosti mají stejnou tepelnou setrvačnost jako ostatní místnosti v domě. Dále se při návrhu střechy postupuje jako u plochých střech, pouze je nutné jednotlivé vrstvy zajistit proti sklouznutí ze šikmé plochy.

b) Spolu s vestavbou podkroví se bude pouze vyměňovat krytina. Zde je klasický způsob zateplení ten, že se na stávající krokve (šikmé střešní trámy nesoucí laťování a krytinu) dá pojistná hydroizolace, která má za úkol v případě zafoukání sněhu pod tašky či jejich prasknutí zabránit proniknutí vlhkosti do konstrukce podkroví a podstřešního prostoru. Dále se pak přidají kontralatě (latě umístěné na krokvích rovnoběžně s nimi), jež vymezují vzduchovou dutinu. Ta musí být odvětraná nahoře i dole do exteriéru. Přes ně se přibijí latě, popřípadě bednění a krytina. Teplená izolace se mezi krokve dává zespodu (obvykle se používá kamenná vlna), následuje parotěsná fólie zamezující pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace, další vrstva tepelné izolace, v níž jsou vedené rozvody elektroinstalace a podhled, obvykle sádrokarton. Zásadní chybou při realizaci takovéto krytiny je použití bezkontaktní pojistné hydroizolace a vytvoření vzduchové odvětrávané dutiny mezi touto pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací (obr.1).

Obr.1




Při této konstrukci totiž může docházet k profukování skrz tepelnou izolaci a ochlazování vnitřního obkladu. I při použití konstrukce tak, jak je popsaná výše a jak je uvedeno na obr.2, vznikají mnohá rizika, nedokonalosti a problémy. V prvé řadě tato konstrukce neumožňuje použít dostatečně silnou vrstvu tepelné izolace, obvyklé omezení dané konstrukcí krovu je cca 24 cm.


Obr.2



Navíc umístění tepelné izolace mezi krokve má za následek vytvoření tepelných mostů těmito krokvemi. Lze uvažovat o snížení tepelně izolačních vlastností vlivem těchto tepelných mostů o 25 až 33 %. Dalším problémem je umístění parotěsné fólie a její celistvosti. Je velmi problematické utěsnit ji okolo táhel nesoucích sádrokartonový podhled a někdy je ještě těžší ohlídat elektrikáře či jiné pracovníky, aby ji neprořízli a neprotáhli tudy nějaké vedení či jinou konstrukci (odvětrání kanalizace, vývody na solární kolektory, vedení televizní antény, vedení elektrorozvodů v podkroví...) bez dodatečného pečlivého utěsnění proti pronikání vodní páry. U takto řešené konstrukce zateplení podkroví bývají také velmi často problémy u pozednice, kde je tepelná izolace chybně vložena.

Mnohem výhodnější způsob zateplení je provést tepelnou izolaci nad krokvemi. Zde máme obvykle dost místa na libovolně silnou tepelnou izolaci, navíc ji můžeme udělat seshora, odkud se lépe realizuje. Konstrukce vypadá následovně (viz obr. 3): Na krokve se dá plnoplošné bednění. Toto bednění může již být opatřeno povrchovou úpravou tak, aby se nemuselo z interiéru dodatečně zakrývat. Lze použít hoblované palubky, OSB desky, nějakou tepelnou izolaci s povrchovou úpravou (např. sádrokartonem) apod. Na toto bednění se položí parotěsná zábrana, například asfaltový pás s hliníkovou vložkou. Následuje tepelná izolace, může jít o pěnový polystyrén s vyšší pevností v tlaku, o pěnový polyuretan či jiný materiál. Na ní jsou pak umístěné kontralatě, které musí být připevněny tak, aby nemohlo dojít k jejich sjetí směrem dolů. To se obvykle řeší šikmo umístěnými dlouhými vruty, popřípadě ještě podložením fošnou na výšku v místě přesahů krokví u okapu. Může následovat pojistná hydroizolace, jež však obvykle není nutná, a pak již latě a krytina.


Obr.3




c) Krytina je nová či zánovní a zateplení je potřeba provést z vnitřní strany bez zásahu do ní. Zde je možné opět využít buničinu. Její výhoda spočívá v tom, že se jedná o materiál velmi podobného složení jako je dřevo, z něhož ostatně byla kdysi vyrobena prvotní surovina pro její výrobu - papír. Buničina je ve výrobě napuštěna různými chemikáliemi (obvykle borax), které ji dělají nepoživatelnou pro dřevokazný hmyz. Tím, že je nafoukána na dřevo, částečně i toto dřevo napouští ochrannými látkami proti hnilobě i dřevokaznému hmyzu. Postup realizace je patrný z obr. 4 a je následující: Na stávající krokve přibijeme ze strany prkna. Tím zvětšíme tloušťku krokve z obvyklých 140 až 160 mm. Podle šíře prkna a toho, jak je přibito, se vymezí prostor pro dodatečnou tepelnou izolaci. Vždy je snaha o co největší tloušťku tepelné izolace, tedy o to, aby byl využit maximální prostor, jenž tvar krovu a půdních prostor umožní. Zároveň se tímto prknem zvýší únosnost krokve.


Obr.4



Tvrdá papírová lepenka (mohou to být i krabice od chladniček apod. a nebo koupená vlnitá lepenka v roli) se ohne tak, aby vytvořila „U" profil, přičemž vodorovná plocha je mezi krokvemi a po stranách je lepenka ohnuta. Lepenka vytváří mezi latěmi a budoucí tepelnou izolací distanční vzdálenost. Ty by měla být cca 40 mm. Tato mezera musí být nahoře i dole otevřená do exteriéru a slouží pro odvod vlhkosti z povrchu lepenky. Lepenka se za ohnuté a ke krokvím přiléhající části k nim přibije čalounickou sešívačkou, hřebíky s velkými hlavicemi (lepeňáky), či hřebíky s použitím vhodných podložek. Neměly by být kovové. Může jít např. o kousky latí či prken, přes něž přibijeme lepenku ke krokvím.

Na prkna rozšiřující krokve se přibije parotěsná fólie, přičemž se spáry důkladně slepí speciální parotěsnou páskou. Někdy je místo parotěsné fólie možné použít i obyčejnou igelitovou plachtu. Ta má sice výrazně nižší difuzní odpor, ale pokud se použije ve dvou až 3 vrstvách, může být její difuzní odpor dostatečný. Její výhoda, mimo nižší ceny, je v tom, že se prodává v šířkách 5 i více metrů, a není tudíž nutné slepovat tolik spojů. Tím, že jde o šířku 5x větší než u obvyklých parotěsných fólií, má méně slepovaných spojů, v nichž je vždy riziko pronikání vodní páry. Díky této celistvosti, která eliminuje problémy s nekvalitou práce, a díky větší tloušťce je takto provedená fólie mnohdy více parotěsná než použitím speciálních fólií. Následně se na prkna přibitá ke krokvím provede rošt (obvykle prkenný se světlou vzdáleností prken od sebe cca 30 cm) a na něj se dává povrchová úprava v interiéru (třeba sádrokarton nebo heraklit s klasickou vápennou omítkou vyztuženou rabicovým pletivem).

Místo roštu lze použít rovnou palubky tvořící podhled v interiéru. Konečnou fází je nafoukání buničiny mezi lepenku a parotěsnou fólii. Výhod tohoto systému u starších objektů, v nichž musíme zateplovat zespodu a můžeme sundávat krytinu, je více. Především je nutné vysvětlit, proč systém neobsahuje pojistnou hydroizolaci. Pokud by se totiž dávala zespodu, není možnost odvést případnou srážkovou vodu tak, aby nemohla natéct k dřevěným profilům krovu.

Jestliže by se však voda dostala na lepenku, vsákne se do ní a kapilární vzlínavostí bude transportována do okolí, v němž může vysychat. Dochází tak k vysychání z větší plochy lepenky, než v jaké ploše voda zatékala. Lepenka namočením a následným vyschnutím neztrácí vlastnosti, které má v této konstrukci mít pro plnění své funkce, jíž je ochránit buničinu od rozfoukání a vymezit dostatečnou vzduchovou dutinu mezi tepelnou izolací a krytinou. Jde však přeci jen o nouzové řešení, které lze využít pouze tam, kde skutečně nelze stávající krytinu sundat a provést vhodnější konstrukci tepelné izolace s funkční pojistnou hydroizolací. Zatečením může dojít k sesednutí nafoukané buničiny, čímž se její tepelně izolační vlastnosti zhorší. Mezi klady tohoto řešení však patří chemická ochrana stávajícího krovu.



Článek je vytvořen ve spolupráci se Sdružením Energy Consulting, o.s. - jedná se o neziskové sdružení, které si klade za cíl pomáhat s úsporami energií, využíváním obnovitelných zdrojů energií. Snahou sdružení je v rámci svých sil přispět k propagaci úspor energií a skleníkových plynů.

 

autor: Roman Šubrt, Izolace-Info, KČ

Je nutnost aplikovat parozábranu z těžkého  asfaltového pásu v šikmých střechách?

Je nutnost aplikovat parozábranu z těžkého asfaltového pásu v šikmých střechách?

Aplikace nadkrokevních tepelných izolačních desek PIR se stále rozšiřuje a s tímto trendem se zvyšuj… Celý článek
Tepelně izolační materiály z konopí

Tepelně izolační materiály z konopí

Konopná vlákna se úspěšně využívají jako náhra­da výrobků ze skleněné vaty a minerálních vláken. Vyr… Celý článek
1 z 1
Pro zákazníky
Rubriky článků