Jak na zateplení stále oblíbenějších dřevostaveb

Při zateplování dřevostaveb existují v zásadě dva principy, které se rozlišují podle způsobu konstrukce obvodové stěny. Prvním z nich je systém difúzně uzavřené konstrukce, která spočívá v aplikaci parotěsné fólie zabraňující pronikání vodní páry do konstrukce. „Takováto vrstva se aplikuje z vnitřní strany domu, zpravidla mezi dřevěný rám a sádrovkláknitou či sádrokartonovou konstrukční desku. Pokud dřevostavba izolační vrstvu nemá, vodní pára proniká do dřevěné konstrukce domu až osm měsíců v roce,“ upozorňuje Stanislav Bárta, marketingový manažer pro fasády a ETICS z divize Weber Skupiny Saint-Gobain, lídra na trhu se stavebními materiály. Vodní páry v konstrukci totiž kondenzují na vodu a odtud je již krůček ke vzniku plísní v samotné konstrukci.

Je přitom velmi důležité, aby nedošlo k poškození parotěsné fólie. K tomu může dojít velmi snadno. Například pokud na vnitřní stěnu instalujeme a zavěšujeme nábytek. Hřebík nebo jiné kotvící systémy mohou totiž fólii prorazit. Z tohoto důvodu doporučuje Zdeněk Černošek, produktový manažer z divize Rigips, instalovat z interiérové strany ještě jednu předstěnu pomocí konstrukční desky, na kterou můžeme libovolně a bez obavy přidělávat poličky, ale třeba i kuchyňskou linku.



Po instalaci konstrukční desky je možné na stěnu připevnit poličky

Druhým typem je difúzně otevřená konstrukce. Je relativně novou metodou, která se v České republice pro dřevostavby využívá posledních cca 10 až 15 let. Její obliba ale neustále roste. „Takzvaně difúzně otevřených dřevostaveb v posledních letech přibývá. Na rozdíl od uzavřené konstrukce může využívat i jiné alternativy jak dosáhnout parotěsnosti, než jsou klasické parozábrany. Tím však nechci říci, že by takovým domem profukovalo nebo dokonce vodní pára unikala tam, kam nemá,“ upřesňuje Karel Sedláček, manažer technické podpory ze společnosti ISOVER.

Kouzlo tkví v tom, že určité malé množství vodních par se z konstrukce dřevostavby cíleně propouští ven. Princip funguje na jakémsi vyrovnávání prostředí v domě, to znamená, že molekuly vodní páry se z vlhkých oblastí přesouvají do sušších, z teplejších do chladnějších. Vlhkost tak v podstatě putuje a nikde se nedrží, plíseň tak nemá šanci nikdy vzniknout a udržet se.



Při použití difúzně otevřené konstrukce vlhkost putuje a neusazuje se

A jaké jsou vhodné typy materiálů právě pro zateplení obvodových plášťů dřevostaveb? „Ideálním materiálem je rozhodně minerální vata, a to pro svou výbornou tepelně-izolační schopnost, akustické a požární vlastnosti,“ Karel Sedláček z ISOVERu. Postup aplikace izolace je snadný. Vkládáme ji do roštů přibližně o jeden centimetr menší, než je vlastní šíře izolace, aby se neboulila a krásně se vešla na místo. Výhodou těchto minerálních vat je navíc jejich dobrá zpracovatelnost, dají se dobře řezat a zároveň jsou dostatečně tuhé a odolné. Minerální izolace pak překryjeme ochrannou konstrukcí.

Zejména pokud jsme u své dřevostavby zvolili difúzně otevřený systém, „nesmíme na interiérové straně zapomínat na výběr kvalitních sádrovláknitých nebo sádrokartonových desek, jejichž detaily by měly být ošetřeny speciálním nátěrem,“ radí Zdeněk Černošek z Rigipsu. Naopak u difúzně uzavřené konstrukce je nejdůležitější kvalitně provedená parozábrana, výběr desek již nehraje takovou roli. Třešničkou na dortu je ještě vnitřní izolace, kterou lze celkovou skladbu doplnit. Karel Sedláček z ISOVERu ale doplňuje, že „vnitřní izolace by neměla překročit 20 % z celkové tloušťky zateplení. Jinak by v konstrukci hrozila kondenzace vlhkosti.“



Použitím vnitřní izolace doplníme celkovou skladbu konstrukce