Plísně, 1. díl - Podmínky pro život mikroskopických hub: Vlhkost

9. 2. 2024

Ke svému životu a růstu potřebují mikroskopické vláknité houby – plísně bezpodmínečně vodu. Dostatečná vlhkost prostředí je nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje růst plísní. V suchém prostředí přežívají různě dlouhou dobu jejich rozmnožovací orgány, tj. spory. Nároky mikroskopických vláknitých hub na vodu jsou nižší než u bakterií a kvasinek.

Plísně potřebují pro růst určitou vlhkost substrátu a určitou vlhkost okolí. Vlhkost substrátu a jeho ochota vodu uvolňovat spolu se vzdušnou vlhkostí ovlivňují růst plísní v závislosti na teplotě substrátu a okolního vzduchu. Růst plísní ale ovlivňuje i obsah živin v substrátu a další faktory. Tím je vytvořen složitý komplex požadavků, jež plísně potřebují pro svůj život. Tyto požadavky jsou jiné pro klíčení, jiné pro růst a rozmnožování a případně jiné pro tvorbu žádoucích či nežádoucích metabolitů. A aby to nebylo jednoduché, každý rod, každý druh, ale i každý jedinec – mikroskopická vláknitá houba – může mít vlastní specifické požadavky. Především z tohoto důvodu není možné výskyt plísní nikde přesně předpovídat.

Existují však přece jen některé obecné požadavky plísní na vlhkost. Je to zejména vlhkost substrátu. Ta se může stanovovat jako obsah vody, který se uvádí ve hmotnostních procentech (tzv. hmotnostní vlhkost). Další možností, jak vyjádřit obsah vody v substrátu, je tzv. součinitel hygroskopické rovnováhy a_w, někdy označovaný jako vodní aktivita. Tato veličina udává poměr tlaku vodní páry v hygroskopickém materiálu k tlaku vodní páry nad čistou vodou za stejných podmínek. Pro čistou vodu platí a_w = 1.

Většina autorů odborné literatury se přiklání k názoru, že plísně mohou žít v materiálech, které mají obsah vody od a_w = 0,60.

Dalším požadavkem je vlhkost okolního vzduchu. Nároky plísní na vlhkost jsou většinou mírně nižší pro klíčení než pro růst. A jinou hodnotu vlhkosti potřebují plísně pro uvolňování spor do okolního ovzduší. Z hlediska nároků plísní na vlhkost materiálu mají nejnižší požadavky plísně z rodu Aspergillus.

Plísni rodu Aspergillus stačí relativně nízká vlhkost (zdroj obrázku)

Při hodnotách aw nižších než 0,8 mohou žít i plísně rodu Penicillium. O něco vlhčí substráty (aw = 0,8–0,9) potřebují plísně rodu Cladosporium a v tomto ohledu jsou nejnáročnější plísně rodů Alternaria a Stachybotrys (aw = 0,9 i více). Při růstu plísní na zdech či dalších substrátech v bytech a domech se tedy objevují různé druhy plísní v závislosti na tom, zda k výskytu zvýšené vlhkosti dojde jednorázovým vniknutím vody (například při haváriích), nebo dochází k pozvolnému zvlhčování materiálu ve stavbách (po kondenzaci vodní páry ze vzduchu při tzv. nevhodném užívání bytů (viz kap. 6.3 Nevhodné užívání bytů a domů).

I když plísně vyžadují pro své životní pochody vysokou vzdušnou vlhkost, potřebují pro uvolňování spor do ovzduší jiné vlhkostní podmínky. V určitém vývojovém stadiu je pro uvolňování spor vhodné suché počasí s prouděním vzduchu. Z tohoto důvodu jsou nalézány nejvyšší počty spor plísní rodů Alternaria, Cladosporium, Epicoccum i Helmintosporium a dalších právě v suchém letním počasí.

Teplota

Optimální teplota pro růst plísní je 18–28 °C, mohou však růst i při teplotách výrazně nižších či vyšších. Některé plísně mohou přežívat i pod bodem mrazu, jsou i druhy plísní, které vytvářejí spory při teplotě kolem 0 °C. Plísně vyskytující se v bytech a domech mohou dobře růst i při nižších teplotách. Jsou to zejména druhy rodu Cladosporium. Tyto plísně mohou růst nejen na zdech bytu, ale i na potravinách v chladničkách při teplotě 5 až 8 °C. Teploty nad 70 °C jsou pro mikroskopické houby likvidační. Některé plísně patří mezi termotolerantní druhy, které mohou růst při teplotách kolem 40 °C. Druhy plísní, které způsobují mykotická onemocnění člověka, většinou preferují teplotu kolem 37 °C (tedy teplotu lidského těla).

Další požadavky

Mezi další faktory prostředí, které růst plísní ovlivňují, patří kyslík a pH substrátu. Plísně jsou aerobní organismy, pro svůj růst potřebují vzdušný kyslík. Proto rostou především na povrchu napadených materiálů, kde vytvářejí barevné povlaky. Kyslík je pro plísně v dostatečném množství zajištěn jak v interiérech, tak exteriérech budov. Optimální pH prostředí pro růst plísní je mírně kyselé až neutrální. Z tohoto důvodu mohou plísně růst v kyselém prostředí různých ovocných výrobků. Většina plísní nežije v prostředí zásaditém. Této skutečnosti se využívá ve stavebnictví. Nové zdivo, nátěrové hmoty, fasádní barvy a další výrobky mají většinou zásadité pH. I dříve byla tato skutečnost využívána, například při bělení interiéru vápnem. Plísně si však mohou zásadité prostředí měnit na méně zásadité produkcí různých organických kyselin.