Stavba - odhlučnění, odvlhčení, reakce na oheň

Odstraňování vlhkosti, 2. díl: Měření vlhkosti zdiva

19. 3. 2025

Tento přehled vás provede klíčovými metodami měření vlhkosti zdiva – od nejpřesnějších laboratorních analýz přes rychlé chemické testy přímo na stavbě až po moderní elektrické přístroje. Zjistíte také, jak vlhkost ovlivňuje destrukci zdiva a omítek, proč je důležité sledovat salinitu a chemismus zdiva a jak mohou hygroskopické soli způsobit problémy i po úspěšné sanaci.

Metoda hmotnostní

Je nepřesnější metodou, jejíž princip je následující. Ze zdiva se v příslušných místech odeberou vzorky z hloubky minimálně 100 mm. Ty se následně v laboratoři zváží. Poté se vysuší a znovu zváží. Z hmotností vlhkého a suchého vzorku se následně podle vztahu určí hmotnostní vlhkost zdiva. Hmotnostní metoda se využívá také pro kalibraci přístrojů níže uvedených metod, které měří vlhkost zdiva nepřímo.

Metoda chemická

Bývá označována také jako CM metoda (zkratka slov Carbide-Method). Metoda je založena na principu chemické reakce vody s karbidem vápníku. Její výhodou je, že umožňuje poměrně rychlé stanovení vlhkosti přímo na stavbě. Měřicí souprava sestává z ocelové tlakové lahve s manometrem, váhy a dalšího příslušenství.

Postup měření je následující: Po odběru vzorku se provede jeho zvážení a následně se vloží do tlakové lahve. Do lahve se přidá skleněná ampulka s karbidem vápníku a ocelová kulička. Poté se láhev uzavře a po několik minut se s lahví třese. Ocelová kulička rozbije ampulku s karbidem vápníku. Karbid vápníku pak reaguje s vodou obsaženou ve vzorku zdiva. Po ustálení ručičky na manometru se odečte tlak v lahvi. Na základě hmotnosti vzorku a odečteného tlaku pak z tabulky zjistíme hmotnostní vlhkost. Doba měření včetně odběru vzorku činí přibližně deset minut.

Metody elektrické

Elektrické metody jsou založeny na měření elektrických veličin, které ovlivňují vlhkost materiálu. Používají se především:

• metoda kapacitní,
• metoda odporová.

Kapacitní metoda je založena na principu měření kapacity kondenzátoru, odporová metoda na principu měření elektrického odporu vlhkého zdiva. Hodnoty obou těchto veličin se totiž s vlhkostí zdiva mění. Elektrické metody se používají především pro rychlé orientační určení vlhkosti zdiva a pro stanovení hranice mezi plochami o nízké a zvýšené vlhkosti. Hloubkový dosah elektrických vlhkoměrů (kapacitních i odporových) je maximálně 30 až 50 mm.



Výhodou kapacitní metody, resp. elektrických kapacitních vlhkoměrů, je, že okolní teplota a obsah solí ve zdivu mají na výsledky měření malý vliv. U nízkých hodnot vlhkosti (cca do 6 %) vykazuje tato metoda také poměrně velkou přesnost. U vyšších vlhkostí pak přesnost klesá, což je nevýhodou kapacitní metody.

Pokud jde o odporovou metodu, resp. elektrické odporové vlhkoměry, poskytují tyto přístroje poměrně přesné výsledky u nezasoleného zdiva. S vyšším obsahem solí pak přesnost metody klesá.

Salinita zdiva

Jedná se o zjištění množství hygroskopických vodorozpustných solí obsažených ve zdivu. Tyto soli působí škodlivě na zdivo a omítky následujícími způsoby:

a) Krystalizací.
b) Hydratací.
c) Hygroskopickou nasákavostí.

Ke krystalizaci solí začíná docházet tehdy, když jejich koncentrace překročí hodnotu rozpustnosti. Krystaly postupně vyplní prostory pórů a začínají vytvářet tlak na jejich stěny. Krystalické tlaky nabývají vysokých hodnot, čímž dochází k destrukci omítek a zdiva. Pokud jde o hydrataci – některé soli jsou schopny v krystalové mřížce vázat pouze určitý počet molekul, čímž se vytvářejí tzv. hydráty. Při hydrataci taktéž dochází k objemovým změnám solí a k vývinu značných hydratačních tlaků (řádově také v desítkách až stovkách MPa), čímž dochází k destrukci omítek a zdiva. Proces hydratace je závislý na teplotě a relativní vlhkosti okolního vzduchu. Z tohoto důvodu jsou nejvíce nebezpečné soli, u kterých k hydrataci dochází při obvyklých teplotách venkovního či vnitřního prostředí. Konkrétně se jedná o síran sodný, uhličitan sodný a dusičnan vápenatý.


Hygroskopické soli také mají schopnost přijímat vodní páru ze vzduchu a zadržovat ji v kapalné formě, čímž se zvyšuje rovnovážná vlhkost zdiva, a to někdy i velmi výrazně. Tato skutečnost pak může mít za následek, že ani po provedení technicky správných a účinných opatření proti vzlínání vody z podloží nemusí být dosaženo požadovaného vyschnutí zdiva nad hydroizolační clonou. Hygroskopické soli kromě destruktivních účinků způsobují také neestetické výkvěty (bílé, nebo lehce zbarvené povlaky) na omítkách. Ty jsou tvořeny tuhými solemi, které se napovrch dostaly v důsledku vzlínání vody. Mezi hygroskopické soli, které poškozují zdivo, patří chloridy, sírany a dusičnany. Zdroje těchto solí mohou být například následující:

• chloridy: sůl použitá pro posyp komunikací v zimním období, mineralizovaná podzemní voda atd.
• sírany: chemická hnojiva, zásypy škvárou obsahující síru, znečištěné ovzduší, mineralizovaná podzemní voda atd.
• dusičnany: rozklad organických látek (únik vody z kanalizace, stáje, hřbitovy), chemická hnojiva apod.

Pro účel zjištění salinity zdiva se odebírají vzorky zdicích prvků z různých míst. Vlastní určení obsahu solí se provádí v laboratoři. Podle obsahu chloridů, síranů či dusičnanů se následně vyhodnotí stupeň zasolení zdiva, jehož klasifikace je uvedena v ČSN P 73 0610 [1].

Chemismus zdiva

Někdy je třeba určit také chemismus zdiva. Zde je třeba poznamenat, že nové zdivo má obvykle hodnotu pH přibližně 11. Je tedy zásadité. Starší zdivo (několik desetiletí) pak mívá hodnotu pH cca 7 až 8. Zdivo staré několik století pak bývá mírně kyselé– pH ≈ 6.



Zdroj článku:

Odstraňování vlhkosti Autor: Jaroslav Solař Vydavatel: Grada