Moderní okna, 2. díl - Výhody a nevýhody dřevěných oken

V dřívějších dobách bylo dřevo prakticky jediným materiálem používaným pro výrobu otvorových výplní. Nejprve se vyráběla okna jednoduchá s jednoduchou skleněnou výplní. Poté se zaváděla výroba různých druhů oken dvojitých, často nazývaných okna špaletová nebo také kastlíková. Jde v podstatě o dvě jednoduchá okna spojená v jeden celek dřevěným ostěním, tzv. špaletou, případně jsou osazena dvě samostatná jednoduchá okna vně a uvnitř zdi.

 Tato okna mají proti jednoduchým podstatně lepší tepelně- i zvukově izolační vlastnosti. Ukázka tohoto okna je na obrázku vlevo. V další fázi následovalo používání oken zdvojených. Ta se skládají ze dvou samostatných, k sobě sešroubovaných křídel, jež jsou umístěna do společného okenního rámu. Tato okna jsou známá z panelových domů jako kyvná nebo otočná, mohou však být i otevíravá nebo sklápěcí. Ukázka takového okna v dřevo-hliníkovém provedení je na obrázku vpravo.

Používání zdvojených oken se rozšířilo v období po 2. světové válce, především z důvodu nutnosti unifikace typů. To umožnilo snížení nákladů na výrobu i montáž do stavby při současném podstatném zvýšení výrobní kapacity. Přitom fyzikální vlastnosti byly s ohledem na tehdejší požadavky postačující. Problém byl v postupně narůstajícím rozsahu celkově nízké kvality výroby a použitého dřevěného materiálu, což zapříčinilo pozdější špatnou funkčnost těchto výrobků ve stavebním díle. Na všechna výše vyjmenovaná okna a dveře se používalo masivní, tzv. rostlé dřevo.

Aby se předešlo negativním účinkům plynoucím z přirozených vlastností dřeva (objemová a tvarová nestabilita, která je tím větší, čím masivnější je konkrétní profil), bylo nutné ponechat řezivo určené k výrobě oken a dveří přirozeným způsobem vyschnout. Čím silnější byl vstupní materiál, tím delší byla doba nutná k vyschnutí nařezaného dřeva. U fošen používaných k výrobě oken šlo o časový úsek od čtyř let výše podle podmínek uložení dřeva a povětrnostních vlivů. Vlhkost takto přirozeně vysušeného dřeva se pohybuje kolem 12-14 %. Pro objemy vyráběných oken ještě v meziválečném období tento způsob přípravy dřeva postačoval.

Problém nastal při přechodu na sériovou výrobu v poválečném období. Začalo se přecházet k urychlenému průmyslovému vysušování nařezaného dřeva. Zde však nastal problém: urychlený proces odstraňování přirozené vlhkosti dřeva nemohl plně nahradit proces přirozený, neboť struktura dřeva se během zkrácené sušicí doby plně nepřizpůsobila novým podmínkám a ve vysušeném dřevě následně vznikla různá vnitřní napětí. Důsledkem takového postupu je, že při vystavení takto vysušeného dřeva povětrnostním vlivům dochází k opětovnému absorbování části vzdušné vlhkosti do materiálové struktury a k okamžitým či zpožděným tvarovým deformacím. Jde o běžně známý jev vyskytující se u tzv. panelákových oken, která často nelze kvůli deformacím po otevření znovu zavřít. Tyto skutečnosti nevadily příliš v době, kdy na části stavebních konstrukcí nebyly kladeny takové požadavky, jaké jsou běžně uplatňovány v současnosti. V ČR jde o dobu řádově od konce 80. let minulého století a nároky se neustále zpřísňují.

Aby bylo možné nové podmínky splnit, došlo k vývoji nových, výrazně masivnějších profilů oken a dveří se zcela odlišnou profilací rámů a křídel, než tomu bylo dříve. Pro výrobu z těchto profilů již vůbec nepřichází do úvahy použití masivního dřeva, protože z výše popsaných důvodů prakticky není možné zajistit jeho tvarovou stálost. Dnes je užití masivního profilu omezeno na výrobu replik oken původních, kde nelze připustit osazení oken moderního typu z důvodu požadavků památkové ochrany.

Je však nutné zdůraznit, že takto vyrobená okna nemůžou z podstaty věci splnit úplně všechny platné normové požadavky, i když jejich funkčnost z hlediska praktického použití může být dostačující. V současné době je pro okna nutné používat zásadně profily slepené z jednotlivých dřevěných lamel nebo kombinaci lamel dřevěných a lamel z jiného materiálu s lepšími tepelně izolačními vlastnostmi. Použití lepených profilů zajišťuje při splnění všech dalších podmínek výroby, že rámy i křídla výrobků jsou stabilní a schopné bez pozdějších změn plnit požadované a deklarované vlastnosti.

Velmi dobré tepelně technické vlastnosti plynoucí z přirozených fyzikálních vlastností dřeva. Při pobytu v místnosti jsou dřevěné otvorové výplně pro většinu lidí pocitově příjemnější.

Při pravidelné údržbě zaručují dřevěná okna dlouhou životnost. Zde je možno odkázat na existenci funkčních dřevěných oken ve stavbách realizovaných ještě v 19. století. Vlastní dřevěný materiál oken bývá i dnes stále plně funkční, je nut- né samozřejmě odhlédnout od často zanedbané údržby a již výše zmíněného problému nesplnění požadavků v současnosti platných normových požadavků.

Bezkonkurenční variabilita provedení omezená pouze nástrojovým vybavením jednotlivých výrobců. Profily lze v podstatě libovolně upravovat podle individuálních požadavků, samozřejmě je nutné zachovat základní statické parametry profilu tak, aby nebyla snížena jeho únosnost.

Z toho plyne možnost zcela individuálního vzhledu oken a dveří, a tím i celé budovy; požadavky architektonické lze plnit takřka beze zbytku.

Možnost různých úprav profilů vyzdvihuje do popředí schopnost výrobců dřevěných oken a dveří reagovat poměrně rychle na nové normové požadavky. Názorným příkladem je využití možnosti v podstatě bezproblémové úpravy hloubky zasklívací spáry vedoucí k eliminaci vzniku tepelného mostu v tomto místě. S mírnou nadsázkou je k tomu nutná pouhá výměna několika nožů v obráběcí sestavě fréz.

Případná poškození povrchu, ať mechanická, nebo vzniklá vlivem účinku chemikálií, je možné poměrně jednoduše opravovat. Obnovou nátěru lze dosáhnout zcela nového vzhledu tak podstatné části obvodového pláště budovy, jakou okna představují. Aplikace nátěru je při použití dostupných materiálů a vybavení jednoduchá a rychlá. Do značné míry je možné opravovat i poškozený výrobek jako celek za použití běžných truhlářských postupů. Dřevěné otvorové výplně jsou vyrobeny z přírodního materiálu, i když je nutné říci, že obsahují lepidla spojující jednotlivé dřevěné lamely a nátěry, takže je nezbytné je likvidovat ve spalovnách.

V zásadě výrazně vyšší pořizovací cena proti oknům plastovým (to ale většinou platí pouze ve srovnání s plasty v základním provedení v bílé barvě nebo jednostranném barevném provedení).

Jakožto přírodní materiál reaguje dřevo především na zvýšenou vlhkost vzduchu. Problematická bývá zejména relativní vlhkost v interiéru dlouhodobě přesahující hodnotu cca 70 %. Termín dlouhodobě znamená časový úsek od několika dní déle. To se stává především při výstavbě budovy, kdy často dochází k poškození dřevěných oken. Přímým důvodem poškození však není vlastní působení zvýšené relativní vlhkosti vzduchu přesahující někdy i 90 %, ale vždy jde o neodbornou manipulaci s okny či dveřmi za těchto nepříznivých podmínek, To však nic nemění na tom, že k poškození dochází.

Na rozdíl od oken plastových není prakticky možné ochránit povrch nových oken při expedici na stavbu a osazování do stavebního díla potažením ochrannou fólií, která by zabránila vzniku drobných poškození plynoucích z manipulace s výrobky. Dřevěná okna a dveře jsou též citlivé na ultrafialové spektrum slunečního záření, jež způsobuje stárnutí laku a jeho postupnou degradaci. Tento proces je ještě podporován současným působením ostatních povětrnostních podmínek, především větru a srážkové vlhkosti.

Z předchozího bodu plyne nutnost obnovy povrchové úpravy oken a dveří z vnější strany, časový interval se pohybuje od 5 asi do 8 až 10 let podle intenzity působení nepříznivých povětrnostních vlivů. V případě, kdy se zanedbá údržba či oprava porušeného místa a do struktury dřeva může vnikat vlhkost, dochází k neodstranitelným změnám vzhledu dřeva (šířením tmavých skvrn) i ke zhoršení kvality dřeva jako takového. Optickou vadu lze odstranit pouze aplikací krycího nátěru na poškozená místa, kvalita dřeva takto zasaženého je trvale snížena stejně jako jeho další životnost. Ukázky poškození dřeva a degradace nátěru okna jsou na obrázku.