hledám zateplení hledám firmu hledám radu Vizualizace fasády

Fyzikální veličiny

Zkouška podle ZP PAVUS 30/2012

26. 7. 2013

Zkouška podle předpisu ZP PAVUS 30/2012 byla standardní zkouškou požární odolnosti, která byla navíc pravděpodobně v rozporu s evropským systémem hodnocení a značením CE.
Její princip byl založen na zkoušení průniku plamene přes spoje panelů na neohřívanou stranu, což téměř vůbec nesouvisí s tím, jestli konstrukce nezvyšuje v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru, jak to požaduje obecná definice třídy DP1. Průnik plamene vyjadřuje kritérium celistvosti E podle ČSN EN 1364-1, zkouška celistvosti je navíc součástí deklarované požární odolnosti podle ČSN EN 13501-2.


Rovněž nebyl vysvětlen důvod pro národní normativní požadavek na zkoušení panelových stěn na rozměru vzorku 5x6 metrů, když existuje norma ČSN EN 15254-5 na rozšířenou aplikaci výsledků zkoušek na větší rozměry, než byly odzkoušeny. V případě, že byla zkouška požární odolnosti podle ČSN EN 13 501-2 platná pro rozměr větší než 5x6 metrů, zkoušení podle ZP PAVUS 30/2012 znamenalo zbytečné testování již jednou prokázaných vlastností.
Přestože se jedná o test na ploše 30 m2, zavedením této zkoušky se jen těžko mohla zvýšit požární bezpečnost staveb, když umožnila zařadit hořlavé výrobky uvolňující značné množství tepla a kouře při požáru, do kategorie nehořlavých konstrukcí.
Je nutné zmínit, že systém hodnocení požární odolnosti sendvičových panelů a aplikace výsledků zkoušek na velké rozměry stěn je předmětem pokračujících diskusí na půdě evropských normalizačních komisí. Česká republika má v těchto komisích expertní zastoupení a dosud nevznesla žádné námitky proti stávajícímu technickému a právnímu rámci uvádění těchto výrobků na společný vnitřní trh EU. Náhlé zavedení zkoušky podle ZP PAVUS 30/2012, která se týkala výrobků v harmonizované sféře, podléhající značení CE, bylo o to podivnější.

Co je požárně bezpečné?

Ilustrační fotoTřída DP1 je definována poměrně striktně, proto lze pochopit snahy o její zmírnění nebo o inovativní řešení umožňující splnit její požadavky. Inovace by však měly probíhat cestou vývoje výrobků, nikoli  ad-hoc vymýšlení nových tříd, které mohou budit pochybnosti o skutečných důvodech pro jejich zavedení.
Z pohledu hodnocení požární bezpečnosti je podstatné to, zda konstrukce splní specifikované požadavky, které by logicky měly být společné pro danou aplikaci, než to, jaký výrobek se použije na splnění těchto bezpečnostních požadavků.
Zavedení tzv. ekvivalentu DP1 umožnilo zatřídění výrobků složených z hořlavých materiálů do nejbezpečnější kategorie, přičemž existuje celá řada stavebních konstrukcí, o kterých by se mohlo uvažovat jako o kandidátech natolik blízkých vlastnostem nehořlavých konstrukcí, že by se mohly považovat za jejich ekvivalent. Bylo by záhodno, aby se k celé problematice přistupovalo komplexně a podmínky byly definovány obecně pro všechny konstrukce s daným zamýšleným použitím. Dovolíme si navrhnout několik příkladů:

  • Moderní dřevostavby s nehořlavou izolační výplní

V zahraničí tyto konstrukce nacházejí větší uplatnění než u nás právě z důvodu odlišně definovaných protipožárních kritérií a rozlišení typů konstrukcí. Přestože moderní konstrukce na bázi dřeva vykazují vysokou požární odolnost (až REI 120) a přispívají ke zvyšování intenzity požáru ve velmi omezené míře, nesplňují podmínky třídy DP1. To neumožňuje rozvoj vyšších budov na bázi dřeva, které se stávají v zahraničí běžnou praxí, a také budov veřejných.

  • Obvodové stěny nešířící požár za reálných požárních situací

V případě, že budou u těchto konstrukcí hořlavé komponenty chráněny tak, že konstrukce vyhoví i velkorozměrovým zkouškám šíření požáru za reálných požárních situací, zasloužily by si minimálně diskusi o jejich požární bezpečnosti. Vyhovující zkouškou z tohoto pohledu by mohla být ISO 13785- 2, doplněná ověřovací malou zkouškou ISO 13785-1. Požár v místnosti po objemovém vzplanutí dosahuje výkonu minimálně 1 až 3 MW a plameny šlehají na fasádu. Zkoušení chování obkladů stěn a jejich bezpečnosti v případě požáru by mělo odpovídat reálným požárním situacím. V současnosti se na prokázání zabránění šíření ohně po vnějším povrchu obvodových stěn používá zkouška podle ČSN ISO 13785-1, která nebyla původně určena na tento účel a její použití jako průkazné zkoušky není odůvodněné.

  • Vylepšené sendvičové panely s kovovým pláštěm

Hořlavá jádra panelů s kovovým pláštěm se můžou stát příčinou zvyšování teploty a emisí toxického kouře. Zkouška většího rozměru, která prokáže, jak se panely s hořlavými jádry chovají při reálném požáru, by měla zohledňovat tato rizika. Vhodnými normami jsou například ISO 13784-1 a ISO 13784-2, které stanovují kritéria pro omezenou tvorbu tepla a kouře u těchto výrobků. Zkoušky podle těchto mezinárodních norem by poskytly jistě více objektivních informací o příspěvku panelů ke zvyšování intenzity požáru než soukromý zkušební předpis ZP PAVUS 30/2012.

České požární normy mají dlouhou tradici a jsou na vysoké úrovni. Národní požadavky jsou opodstatněné, obzvláště pak pokud jsou v zájmu vyšší bezpečnosti. Nesmí být ale v rozporu s jinými normami ČSN a legislativou EU, tak jak se tomu stalo v případě tzv. ekvivalentu DP1 zavedeného normou ČSN 73 0810/Z1. Náprava vadné normy vyžaduje velké úsilí, nehledě na to, že může způsobit netransparentní tržní prostředí a zanést zmatek do projektové činnosti.
Změnou normy ČSN 730810/Z3 se posuzování konstrukčních částí vrací do stavu před zavedením změny Z1. Pro nové projekty nebude možné použít klasifikaci „ekvivalent DP1“. Otázkou však bude použití klasifikací „ekvivalent DP1“ vydaných v době platnosti čl. 3.2.3.1 e) pro projekty schválené během platnosti výjimky, a jestli je vůbec možné pro tyto projekty považovat splnění třídy „ekvivalent DP1“ za vyhovující v případech, kdy je požadavek stanoven jako „DP1“



Zdroj: Asociace výrobců minerálních izolací AVMI



Rubriky článků