Aktuality

Větrání, 2. díl: Znečišťující látky z vnitřního prostředí - Vodní pára

13. 5. 2024

Ve vnitřním prostředí se uvolňují znečišťující látky z povrchu stavebních materiálů, nábytku, ale i z povrchu osob a z jejich činnosti (vaření, úklid aj.). Mezi nejvýznamnější znečišťující látky v obytném prostředí patří vodní pára, oxid uhličitý, oxid uhelnatý, pachy (odéry), cigaretový kouř, těkavé organické látky VOC atd. Zatímco u některých znečišťujících látek je jejich negativní účinek na zdraví člověka dobře znám (radon, cigaretový kouř, formaldehyd), objevuje se celá řada nových, převážně chemických sloučenin, u nichž mechanismus působení na člověka nebyl z dlouhodobého pohledu zcela objasněn.

Vodní pára

Vodní pára je ve vnitřním prostředí považována za škodlivinu, přestože je přirozenou součástí vzduchu, a tím i vnitřního prostředí. Při nedostatečném odvodu vodní páry může docházet k její kondenzaci v oblasti tepelných mostů či chladnějších částí obvodového pláště budovy. Tento jev je prokazatelně spojován s nepříznivými vlivy na vnitřní prostředí. Negativní působení vyšší vlhkosti ve vnitřním prostředí se projeví, pokud je teplota povrchu konstrukcí nižší než teplota rosného bodu vnitřního vzduchu.

Jak již bylo naznačeno v předchozím článku, může v takových případech docházet ke vzniku plísní, v krajním případě může vlhnutí konstrukce vést až k narušení zdiva či konstrukce domu. Jako maximální hodnota ve vnitřním prostředí je většinou doporučována hranice 70 % relativní vlhkosti. Z hygienického hlediska lze sice připustit krátkodobou kondenzaci vodní páry například na zasklení, avšak zcela nepřípustná je kondenzace vodní páry na površích a uvnitř stavebních konstrukcí (zdivu).

Z tohoto důvodu se tepelnětechnické výpočty realizují zpravidla pro 50% relativní vlhkost vzduchu ve vnitřním prostředí, která bývá uváděna také jako limitní hodnota pro zvýšené riziko výskytu mikroorganismů. Vlhčení a odvlhčování vnitřního vzduchu obvykle nebývá v obytném prostředí vyžadováno. Pokud se používá, je nutné dodržet doporučené hodnoty pro jeho návrh i provoz, aby nedocházelo k přílišnému přívodu vlhkosti do interiéru.


Vlhkost ve vnitřním prostředí obytných budov je spojena s přítomností osob a jejich činnostmi. Produkci vodní páry pro různé druhy lidské činnosti uvádí norma ČSN EN 15665 (tab.1). Významným zdrojem jsou i samotní uživatelé – při celodenní přítomnosti většího počtu osob jde o základní položku ve vlhkostní bilanci. Co se týče činností obyvatel bytu, významná je zejména produkce vodní páry při praní a sušení prádla ve vnitřních prostorách bytu, dále sprchování a příprava jídla. Vodní pára vznikající přípravou pokrmů (vařením) je zahrnuta v položkách snídaně, svačina, oběd. Při vaření na plynovém sporáku vzniká navíc vodní pára spalováním zemního plynu. Hodnota uvedená v normě ČSN EN 15665 udává produkci vodní páry za den, i když ve skutečnosti bude spotřeba plynu záviset i na počtu osob v domácnosti.

Bilance vlhkosti v obytném prostoru

Na základě hodnot uvedených v tabulce 1 byla stanovena průměrná produkce vodní páry během všedního dne pro čtyřčlennou rodinu. Předpokládá se, že osoby jsou přítomny v obytném prostoru celkem 14 hodin, z toho 8 hodin denně tráví ve spánku. Celková produkce vodní páry během všedního dne činí cca 5 336 g/den. Na základě vlhkostní bilance větraného prostoru pro trvalé větrání lze stanovit výslednou relativní vlhkost v obytném prostředí při daném vývinu vodní páry.

Pro výpočet vlhkostní bilance byl použit modelový byt o celkové ploše 75 m2 a výšce 2,6 m obývaný čtyřčlennou rodinou během všedního dne (běžný režim domácnosti). Teplota vnitřního vzduchu t_i = 20 °C. Měrná vlhkost přiváděného vzduchu je shodná s měrnou vlhkostí venkovního vzduchu (nepředpokládá se vlhčení venkovního vzduchu). Pro výpočet byla použita data uvedená v publikaci J. Chyského (tab. 2). Teplota vnitřního vzduchu byla při analýzách uvažována 20 °C. Produkce vodní páry byla uvažována konstantní během celého dne, v modelu není zahrnuto nárazové větrání (odvod vzduchu) v místě produkce – v kuchyni, koupelně. Zjištěné závislosti odpovídají situaci, kdy je veškerá vlhkost odváděna trvalým větráním.


Tab. 1 Produkce vodní páry pro různé činnosti podle ČSN EN 15665




Tab. 2 Parametry venkovního vzduchu

Výsledky na obrázku níže ukazují závislost relativní vlhkosti vzduchu ve vnitřním prostředí zkoumaného bytu na teplotě venkovního větracího vzduchu (s odpovídající relativní vlhkostí, viz tab. 2) pro různé intenzity větrání, ustálené větrání a ustálený vývin vodní páry. Výsledky odpovídají danému bytu obývanému čtyřmi osobami během všedního dne.

Z grafu na obrázku je patrno, že při nízké intenzitě větrání 0,1 h-1 ve všední den v zimním období je relativní vlhkost vnitřního vzduchu vysoká (65 až 100 %). Jak je vidět, pro běžný byt obydlený čtyřčlennou rodinou se jeví vhodné udržovat intenzitu větrání v rozmezí 0,3 až 0,5 h-1 (vztaženo k celkovému vnitřnímu objemu obytného prostoru). Z příkladu je zřejmé, že k poklesu relativní vlhkosti pod 30 % při intenzitě větrání 0,3 h-1 dochází při teplotách nižších než -10 °C, tedy po omezenou část roku (celkem 4 dny v roce). S rostoucí intenzitou větrání je produkovaná vlhkost z vnitřního prostředí rychle odváděna a relativní vlhkost v bytě klesá. Rozdíly výsledné relativní vlhkosti vzduchu pro intenzitu větrání 0,7 až 1 h-1 jsou již minimální.

V zimním období (při nízkých teplotách venkovního vzduchu) je relativní vlhkost vysoká – 90 až 100 %, ale obsah vodních par definovaný měrnou vlhkostí je nízký – vzduch je suchý. Relativní vlhkost venkovního vzduchu přiváděného do vnitřního prostředí se po ohřátí snižuje a dosahuje nízkých hodnot. Při intenzivním větrání v prostoru bez výrazných zdrojů vlhkosti může relativní vlhkost vnitřního vzduchu klesnout pod 30 %. Pokles relativní vlhkosti vzduchu pod 30 % však nemusí vždy znamenat zásadní problémy, i když mezi laickou veřejností koluje v tomto směru řada mýtů.

Jak naznačují uvedené analýzy, ke zvlhčování vzduchu dochází v obytném prostoru běžnou lidskou činností (vaření, sušení prádla, provoz chladničky, ale také zalévání květin apod.). Pokud charakter prostoru (použitý nábytek, dřevěné podlahy apod.) nebo uživatelé vyžadují vyšší vlhkost (30 až 50 %), je možné využít větrací  zařízení s výměníky, které umožňují i zpětné získávání vlhkosti.



Zdroj ilustračního obrázku: Freepik

Zdroj textu: Větrání rodinných a bytových domů Autor: Vladimír Zmrhal