Seriál zednictví - 2 díl: Zvuková a tepelná izolace příček

Tuto izolační vložku je také možné zazdím mezi dvě tenké příčky bez vzduchové mezery. Obě příčky musí být však být izolační vložkou od sebe odděleny, protože spojka mezi nimy by porušovala zvukovou izolaci příček, proto se musí odizolovat po celém obvodu. Příčky se zakládají na izolaci, která se položí jednak na konstrukci stropní, jednak do styčné spáry mezi příčkou a nosnými zdmi i horním stropem. Zvuková i tepelná izolace příček se zvýší i správně zvolenou a provedenou omítkou.

Mezibytové příčky jsou zajímavou úlohou pro projekanta

Existuje množství literatury, která se tímto problémem zabývá. V podstatě jde o správne navržení této konstrukce. Většinou se volí příčky dvě, z nichž lehká může být jenom jedna, a mezera mezi nimi se vyplní pohltivým materiálem na bázi minerálního vlákna. Rovněž jejich založení musí byt odizolováno. Zde se uplatní tuhé, ale ještě izolující vložky, a to sendvičové nebo tuhé mineralizované desky. Někdy postačí i vrstva jemného prosátého písku. Důležité je, aby zvukově-izolační příčka neměla žádné otvory.



V době, kdy byla snaha o urychlování zdění, zkoušela se šablona, která umožňovala zdít příčku a současně provádět jádrovou omítku. Zařízení se skládalo ze dvou vodičů, čtyř sloupků, dvou navijáků, dvou vodicích desek 35 cm vysokých, dvou kladek, vahadel, tří spojek pro příčku jednoduchou, tří spojek pro příčku dvojitou, dvou lan, jednoho prkna a jedné střední desky pro vyzdívání dvojité příčky s izolační dutinou. Po vyzdění dvou prvních vrstev se desky zdvihly současným otáčením navijáků, a to do výše vyznačené ryskami na vodicích sloupcích. Při dalším vyzdívání se desky posouvají vždy při vyzdění každé vrstvy. Šablona zvolna klouzala po příčce a roztírala maltu a upravovala ji jako jádrovou omítku. Malta pro zdění a pro omítání byla jedna a táž. Chyby v omítce se musely namaltovat a vyspravit před štukováním. Tato šablona byla neobyčejně složitá a drahá. Práce s ní vyžadovala ohromnou trpělivost a její uplatnění se neujalo. Vodicí desky se musely denně umývat, protože zatvrdlá malta je vyřadila z provozu. A pod stropem se už šablona použít nedala, tam se příčka dozdila jenom z ruky a také se tak omítla.

Zedníci si tuto metodu zjednodušili na jakési vodicí prkno.

Mezi podkladní beton (na kterém se příčky zakládají) a strop (do kterého se příčky utahují) se vzepřela svislá vodicí prkna a srovnala se cca 25 mm od líce zděné příčky. Do těchto vodicích prken se pod stropem přibily hřebíky, na prkna se opřelo jedno štorcové prkno široké, vodorovné. Do jeho horního líce se zatloukly hřebíky a ohnuly se do háčků. Mezi háčky štorcového prkna a hřebíky ve svislých vodicích prknech se natáhl drát a na jeho konec se přivázala cihla. A geniální aparát byl na světě. Při ní zdění se nemuselo vůbec vážit, protože cihly se přirážely přímo na Štorcové prkno, které  se vytahovalo podle potřeby. Ovšem pod stropem, poslední dvě vrstvy nebo alespoň tu poslední, musel zedník dozdít stejně z ruky. Samozřejmě žádnou jádrovou omítku aparát neudělal, pouze urychloval zdění.