Nejčastějších šest chyb při zateplování fasády

Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý a pevný, bez prachu, mastnot, plísní, výkvětů, trhlin, puchýřů a odlupujících se míst. Doporučuje se proto podklad omytí tlakovou vodou.

Starou nesoudržnou omítku je nutné odstranit. Stabilní omítky stačí zpevnit penetrací (viz obrázek níže). Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Pozor také na lepení izolantu na izolant. Pokud je to nevyhnutelné, musí se dodržovat pravidla dodavatele materiálu.

2) Špatné založení zateplovacího systému

Nevhodná volba materiálů může znehodnotit investici do zateplení. Chybou je proto kombinace zateplovacích systémů různých výrobců či nedodržení výrobcem doporučených postupů a materiálů.

Zateplení by mělo být prováděno vždy na základě projektové dokumentace včetně řešení detailů a ve skladbách stanovených výrobci zateplovacího systému. Renomovaní výrobci proto dodávají kompletní zateplovací systémy, tedy nejen izolační materiály, ale i související materiály, jako jsou například zakládací profily, kotvy či lepidla.

K zakoupené minerální izolaci je například vhodné využít výrobcem doporučované zakládací profily, neboli soklové lišty. Ty slouží k založení první řady tepelné izolace při zateplení fasády domu.

Termovizní snímek ukazuje nevhodně zvolený hliníkový zakládací profil (viz obrázek níže). Jeho vnější povrchová teplota je výrazně vyšší než teploty v místě zateplení, tvoří se proto tepelný most, který způsobuje kondenzaci vody.

Vedle správného založení tepelné izolace je třeba dodržovat i správnou skladbu izolačních materiálů. Hrubou chybou je například aplikace nasákavých izolačních materiálů v základové části stavby. Do výšky 300 mm od povrchu země se zásadně používají nenasákavé izolanty z extrudovaného polystyrenu (XPS), nebo perimetrického polystyrenu se sníženou nasákavostí.

U vícepodlažních staveb je nutné dodržet protipožární požadavky v souladu s normou ČSN 730810, včetně požadavků na správné protipožární založení. Pokud není k izolaci použita nehořlavá minerální vlna, musí se u vícepodlažních staveb aplikovat nehořlavé protipožární izolační pásy, které mají zabránit šíření požáru. Ilustrace níže ukazuje, jak mají být izolační pásy aplikovány u různých výšek budov. Stavby vyšší více než 22,5 metrů musí být zatepleny pouze nehořlavou izolací, nejčastěji minerální vatou.

3) Nedostatečná tloušťka izolace

Častou laickou chybou bývá volba zbytečně tenké izolace. Méně než 15 cm izolantu se nevyplácí. Cenový rozdíl mezi 15 a 22 cm tlustou izolací je totiž s ohledem na realizační náklady a možné tepelné úspory zanedbatelný.

Jakou tloušťku nejlépe zvolit? Zateplení by mělo být ekonomicky optimální. To znamená, že investice do zateplení musí mít rozumnou návratnost formou budoucích tepelných úspor. Tloušťka izolace se tedy může u jednotlivých typů budov lišit. Odvíjí se od materiálu a tloušťky zateplované stěny. Proto by zateplení měla navrhnout odborná firma, která přesně spočítá správnou tloušťku s ohledem na typ stavby a plánované tepelné úspory.

4) Špatné lepení tepelné izolace

Častou chybou je nesprávné nanesení lepidla na plochu izolace či aplikace izolace v nevhodných podmínkách: v zimě nebo naopak na přímém slunci. Vlivem teplot se může izolace smršťovat a roztahovat, což může vést ke vzniku trhlin či vyboulenin.

Standardní lepení izolantu se zpravidla provádí nanesením rámečku lepidla po obvodě desek a do 2-3 vnitřních bodů, jak ukazuje obrázek níže.



Lepidlo by mělo pokrývat desku minimálně ze 40 %. Na 60 % se navyšuje lepicí plocha v případě aplikace izolace v oblasti soklu s keramickým obkladem, nebo tam, kde se počítá s kotvením hmoždinek pouze do plochy desky (bez kotvení okrajů). U minerálních vln s kolmou orientací vláken se používá celoplošného lepení, vždy ale dle pokynů konkrétního výrobce zateplovacích systému.

Lepení tzv. „na buchty“ je nepřípustné, protože fixování desek k fasádě je nedostatečné. Při následném kotvení do nepodlepených míst dochází k deformaci desek a za deskami vzniká mezera, která vytváří „komín“, který může zásadně usnadnit šíření požáru.

Lepení běžným cementovým lepidlem je možné při teplotách +5 až +25 °C. Při nižších teplotách je nutné použít speciální lepidlo. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C.


Vždy je nutné používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované pro příslušný zateplovací systém. Použití jiných výrobků je nepřípustné, protože by nemusely správně fungovat a na celý systém by již neplatily záruky.

5) Nedostatečné kotvení

Extrémní počasí, například vichřice nebo přívalové deště, mohou zateplení vystavit zatěžkávací zkoušce. Obstojí jen dobře ukotvená izolace. Proto je vhodné si nechat na zateplení připravit od odborné firmy projekt, který bude obsahovat i kotvící plán.

Počet hmoždinek by měl být proto v souladu s normou ČSN 73 2902, respektovat kvalitu a nosnost zateplované stěny, a brát ohled na umístění objektu v terénu. Jinak se bude namáhána fasáda městského domu v Praze a jinak fasáda horské chalupy v otevřeném terénu.



Počet hmoždinek zpravidla začíná na 6–8 kusech na metr čtvereční. Před návrhem počtu hmoždinek je vhodné udělat tzv. výtažné zkoušky. Důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln se kotví přímo do těla desek. Odolnost minerálních izolací vůči protlačení hlavy hmoždinky dovnitř izolantu je větší v těle desky než na jejích hranách.

V případě kotvení desek z minerální vlny je nutné zvolit vhodnou velikost talířové hmoždinky. Materiály pevnostní třídy TR 15 se kotví standardní hmoždinkou s talířkem o průměru 60 mm. Pevnostní třídu TR 10 talířkem 60–90 mm, pevnostní třídu TR 7,5 talířkem 90–110 mm a minerální vlny s kolmým vláknem talířkem o velikosti 140 mm.


Chybné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů. Někdy je nutné použít termokameru, jindy bohužel stačí pouhý pohled a i laik vidí, že  zde není všechno v pořádku.

6) Absence dozoru a snaha si vše udělat svépomocí

Uvedené chyby jsou nejčastější při realizaci vnějších zateplovacích systémů (ETICS). Byť se může zdát zateplování jednoduchým pracovním úkonem, není to pravda. Chyb lze udělat celou řadu a tím pak znehodnotit celou investici. Při dodržení postupů bude zateplení spolehlivě sloužit celá desetiletí.

Pokud nechcete zbytečně chybovat, vyžádejte si od dodavatele zateplovacího systému doporučený technologický postup, který každý solidní dodavatel nabízí. Tam jsou všechny realizační kroky popsány, a stavební firma je musí dodržovat. Dodržení technologického postupu je také podmínkou pro uplatnění záruky.

Závěrečným doporučením je si pro zateplení zajistit technický dozor. Ten by měl dohlédnout na všechny fáze zateplení a zabránit vzniku zbytečných chyb. Dozor by měl být vybrán stavebníkem, nikoli realizační firmou. Jedině tak získáte partnera, který bude kopat za vás a nikoli za stavební firmu.

Zdroj článku: avmi.cz