Jak dochází k rozkladu slámy

Chemické procesy rozkladu slámy jsou iniciovány enzymy jednoduchých orga­nísmů - hub a bakterií. Diverzita a hustota těchto orqanisrnů na stéblech se liší podle prostředí. Pozitivní vliv na hustotu organismů může hnojení dusíkatými látkami. Organismy ve formě spór se na poli nachází ve velmi nepřátelském prostředí- jsou splachovány dešti, znovu vysušovány nebo ničeny UV-zářením, takže pouze malá část jich je schopna na stéblech slámy přežít. Tento fakt je zejména důležitý při sklizni. Pokud se sláma nechá ležet na poli příliš dlouho nebo pokud se nechá před balením zmoknout, mikroorganismy se začnou množit logaritmickou řadou.

 

Pro aktivaci spór jsou třeba čtyři nutné podmínky, které musí nastat souběžně - požadovaná vlhkost, správná teplota, kyslík a dostatek živin. K množení a růstu organismů pak dochází poté, co tyto podmínky trvají po určitou dobu. Dostatek živin sláma poskytuje, zatímco kyslíku při aerobním hnití v balících rychle ubývá a je nahrazeno hnitím anaerobním, které probíhá mnohem pomaleji a především potřebuje o mnoho více vlhkosti. Tyto parametry se po  zabudování balíku slámy do stavby v podstatě nemění.

Kritickými faktory jsou tedy teplota a vlhkost - a jejich trvání v čase. Po nasycení vodou trvá nejméně 4-10 dní, než se organismy dostatečně rozmnoží. Ve skutečnosti se však vstupní podmínky dost mění, proto se doba růstu spíše prodlužuje. Teplota v balících se pohybuje často mezi 25-45°C, což je pro růst hub a bakterií ideální. Následné snížení vlhkosti způsobuje rychlý pokles aktivity organismů, nikdy však jejich úplné zničení.

Sláma je materiál hygroskopický I proto v něm dochází při styku s vlhkostí k ab­sorpci, I v na první pohled suchém stavu však obsahuje určité procento vlhkosti, vázané v mikroskopickém měřítku v ma­lÝch pórech, kde dochází tlakem molekul ke kapilární kondenzaci. Z toho vyplývá, že obsah vody v balících roste už při niž­ších hodnotách relativní vlhkosti. Ke svému růstu ale mikroorganismy potřebují vodu nevázanou - volně přístupnou, která se objevuje až při tzv. povrchové absorpci, k níž dochází na povrchu materiálu v rosném bodu, tedy při 100% relativní vlhkosti.

Vliv relativní vlhkosti na růst organismů popisuje Straube: "Růst hub může začít, pokud je udržena relativní vlhkost nad 80 %, a to po mnoho měsíců." Rozklad slámy samotný pak potřebuje až 90% podíl relativní vlhkosti, zároveň s teplotou nad 15°C.

Německé stavební standardy (také ČSN 730540) udávají 80% relativní vlhkost jako horní hranici bezpečných podmínek. Mnoho dalších pramenů uvádí rozmezí 65-80 % jako hranici pro biologický růst v balících. Jakub Wihan po měřeních na domě v bretaňském Plozevetu dodává, že ani několikaměsíční relativní vlhkost nad 75 % není dostatečným impulsem pro růst mikroorganismů a hnití slámy.

Sláma jako organický materiál s sebou nese riziko hniloby a následného roz­kladu. Důraz je proto třeba dát především na vhodný konstrukční návrh - primárně se ke slámě můžeme chovat stejně jako ke dřevu, neboť oba materiály jsou tvořeny buničinou. Prozatím u nás neznáme jediný případ, kdy by byla poško­zena sláma dobře zabudovaná ve stavbě­v důsleoku kondenzace vody a následkem hnití.

Obr.: Izotermy sorpce pro vybrané materiály. Sláma prakticky kopíruje křivku smrkového dřeva

U většiny lidí bez sebemenší zkušenosti­se slaměnými domy bývá otázka hlo­davců hned na prvním místě. Jde však, pouze o zažitý mýtus. Sláma je tvořena celulózou, kterou hlodavci nejsou schopni strávit, na rozdíl od přežvýkavcůnebo termítů. I ti ovšem dávají přednost dřevu (manželé Steenovi). Například v Oregonu, kde termiti žijí, je jedinou obranou-rychlé omítnutí stěn. Na rozdíl od sena je sláma pro malé hlodavce a hmyz obecně rnno­hem méně přitažlivá.

Hlodavci vyhledávají balíky spíše pro budování obydlí. Skrýše budují ve všech izolačních materiálech, ale lépe se jim daří v polystyrenu a minerální vatě, protože vyhloubené chodbičky v nich zachovávají tvar; zatímco v balících, díky předepnutí stlačením, se hned zatahují, což hlo­davctlm značně ztěžuje pohyb. Během stavby se dá snížit riziko působen! hlo­davců a napadení škodlivým hmyzem tak, že vybíráme balíky s nejmenším obsahem sena a jiných organických zbytků, Dále je vhodné minimalizovat obsah zrna, které by mohlo hlodavce lákat. Po omítnutí nebo opláštění: problém odpadá, omítnutá zeď sama o sobě-myš odrazuje (B. Jones). Při osobních névštěvách ve slaměhýcn stav­bách obyvatelé shodně potvrzují, že nikdy neměli s hlodavci potíže.

Byla zjištěna existence několika drubů malých brouků, jež mohou slámu napadat. Entomoložka Linda Wienerová ze Santa Fé v Novém Mexiku zjistila při víceletých pozorováních ve stodolách výskyt brouků z čeledí Cryptofagidae, Corylophidae, Latridiidae i jiného malého hmyzu, který se ve vlhké slámě živí výhradně plísňo­vými houbami, jež však v suchu odumírají. Tento hmyz nainsekticidy a pesticidy téměř nereaguje. Jiné potíže se mohou vyskytnout u neomítnutých slaměných stěn. V nezakryté slámě mohou hnízdit divoké včely či malí ptáci, osadníci z Nebrasky zase referují" o výskytu blech (manželé Steenovi). Veškeré potenciální problémy s hmyzem jsou úzce spojené s vlhkostí balíkfi (Catherine Wanek).

Čistá světlá sláma má nízký alergický po­tenciál a neobsahuje téměř žádné plísně nebo spory. U astmatíků byly zjištěny pro­blémy pouze u plesnivé slámy (manželé Steenovi). Po omítnutí přestává mít sláma na vnitřní prostředí stavby vliv.

Autor textu:
Ing. arch. Jan Márton
s přispěním architektů a stavitelů

Čerpáno z publikace: Stavby ze slaměných balíků, vydáno vlastním nákladem, www.stavbyzeslamy.cz