Ekonomická efektivita zateplení budov

Stanovení tloušťky zateplení, resp. součinitele prostupu tepla obvodovou konstrukcí, záleží na aktuálních i budoucích cenách energií a současných cenách izolací. Očekávaný růst cen energií každým rokem je faktem, který nelze opomenout, neboť musíme uvažovat několik desítek let dopředu. Budoucí vývoj cen je těžko odhadnutelný, pravděpodobně bude hodně rozkolísaný, ale jistě celkově rostoucí. Protože cena tepelné izolace je pouze zlomkem ceny za její umístění do konstrukce, vždy se vyplatí za izolovat CO nejvíce. Pro nízkoenergetický dům se pohvbují tloušťky tepelné izolace mezi 20-30 cm, u pasivního domu mezi 30-40 cm. Dosáhnout parametrů nulového domu by však vyžadovalo umístit do obvo­dových konstrukcí cca 50-60 cm tepelné izolace, což dnes není a v budoucnu také nejspíše nebude ekonomicky ospravedlnitelné. Výjimkou by byla pouze velmi levná izolace. S další přidávanou tepelnou izolací se totiž nesnižuje tepelná vodivost konstrukce lineárně, nýbrž logaritmicky. Z grafu níže vyplývá, že nemáme-li jinou možnost, je lépe zaizolovat málo než vůbec - například u rekonstrukcí. Můžeme-li však izolovat ve větších tloušťkách, pak izolovat méně pozbývá smyslu.

Základním, předpokladem dobrého izolačního materiálu je jeho nízká hustota( maximální objem při minimální hmotnosti), což závisí především na schopnosti vytvářet malé vzduchové dutiny nebo štěrbiny, Vzduch v porovnání s pevnou hmotou je totiž velmi špatný vodič tepla. Z hlediska stavební fyziky je tato schopnost popsána koeficientem tepelné vodivosti lambda. Ten nám především sděluje, jak silnou musíme volit izolaci, abychom dosáhli zvolených tepelně - izolačních parametrů - čím kvalitnější materiál, tím nižší tloušťka izolace. Důležitým parametrem je nasákavost materiálů - čím více pojmou vody do dutin, tím více se zhoršují jejichtepelně-izolační vlastnosti.

Špatné vlastnosti syntetických materiálu z ekologického i zdravotního hlediska jsou dlouhodobě známy. Takové materiály dělíme na:

• minerální anorganické - minerální vlna, skelná vata

• fosilní anorganické - polystyren (EPS, XPS), PUR pěna

Tento materiál je mimořádně odolný proti škůdcům a nepodléhá tlení. Na druhé straně lehce degraduje při navlhání.

Při práci s minerální nebo skelnou vatou je nutné pracovat s ochrannými pomůckami, neboť minerální vlákna mohou vyvolat záněty kůže a jiné zdravotní potíže - z uvolňování částeček vnikajících do plic pramení bronchitidální onemocnění. Fenolformaldehyd, kterým jsou vlákna spojena, může u citlivějších osob způsobit alergické reakce nebo zánět spojivek. Výroba skelné vaty, zejména její tavení, je nergeticky velmi náročná. Problematická je životnost formaldehydových lepidel, jejichž rozpadem dochází i k nevratnému poškození izolace.

U fosilních anorganických izolací se jako výchozí surovina a napěňovací prostředky používá pentan a CO2 (v minulosti FCKW). Při výrobě jsou uvolňovány škodlivy jako styrol, pentan a freony. Likvidace polystyrenu spalováním produkuje monostyrol a bromovodík, nad 500°C dioxiny a furany. Celé jmenované spektrum látek přispívá ke skleníkovému efektu a tzv. letnímu smogu. Styren je karcinogen a má negativní vliv na nervovou soustavu. Mimoto je celý proces závislý na zpracování ropy, její těžbě a přepravě, což je z hlediska environmentálního i geopolitického zvláště diskutabilní.

Relativně levný polystyren je u nás nejhojněji užívaným syntetickým izolačním materiálem. Expandovaný polystyren (EPS) není odolný vůči vlhkosti, dražší extrudovaný polystern (XPS) naopak odolává vlhkosti i tlaku. Jako každý ropný derivát jep olystyren poškozován působením UV-záření. Má nízkou životnost, cca 30 - 40 let, která se dále snižuje použitím pod tmavé fasády, jejichž teplota v létě dosahuje vysokých hodnot. Je špatně difuzně propustný.

Variantou polystyrenu je tvrzený Compacfoam, využívaný jako kotevní prvek pro přerušování tepelných mostů.

Jeho tepelně-izolační vlastnosti jsou vynikající a po instalaci nepředstavuje zdravotní riziko. Výchozí surovinou je rovněž ropa, výroba je složitá a energeticky mimořádně náročná. Při výrobě vzniká řada škodlivin, např. polyizokyanáty, fosgen nebo oxid propylenu, při likvidaci pak izokyanáty, sloučeniny fosforu, oxidy nitrátu a saze. Do roku 1993 se při výrobě používaly freony, které ze starých izolací pomalu unikají.

Autor textu:
Ing. arch. Jan Márton
s přispěním architektů a stavitelů

Čerpáno z publikace: Stavby ze slaměných balíků, vydáno vlastním nákladem, www.stavbyzeslamy.cz