Požadavky na ploché střechy a tepelná ochrana

Střecha chrání podstřešní prostory před vlivy povětrnosti. Sestává se z nosné střešní konstrukce složené z jednoho, nebo několika střešních plášťů oddělených vzduchovými dutinami. Jako plochá střecha je označována střecha se sklonem vnějšího povrchu α ≤ 5° tj. 8,75%.

 

■ Mechanická odolnost a stabilita.

■ Požární bezpečnost.

■ Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí.

■ Ochrana vnitřního prostředí proti hluku.

■ Bezpečnost při užívání.

■ Tepelná ochrana a úspora energie.

■ Ostatní (estetika, trvanlivost, spolehlivost, apod.).

Požadavky na tepelně technické vlastnosti střech zajišťují jeden ze šesti základních požadavků na stavbu v legislativě EU úsporu energie a tepelnou ochranu budov. Požadavky na tepelnou ochranu budov jsou určeny ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov: Část 2: Požadavky.  Požadavky v normě uvedené jsou závazné tj. zezávazněny navazujícími zákony a vyhláškami. Posouzení střešní konstrukce z hlediska tepelné ochrany je nedílnou součástí návrhu střešního pláště, protože pro ploché střechy je charakteristické poměrně komplikované vlhkostní chování, výrazně rizikovější než například u stěn. Vodní pára difunduje v zimním období z interiéru k exteriéru a zejména kondenzuje v takových místech střešního pláště, kde jsou málo propustné vrstvy s nízkou teplotou (často pod hydroizolací jednoplášťových střech). Míra kondenzace je závislá na mnoha faktorech, například vlhkosti v interiéru, druhu a kvalitě provedení parozábrany a případné perforaci kotvami, druhu a tloušťce tepelné izolace a pochopitelně typuhydroizolačního souvrství. Stanovit pouhým odhadem množství zkondenzované vodní páry a pravděpodobnost hromadění kondenzátu v konstrukci je téměř nemožné. Téměř vždy je třeba provést výpočtové posouzení návrhu střešní konstrukce a podle výsledku usoudit, zda-li bude plášť moci dlouhodobě plnit svoji důležitou funkci.

■ Šíření vzduchu konstrukcí (střešní plášť musí být proveden vzduchotěsně).

■ Tepelnou stabilitu místností pod střechou v zimním a v letním období (střešní plášť může často zásadním způsobem přispět k tepelné stabilitě chráněného prostoru).

■ Energetickou náročnost budovy (parametry střechy často výrazně ovlivňují možnosti splnění stanovené měrné spotřeby tepla).

Pro průmyslové objekty, kde je vnitřní návrhová teplota snížená, je možné redukovat i tepelnou obálku budovy. Výpočet se provede dle článku 5.2.1 ČSN 73 0540-2. Redukované požadavky na prostupy tepla střech průmyslových objektů pak vycházejí takto:

■ Součinitel prostupu tepla ideální konstrukce Uid

■ Vliv tepelných mostů ΣΔUtbk,j (např. hmoždinky s kovovým trnem,…).

■ Vliv tepelných vazeb ΣΔUtbj (vzájemné působením konstrukcí na jejich rozhraní).

■ Vliv jiných tepelných toků ΣΔU (například vliv pronikající dešťové vody u inverzních střech).

Pro podrobný výpočet by se mělo postupovat podle ČSN 73 0540-4, kde jsou také uvedeny i doporučené přirážky pro zjednodušený výpočet.

Nejnižší vnitřní povrchová teplota a teplotní faktor vnitřního povrchu se používají pro hodnocení rizika kondenzace vodní páry a výskytu plísní na vnitřním povrchu stavební konstrukce. Pro hodnocení požadavku na vnitřní povrchovou teplotu používá norma ČSN 73 0540-2 teplotní faktor vnitřního povrchu. Jedná se o poměrnou veličinu, která je na rozdíl od vnitřní povrchové teploty vlastností konstrukce a nezávisí na působících teplotách. Konstrukce v běžných prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu do maximálně 60 % musí splňovat podmínku:

fRsi…vypočtený nejnižší teplotní faktor vnitřního povrchu konstrukce

fRsi,cr ….kritický teplotní faktor vnitřního povrchu.

Zdroj a autor textu: ISOVER
Zdroj a autor použitých obrázků: ISOVER