Sanace zdiva III. - Voda v konstrukcích, vlhkost

 

Určité množství vlhkosti obsahuje za daných atmosférických poměrů každá pevná látka. Množství vlhkosti je závislé na teplotě, na vlhkosti okolního vzduchu, na pórovitosti, na průměru pórů a tvaru jejich stěn, na množství hygroskopických solí v zavlhlém zdivu atd.

Vlhkost je nedílnou součástí prakticky všech pórovitých stavebních látek a z nich vytvářených konstrukcí. Obtížnou se stává v situacích, kdy dochází ke kumulaci vlhkosti, která pak akceleruje degradační procesy a zhoršuje užitné vlastnosti budovy. Zamezení takovým situacím předpokládá především správné pochopení mechanismů vázání a šíření vlhkosti stavebními materiály a konstrukcemi.

Vlhkost se šíří porézními stavebními materiály jak v plynné fázi, tak i v kapalné. Přitom se uplatňuje řada průvodních jevů, jako jsou fázové změny, absorpce vody na stěnách pórového systému a kapilární efekty. Vlastní vedení obvykle dělíme na mechanismy difuze pro vodní páru a kapilární vedení pro kapaliny. Při hodnocení příčin zvýšené vlhkosti je třeba analyzovat podíl forem transportu vlhkosti do nitra stavebních konstrukcí.

Základní podmínkou všech vlhkostních pochodů v konstrukci je přítomnost pórů ve stavebních materiálech. Jde zejména o póry otevřené, neboť látky, které mají póry uzavřené, nepodléhají transportním procesům. Přítomnost otevřených pórů ve stavebních materiálech nejen umožňuje vlhkostní pochody, ale také významně ovlivňuje. Z technického hlediska je důležité řešit pórovou strukturu jako základní informaci při rozhodování o sanačních opatřeních.

Detailní struktura cihly. Každý materiál má jinou porézní strukturu

Vlhkost stavebních materiálů vyjadřujeme zpravidla jako vlhkost hmotnostní w_h [%], která udává poměr hmotnosti vody obsažené ve vzorku hmotnostní sušiny. Norma předepisuje a kategorizuje přiměřené a zvýšené hodnoty, které jsou směrné. Klasifikace vlhkosti zdiva dle ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb - Sanace vlhkého zdiva - Základní ustanovení je uvedena v tabulce níže.

Využívání prostor má svá specifika a je samozřejmé, že jiné nároky na kvalitu prostředí má například obytná část bytu, archiv, kancelář oproti chodbám, skladům nebo sklepům. Tyto zásadní rozdíly jsou ještě znásobeny vlivem provozů a zejména vnějšími vlivy (jinak se chová zdivo přiléhající k rostlému terénu, zdivo střední a obvodové, rozdělující vytápěné a nevytápěné prostory apod.).

Dalším prvkem ovlivňujícím práci s kategoriemi vlhkosti je konstrukční materiál. Jinak posuzujeme nenasákavý, difuzně„tvrdý“ materiál, jinak materiály, jako jsou cihly, opuka apod. Tato fakta, vycházející ze zkušeností s řadou sanovaných budov, znamenají jistou komplikaci při respektování norem. Zjednodušením může být tabulkové vyjádření jejich úprav. Hodnoty uvedené v tabulce 7.2 jsou zjištěné na několika desítkách staveb.

Zjištěné hodnoty je vhodné zpracovat formou protokolů. Vhodné je provádět měření v závislosti na teplotě a vlhkosti atmosféry a vnitřního prostoru. Hmotnostní vlhkost zdicích materiálů je ovlivňována také relativní vlhkostí prostorovou. Souvislosti nejsou přímo úměrné a opačný jev (tj. ovlivnění vlhkosti vzduchu v prostorech vlhkostí zdiva) nebyl doposud empiricky stanoven. Skutečností zůstává, že v místnostech se zdmi s vysokou vlhkostí je také vysoká vlhkost vzduchu závislá na teplotě. Vlhkost prostupuje hlavně spárami zdiva vyplněnými maltou nebo difuzně propustnými zdícími materiály.

Ze zkušeností s několika stavbami zavlhlých objektů a po posuzování úspěšnosti nebo nezdarů realizované sanační metody vyplývá samozřejmá potřeba najít alespoň směrné orientační hodnoty pro oddělené oblasti budov s odlišnými potřebami.