Průvzdušnost, Větrání

17. 6. 2013

Průvzdušnost

Požadavky vzduchotěsnosti (nízké průvzdušnosti) pro nízkoenergetické náročnosti budov se v některých zemích povaažují za zásadní a hodnota je uváděna v projektové dokumentaci. Průvzdušnost je velmi přísný požadavek u domů s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění. Menší nároky jsou pak u budov s přirozeným větráním. Celková průbzdušnost obálky budovy nebo její ucelené části se ověřuje pomocí celkové intenzity výměny vzduchu n50 při tlakovém rozdílu 50 Pa [h-1], stanovené experimentálně podle ČSN EN 13829 [117]. Doporučuje se splnění podmínky:

n50 < n50,N

kde n50,N je doporučená hodnota celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 pa [h-1], která se stanoví podle tabulky. Hodnoty na úrovni I se doporučují splnit vždy, hodnoty na úrovni II se doporučují splnit přednostně. jako projektový předpoklad se pro výpočet energetické náročnosti budovy použijí doporučené hodnoty na úrovni I tabulky, pokud nebyly hodnoty zjištěny měřením, například při dodatečném vyhodnocení realizované budovy nebo při přípravě energetické obnovy budovy. další informace pro hodnocení stávajících budov jsou uvedeny v TNI 730 329 a TNI 730330.
Doporučuje se dosahovat co nejnižších hodnot celkové intenzity výměny vzduchu n50´ mimo jiné vzhledem ke zvýšenému riziku poškození konstrukce, souvisejícímu s intenzivním šířením tepla a vodní páry prouděním v netěsné konstrukci. Ani splnění doporučených hodnot podle tabulky pro obálku budovy ovšem nemusí vždy zajistit vyloučení lokální nepříznivé situace.

Větrání

Větrání místností je řešeno obdobně jako v předchozím znění normy [102]. Částečně se odkazuje i na ČSN EN 15665 [108], která ve své informativní příloze obsahuje pokyny pro navrhování obytných budov z hlediska větrání.

Intenzita větrání neužívané místnosti

V době, kdy místnost není užívána, se doporučuje zajistit alespoň minimální větrání, obvykle n úrovni n min,N = 0,1h-1 (tj. každou hodinu se nahradí jedna desetina objemu vzduchu místnosti vzduchem čerstvým), pokud nějaké konkrétní požadavky nestanoví jinak.
Takové doporučení zajišťuje omezení nárůstu koncentrací škodlivin ve vnitřním prostředí v době, kdy není místnost užívána. Doporučená nejnižší intenzita větrání se přesněji stanovuje bilančním výpočtem pro zimní návrhové podmínky. Do bilance se zahrnou všechny zdroje škodlivin působících v místnosti, pokud není užívána. Do větrání se zahrnou všechny prvky, které zajišťují větrání místnosti za této situace.

Intenzita větrání užívané místnosti
V době, kdy je místnost užívána, musí (celoročně) intenzita větrání místnosti n [h-1] splňovat požadavek:

n > nN

kde nN je požadovaná intenzita větrání užívané místnosti [h-1], stanovená z potřebných minimálních průtoků čerstvého vzduchu stanvených ve zvláštních předpisech. Současně musí intenzita větrání v místnosti v otopném období splňovat požadavek:

n < 1,5nN

Požadované hodnoty nN se stnovují bilančním výpočtem, kam se zahrnou všechny požadavky na průtok nebo dávku čerstvého vzduchu. Požadované hodnoty je třeba zajistit v provozní době co nejblíže podle skutečného provozního stavu. Pro pobytové místnosti se zpravidla požaduje zajistit nejméně 15m3/h čerstvého vzduchu na osobu při klidové aktivitě s produkcí metabolického tepla do 80W/m2 a při aktivitě s produkcí metabolického tepla nad 80W/m2 až nejméně 25m3/h na osobu. v učebnách se zpravidla požaduje dávka vzduchu 20 - 30m3/h na žáka. Konkrétní závazné údaje je třeba hledat ve specializovaných předpisech. Výměna vzduchu v hygienických zařízeních se zpravidla uvádí v m3/h vztažených na jednotku zařízení (na sprchu, šatní místnost apod.). Mimo otopné období může být vhodné intenzitu větrání zvýšit.

Pro obytné a obdobné budovy je požadována intenzita větrání, přepočítaná z minimálních dávek potřebného čerstvého vzduchu, obvykle mezi hodnotami nN = 0,3-0,6 h-1. Přirozený přívod a odvod vzduchu spárami otevíracích prvků v plášti budovy nezajišťuje větrání místnosti. Viz též ČSN EN 15665 pro obytné budovy. Do větrání místnosti se zahrnou všechny prvky, které zajišťují větrání v přítomnosti uživatele. Pokud je místnost užívána v prokazatelném pravidelně proměnlivém režimu (např. kuchyně, učebny základní školy), je možné podmínky ve vztazích posuzovat s uvážením proměnlivých požadavků na větrání v čase (v denním nebo týdenním cyklu).
Pro hodnocení potřeby energie na vytápění, například při dimenzování zdrojů či v energetických auditech, se celková intenzita větrání v budově nebo její ucelené části stanoví jako vážený průměr podle vzduchových objemů jednotlivých místností. Přitom je možné přiměřeně uvažovat nesoučasnost obsazení místností, pokud není jiným předpisem stanovené odlišně.

Zdroj článku: Energetické domy 3, vydavatelství Grada

Autor: Jan Tywoniak a kolektiv