› Home › Aktuality

Aktuality

Ekologická tepelná izolace: jak poznat, co je skutečně ekologické a co jen marketing

23. 9. 2026

Ekologická izolace, přírodní materiál, recyklované suroviny, nízká uhlíková stopa nebo energeticky úsporné řešení. Výrobci tepelných izolací stále častěji upozorňují také na environmentální vlastnosti svých výrobků. Co ale tato tvrzení skutečně znamenají? Je dřevovláknitá izolace automaticky ekologičtější než EPS? A znamená vysoký obsah recyklátu, že má izolace malou uhlíkovou stopu?

Tepelná izolace má jednu nespornou výhodu: pomáhá snižovat tepelné ztráty budovy a díky tomu může během používání domu významně snížit množství energie potřebné na vytápění nebo chlazení.

To ale ještě automaticky neznamená, že každý izolační výrobek můžeme označit za ekologický.

Jiný environmentální dopad může mít výroba minerální vaty, jiný EPS, PIR, foukané celulózy nebo dřevovláknité izolace. Rozdíly mohou být také mezi dvěma výrobky ze stejného materiálu.

Proto má větší smysl hledat konkrétní údaje než zelené slogany.

Když je „ekologická izolace“ hlavně marketing

Pro prezentaci výrobku jako ekologičtějšího, než je možné skutečně doložit, se používá pojem greenwashing, někdy také české označení „lakování nazeleno“.

Typickým příkladem může být slogan:

„100% ekologická tepelná izolace šetrná k přírodě.“

Zní velmi dobře. Stavebník se z něj ale nedozví prakticky nic konkrétního.

Proč je izolace ekologická?

obsahuje recyklované suroviny?
je vyrobena z obnovitelné suroviny?
má nízkou spotřebu energie při výrobě?
má nízkou uhlíkovou stopu?
dobře se recykluje?
má dlouhou životnost?
nebo protože díky ní dům spotřebuje méně energie?

To jsou různé vlastnosti a není vhodné je zaměňovat.

Mnohem hodnotnější je například tvrzení:

„Výrobek obsahuje XX % recyklovaného skla.“

nebo:

„Výrobce uvádí hodnotu GWP ve fázi výroby A1–A3 ve výši XX kg CO₂e na deklarovanou jednotku.“

Takovou informaci lze ověřovat a porovnávat.

Pravidla pro ekologická tvrzení se zpřísňují

Evropská legislativa zpřísňuje pravidla pro environmentální tvrzení používaná vůči spotřebitelům. Nová pravidla mají být používána od 27. září 2026.

Pozornost se zaměřuje zejména na obecné výrazy jako „ekologický“, „zelený“, „šetrný k životnímu prostředí“, „šetrný ke klimatu“ nebo „energeticky úsporný“, pokud není jasně vysvětleno, co přesně se tím myslí a z čeho tvrzení vychází.

To ale neznamená, že výrobci nemohou o environmentálních vlastnostech izolací informovat.

Naopak.

Konkrétní, srozumitelné a doložitelné informace mají pro zákazníka mnohem větší hodnotu než obecný slogan.

„Naše izolace šetří energii.“ Ano, ale kolik?

U tepelných izolací je situace trochu specifická.

Jejich základním účelem skutečně je omezovat prostup tepla konstrukcí.

Proto například technický údaj:

λD = 0,032 W/(m·K)

není ekologickým marketingem, ale konkrétní deklarovanou vlastností výrobku.

Problematičtější může být tvrzení:

„S naší izolací snížíte spotřebu energie o 40 %.“

Taková hodnota už závisí na konkrétní budově.

Rozhoduje například:

původní stav konstrukcí,
tloušťka izolace,
plocha zateplovaných konstrukcí,
kvalita provedení,
tepelné mosty,
klimatické podmínky,
způsob vytápění,
požadovaná vnitřní teplota.

Stejná izolace může v jednom domě přinést velmi výraznou úsporu a v jiném podstatně menší.

Proto je přesnější například tvrzení:

„Izolace s deklarovanou tepelnou vodivostí λD 0,032 W/(m·K) umožňuje při navržené tloušťce snížit prostup tepla konstrukcí.“

Pokud výrobce uvádí konkrétní procento úspory energie, měl by zároveň vysvětlit podmínky, za kterých bylo této hodnoty dosaženo.

Je EPS ekologický, když je recyklovatelný?

U pěnového polystyrenu se můžeme setkat například s tvrzením:

„100% recyklovatelná ekologická izolace.“

Tady se spojují dvě různé informace.

EPS skutečně lze za určitých podmínek materiálově recyklovat. Z tohoto faktu však automaticky nevyplývá, že můžeme celý výrobek obecně označit za ekologický.

Do jeho environmentálního hodnocení vstupují také:

suroviny použité při výrobě,
energie potřebná na výrobu,
doprava,
množství materiálu potřebné pro dosažení požadovaného tepelného odporu,
životnost,
skutečný způsob nakládání s odpadem po odstranění izolace.

Důležité je také rozlišovat:

Recyklovaný výrobek již obsahuje určité množství druhotné suroviny.

Recyklovatelný výrobek je možné po skončení používání za určitých podmínek recyklovat.

To rozhodně není totéž.

Minerální vata z recyklovaného skla nebo přírodního kamene

Také u minerálních izolací můžeme narazit na velmi dobře znějící tvrzení.

U skelné vaty například:

„Ekologická izolace z recyklovaného skla.“

Obsah recyklovaného skla může být skutečně významnou environmentální vlastností výrobku.

Přesnější ale bude:

„Při výrobě je použito XX % recyklovaného skla.“

Podobně u kamenné vlny není vhodné automaticky zaměňovat skutečnost, že se vyrábí z minerálních surovin, za důkaz ekologické šetrnosti.

Výroba minerálních vláken vyžaduje technologický proces a energii. Celkový dopad proto nelze posoudit pouze podle původu základní suroviny.

Znovu platí: přírodní původ suroviny a nízký environmentální dopad nejsou synonyma.

Dřevovlákno je přírodní. Znamená to, že je automaticky nejlepší?

Dřevovláknité izolace mají z environmentálního hlediska několik zajímavých vlastností.

Dřevo je obnovitelná surovina a během růstu váže uhlík. Některé výrobky mohou využívat také vedlejší produkty dřevozpracujícího průmyslu.

Z toho ale ještě není vhodné udělat jednoduchý slogan:

„Dřevovláknitá izolace je 100% ekologická.“

Do hodnocení vstupuje například:

původ dřevní suroviny,
energie potřebná při výrobě,
pojiva a další přidané látky,
hustota výrobku,
doprava,
životnost,
způsob likvidace nebo dalšího využití po skončení životnosti.

Také informace o uhlíku uloženém ve dřevě musí být interpretována v rámci celého životního cyklu výrobku.

Přesnější proto může být například:

„Izolace je vyráběna převážně z dřevních vláken pocházejících z …“

nebo konkrétní údaj převzatý z EPD výrobku.

Celulóza: recyklovaný papír ještě neznamená nulový dopad

Podobné zjednodušení může vzniknout u foukané celulózy.

Často se vyrábí z recyklovaného papíru, což je relevantní environmentální vlastnost.

Marketingové tvrzení:

„Čistě přírodní ekologická izolace.“

ale může být příliš zjednodušující.

Celulózová izolace není pouze papír. Výrobek může obsahovat další látky například kvůli požadovaným technickým vlastnostem, požární odolnosti nebo ochraně proti biologickým vlivům.

Mnohem korektnější je uvést:

„Izolace obsahuje XX % recyklovaných papírových vláken.“

Tím stavebník dostane konkrétní informaci, kterou může při rozhodování použít.

PIR a PUR: menší tloušťka není totéž jako menší dopad

U tepelných izolací PIR nebo PUR je zajímavá opačná situace.

Jejich výhodou bývá velmi nízká hodnota tepelné vodivosti, takže stejného tepelného odporu lze dosáhnout menší tloušťkou než u řady jiných izolací.

To je reálná technická výhoda.

Z tvrzení:

„Na dosažení stejného tepelného odporu potřebujeme méně materiálu.“

ale ještě automaticky nevyplývá:

„Proto jde o ekologičtější izolaci.“

Do celkového hodnocení musíme zahrnout také způsob výroby, použité vstupní suroviny, množství materiálu, životnost a konec životního cyklu.

Právě zde může být EPD podstatně užitečnější než jednoduché rozdělení izolací na „přírodní“ a „syntetické“.

EPD není ekologický certifikát

U tepelných izolací se stále častěji setkáváme s dokumentem EPD – Environmental Product Declaration, tedy environmentálním prohlášením o produktu.

EPD obsahuje standardizované údaje o environmentálních dopadech výrobku během stanovených částí jeho životního cyklu.

Pro tepelné izolace existují zvláštní pravidla pro zpracování těchto environmentálních prohlášení.

To je velmi užitečné.

Ale:

Samotné EPD není certifikátem potvrzujícím, že izolace je ekologická.

Je to spíše soubor environmentálních dat o konkrétním výrobku.

Proto:

Zavádějící:
„Naše izolace má EPD, proto je ekologická.“

Přesnější:
„Pro izolaci je zpracováno EPD, ze kterého lze zjistit její environmentální dopady v jednotlivých fázích životního cyklu.“

EPD je tedy velmi dobrým zdrojem informací. Musíme ale vědět, co z něj porovnáváme.

Pozor při porovnávání uhlíkové stopy různých izolací

U tepelných izolací je to obzvlášť důležité.

Představme si dva výrobky:

Izolace A: GWP 2 kg CO₂e na 1 kg výrobku.

Izolace B: GWP 4 kg CO₂e na 1 kg výrobku.

Znamená to automaticky, že izolace A je dvakrát ekologičtější?

Ne.

Izolace mohou mít rozdílnou:

objemovou hmotnost,
tepelnou vodivost,
potřebnou tloušťku,
životnost,
funkci v konstrukci.

U tepelných izolací proto dává větší smysl porovnávat výrobky poskytující stejnou funkci, například stejný tepelný odpor na stejné ploše konstrukce, a zároveň porovnávat stejné části životního cyklu.

Jinak bychom mohli porovnávat pověstná jablka s hruškami.

Nižší lambda neznamená ekologičtější izolaci

Hodnota tepelné vodivosti λ patří mezi nejdůležitější technické parametry tepelné izolace.

Čím je hodnota λ nižší, tím lépe materiál při stejné tloušťce tepelně izoluje.

To ale neznamená:

„Izolace s nejnižší lambdou je nejekologičtější.“

Nízká lambda může znamenat například možnost použít menší tloušťku materiálu. Environmentální dopad výroby jednoho kilogramu nebo jednoho kubického metru ale může být odlišný.

Proto je potřeba posuzovat funkci materiálu a jeho životní cyklus společně.

Co je fakt a co už může být zavádějící?

„100% ekologická tepelná izolace“
Příliš obecné tvrzení. Není jasné, podle jakých parametrů je výrobek považován za ekologický.

„Izolace obsahuje XX % recyklovaného skla“
Konkrétní údaj, který lze doložit.

„Přírodní izolace šetrná k planetě“
Přírodní původ suroviny může být fakt. Z něj ale automaticky nevyplývá nízký celkový environmentální dopad.

„Díky naší izolaci ušetříte 40 % energie“
Takový údaj potřebuje vysvětlení, pro jakou budovu, konstrukci a výchozí stav byl vypočten.

„λD = 0,032 W/(m·K)“
Konkrétní technická vlastnost výrobku.

„Izolace je recyklovatelná“
Konkrétní vlastnost, pokud existuje reálný způsob jejího dalšího využití. Sama o sobě však neříká nic o celkovém dopadu výrobku.

„Výroba má o 30 % nižší uhlíkovou stopu“
Může jít o velmi hodnotný údaj, pokud je jasné, oproti čemu se výrobek porovnává, jaké fáze životního cyklu jsou zahrnuty a jaká metodika byla použita.

„Nejekologičtější izolace na trhu“
Velmi silné srovnávací tvrzení, které by vyžadovalo skutečně odpovídající a transparentní porovnání.

Jak tedy vybírat ekologickou tepelnou izolaci?

Jednoduchá odpověď typu „tento materiál je ekologický a tento není“ většinou nebude správná.

Při výběru má smysl ptát se:

Jaké má izolace tepelněizolační vlastnosti? Jaká tloušťka je potřebná? Z čeho je vyrobena? Obsahuje recyklované nebo obnovitelné suroviny? Kolik energie vyžaduje výroba? Jak dlouho může v konstrukci fungovat? Jaké hodnoty uvádí EPD? Co se s materiálem může stát po skončení životnosti?

A hlavně:

Porovnáváme skutečně výrobky, které v konstrukci zajistí stejnou funkci?

Tepelné izolace mají obrovský význam pro snižování energetické náročnosti budov. To ale není důvod přijímat každý zelený slogan bez dalších otázek.

Naopak.

Čím větší význam bude mít udržitelnost při výběru stavebních materiálů, tím důležitější budou konkrétní čísla, jasná metodika a ověřitelné informace.

A právě podle nich má smysl ekologické vlastnosti tepelných izolací posuzovat.

Zdroj k legislativní části: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR – Nová pravidla: Environmentální tvrzení a informační povinnosti, aktualizováno k 26. 8. 2026. Metodika EPD tepelných izolací vychází z pravidel EN 15804 a EN 16783.

Začněte tady: Vyzkoušejte Rady & tipy Inspirace