hledám zateplení hledám firmu hledám radu slevy

Aktuality

Život v nízkoenergetických a pasivních domech SERIÁL - 5.díl Rozhovor s Michalem a Simonou Navrátilovými

11. 10. 2017

Co vás vedlo ke stavbě právě nízkoenergetického/pasivního domu?

Chtěli jsme v domě topit dřevem a nechtělo se nám ho na zimu připravovat velké množství. A také nám připadalo nelogické platit zbytečně moc peněz za topení.

S jakou představou jste oslovili architekta, s čím jste přišli na první schůzku?

Chceme slaměný dům s maximálním využitím materiálů, které nejsou průmyslově zpracované. My jsme třeba v interiéru dřevo často vůbec ničím nenapouštěli. Nechtěli jsme se po čase dostat do situace, kdy se ukáže, že máme doma nějaký toxický materiál, který byl původně považován za neškodný.

Oslovili jste pouze jednoho, nebo více architektů?

Měli jsme tři architekty. První dva nám po jednom dvou rozhovorech přinesli hotový návrh. My jsme si teprve postupně uvědomili, že vlastně víme strašně málo o tom, co chceme, a že plánování musí být mnohem delší. Architekt Brotánek měl nejdelší proces dotazování, v němž jsme si postupně ujasňovali půdorys, upořádání, možnosti technického řešení.

Obr. 181 Řez příčný
Řez příčný

Měli jste jasnou představu, jaký dům chcete?

Jasnou představu o domě jsme měli do chvíle, než se architekt začal ptát. Chtěli jsme přízemní dům a postupně jsme si začali uvědomovat, že to má i své nevýhody. Michal Navrátil: Manželku jsem přesvědčil pro slaměný dům z přírodních materiálů. Především já jsem chtěl přírodní, co nejméně zpracované materiály. Protože jsme nechtěli dřevostavbu, lehkou konstrukci s výkyvy teplot, dostali jsme se ke slámě.

Kdyby jste znali, jak dnes může fungovat dřevostavba, byla by pro vás přijatelná?

Michal Navrátil: Dřevostavba, jakou má třeba vedle otec, ta už funguje dobře. Přesto bych se pro ni nerozhodl, protože tíhnu spíše k primitivním, nezpracovaným materiálům. Chtěl jsem i primitivní konstrukci a konstrukce pasivní dřevostavby mi připadala příliš složitá.

Měnila se v průběhu konzultací s architektem vaše představa toho, co rodina potřebuje?

Určitě ano. Původně jsme chtěli přízemní dům, ale vyznačili jsme si ho a uznali, že by to byl obrovský hangár. Na druhou stranu na domě s patrem je příjemné, že když k nám přijede návštěva, můžeme oddělit nás život do patra a návštěva může být nerušeně v přízemí. Podobně je přízemí ideální pro společné aktivity celé rodiny a své soukromí má každý nahoře. Co se týče rozměrů, dětské pokoje jsme nechtěli velké, protože jsme vnímali, že děti s námi z hlediska celého života nebudou žít zas tak dlouho.

Kolikrát jste se sešli s architektem, na jak dlouho a jak konzultace probíhaly?

Mnohokrát jsme se sešli osobně, většinou na dvě až tři hodiny. Kromě toho jsme návrh probírali po e-mailu. Měli jsme nějaké představy, které on respektoval a vymýšlel, jak by se daly technicky realizovat. Případně řekl, že v požadované podobě to není technicky možné, ale vymyslel něco jiného. Mezi projektanty, s nimiž jsme my spolupracovali, byl rozdíl v tom, že první dva realizovali své vlastní představy a přesvědčení. Architekt Brotánek ctil investora, snažil se vžít do nás. Výsledek vnímám jako dům šitý na míru naší rodině, na rozdíl od předchozích návrhů, které sice byly individuálními projekty, ale vnímali jsme je jako domy z katalogu - to, že jsme si najali architekta, nemělo oproti katalogovému, levnějšímu projektu žádnou přidanou hodnotu.

Diskutovali jste o podobě domu v rodině?

Michal Navrátil: Důležitý pro nás byl příjemný pocit z bydlení a uspořádání místností v domě, o tom jsme s manželkou mluvili hodně dlouho. Někdy se diskuse musela vzhledem k vyčerpání trpělivosti na obou stranách přerušit. Technickou stránku domu jsem řešil hlavně já. Děti byly malé, takže se debat neúčastnily.

Měli jste v něčem odlišné představy?

Simona Navrátilová: Můj osobní požadavek byl, aby schodiště neviselo v prostoru, ale bylo pevně zabudováno ve stěnách. V některých věcech jsme měli odlišné představy, nejvíce se to týkalo koupelny, kde já jsem vybrala krásnou dlažbu a mnažel ji nechal rozbít a vydláždit koupelnu střepy. Michal Navrátil: Kromě principiálních věcí jsme si stavbu rozdělili a každý se staral o něco. Hodně jsme řešili uspořádání, rozmístění jednotlivých prostor a jejich vzájemnou návaznost. Pro mě tohle nebylo v podstatě důležité, zatímco manželka více přemýšlela o logickém uspořádání. Vedle toho jsem řešil hlavně technické věci, žena pak kuchyň, koupelnu, skleník. S výsledkem jsme spokojení. Pro mě je hodnotou to, že mám slaměný dům, na ostatních věcech mi tolik nezáleží. Z dnešního pohledu bych řekl, že jsem měl více věcí  nechat na manželce. Přála si třeba skleník přilepený na dům a já jsem byl původně proti. Dnes si ho ceníme i proto, že nás dotuje teplem - když potřebujeme více tepla, otevřeme si dveře do skleníku ( v době, kdy slunce svítí) a tím vzduchem si dotopíme.

Rozmlouval vám někdo váš záměr? A co vás přesvědčilo, abyste vydrželi?

Michal Navrátil: Rozmlouvali nám ho všichni. Sláma byla nepřekonatelným problémem. Já slaměné stavby znal z Rakouska a Německa, prot jsem se jí nebál. Manželka před začátkem stavění na vlastní oči slaměný dům neviděla, takže jsem byl rád, že vydržela až do konce, i když stavba někdy vypadala šíleně. Co mě přesvědčilo? V té době jsem se neměl s kým poradit, spíš jsem se musel spolehnout na vlastní přesvědčení. Mým cílem bylo postavit slaměný dům profesionálně tak, aby se s ním i běžný člověk dokázal ztotožnit, a postavit jej jinak, než jak se to do té doby dělalo, což znamená dost amatérsky. Domy tehdy v ČR postavené byly z mého pohledu polovičaté. Mojí představou bylo kompletní přírodní provedení.

V čem byly domy polovičaté? Co znamená, že byly stavěny amatérsky?

Většinou si projekty domů řešili sami investoři a nezabývali se stavebními detaily (napojení materiálů, dilatace apod.).

Plánovaný rozpočet jste překročili, co způsobilo jeho navýšení?

Uvědomovali jsme si, že v domě budeme žít (pravděpodobně) až do smrti a po dokončení stavby již nelze mnoho věcí změnit. Dům - alespoň pro nás - není auto, které za pět let prodáte a koupíte nové. Další zdražení bylo dáno tím, že jsme vše dělali podle svých představ. Od konstrukce z kulatiny, přes špaletová okna, masivní dveře podle návrhu architekta, pec, podlahu, hliněné omítky. To jsou navíc věci, které v projektu nejsou, a jejich cena může být hodně různá, rozpočet se více či méně zvýší.

Které ze zvažovaných faktorů byly nakonec klíčové pro rozhodnutí o podobě domu?

Nejdůležitější bylo, abychom vytvořili zdravé a příjemné bydlení. Chtěli jsme takové řešení, které umožní plynulé plutí prostorem, nebude to oblast pravých úhlů, které člověka hází ze strany na stranu.

Obr.184 Konstra konstrukceKostra konstrukce Obr.185 Nároží skleníku ve výstavběNároží skleníku ve výstavbě
Obr.186 Jihozápadní pohled ve výstavběJihozápadní pohled ve výstavbě Obr. 187 Pokus o spojitou hliněnou omítkuPokus o spojitou hlíněnou omítku




Které důležité věci by si měl člověk před stavbou ujasnit?

Alfou a omegou je velikost. Každý by si měl především rozmyslet, jestli zvolená velikost opravdu odpovídá jeho potřebám i možnostem. U nás je velikost výsledkem toho, jak naše požadavky zpracoval architekt, aby dům fungoval jako celek. Jestli byl některý pokoj o pár metrů větší, než jsme měli v zadání, to jsme neřešili. Druhou věcí, kterou je dobré si ujasnit, je to, jestli chce člověk dům stavět svépomocí.

Vaše rodinná firma dům nestavěla, jak jste tedy vybírali stavební firmu?

Michal Navrátil: Málokdo byl ochotný stavět slaměný dům, a proto jsem si stavbu řídil sám a najímal jednotlivé řemeslníky.

Vykonávali jste některé práce na stavbě sami?

Velmi málo, tak deset procent. Šlo hlavně o přípravu práce pro řemeslníky.

Jaké poučení byste vyvodili ze svých zkušeností s firmami?

Michal Navrátil: Určitě doporučuji používat profesionální firmy, ale těch bohužel není mnoho. V době stavby bylo opravdu mnoho práce, tak jsem nemohl odčerpávat lidi z naší firmy, nehledě na to, že práci na tomto domě brali spíš za trest a paradoxně s nimi bývali větší problémy než s cizími řemeslníky. Angažování řemeslníků, kteří na domě pracovali, bylo většinou výsledkem náhody, vybírat jsem moc nemohl, lisí bylo obecně málo. Pracovali tu nakonec hlavně nadšenci, nikoli profesionálové, proto jsem si je musel hodně hlídat, ale na druhou stranu odni do práce vložili spoustu energie a nedělali ji s odporem.

Obr. 188 Plynotěsná vrstva střechy ve výstavběPlynotěsná vrstva střechy ve výstavbě Obr. 189 Sláma prolínající se s konstrukcíSláma prolínající se s konstrukcí
Obr. 190 Dětem vstup na stavbu ze slámy povolenDětem vstup na stavbu ze slámy povolen Obr. 191 Základ podlahyZáklad podlahy

Kolik času jste musel trávit na stavbě a stavbou?

Michal Navrátil: Minimálně hodinu na stavbě a druhou hodinu na další zařizování.

Jaké jste měli zkušenosti s úřady?

Naše firma zde ve vesnici sídlí již osmnáct let a na příslušném stavebním úřadě máme dobré jméno. Území bylo úplně čisté, proto jsme nebyli významně svazováni. Zpočátku měli výhrady k zeleným střechám. Já jsem proto pozval architekta Brotánka, který přijel a udělal pro úředníky v podstatě školení o tom, jak zelené střechy fungují, a postoj úřadu se pak změnil. Podmínkou bylo, že zelenou střechu budou mít všechny domy v zastavovaném území, pouze dva domy u silnice budou se střechou sedlovou, aby se zachoval ráz zástavby podél cesty.

(Ne)osvědčily se vám některé materiály?

Měli jsme problém s komprimačními páskami, které nefungovaly jak měly. Nakonec jsme namísto nich použili ovčí vlnu, kterou jsme nacpali do spár. Přírodní materiály mohou mít často spoustu negativ, ale tady se osvědčily. Na rozdíl od pásek, které jsou postaveny na nějaké chemické látce, která se časem odpaří a páska přestane fungovat.

Vy jste se snažil využít materiály z místních zdrojů. Co vše jste takto pořídil?

Michal Navrátil: Kmeny na konstrukci máme z lesa vzdáleného pár kilometrů odtud. Hlíněné omítky (kromě finálních štuků) jsou z hlíny vybagrované z jezírka na zahradě. Sláma je z okolích polí. Lidé si často spojují domy s nízkou spotřebou nebo z přírodních materiálů s ekologickými motivy, ale v mém případě tomu tak nebylo. Volba dřeva z vedlejší vesnice byla logická - bylo to levnější, ale nebylo to pro mě zásadní. Hlíněnou omítku používám, protože znám její vlastnosti a je mi příjemná, nikoliv proto, že je ekologická.

   Obr. 192 Vstupní branka a vstup do domu
Vstupní branka a vstup do domu

Pořídili jste si do domu něco právě díky tomu, že jde o nízkoenergetický/pasivní dům?

Rekuperaci. A jsme s ní velmi spokojeni. Původně jsme ji v domě nechtěli. Architekt asi z toho nebyl moc nadšený, ale nepřemlouval nás. Pro případ, že bychom později změnili názor, jsme ale všechny instalace připravili. Někdy v roce 2010 jsme si ujasnili, že kvalita vzduchu bez rekuperace není vyhovující, a rekuperaci pořídili. Dnes máme čerstvý vzduch a jsme odpočatější, spíme, aniž by nás budila potřeba otevřít okno. Rekuperace u nás funguje trochu jinak než obvykle v pasivních domech. Především jsme chtěli co nejkratší rozvody vzduchu a nechat vzduch po domě volně proudit. Rekuperaci máme v technické místnosti, nasávání čerstvého vzduchu je pod domem, výfuk je nad pecí a v pracovně nasávání (odvod vzduchu). Vedle toho jsou v každé místnosti v patře průduchy, kterými když vznikne podtlak, se začne nasávat vzduch. Pod stropem je v patře vedeno potrubí, které vzduch sbírá, když dole zapneme ventilátor, vytváří podtlak a vzduch cirkuluje. Pachy z vaření se po domě nesou, ale digestoř máme s vývodem ven a dům poměrně větrá, takže se tu nedrží. Máme hodně otevíratelných oken, což jsme si prosadili proti radám architekta. Samozřejmě se to prodražuje a těsnost není optimální, ale nám to takto vyhovuje lépe.

Liší se nějak každodenní život ve srovnání s konvenčním domem?

Hlavní rozdíl je ve výměně vzduchu. Člověk si rychle zvykne...cítí se odpočatý. Nikde není cítit chlad.

Můžete popsat zkušenosti z jednotlivých období roku? Jak se liší používání vzduchotechniky v jednotlivých ročních obdobích?

V teplém období otevíráme okna a dveře jako v běžném domě. Vzduchotechniku pouštíme pouze v noci, v zimě celý den (přes den 15 minut a v noci 30 minut během jedné hodiny). Při teplotách od -10°C začíná být v některých částech domu chladněji. Topit začínáme v závislosti na venkovních podmínkách obvykle v listopadu. Po zprovoznění rekuperace topíme o něco víc, protože máme vzhledem k netěsnostem určité tepelné ztráty. Problémy jsou s netěsností některých spojů (hlína - dřevo), s tímto rizikem jsme ale při projektování počítali. Spáry jsme nakonec utěsnili ovčí vlnou, ale dům kvůli tomu asi není ani nízkoenergetický. Odpočatost a čerstvost je ale důležitější než úspora za každou cenu.

Obr. 193 Pec v obytném prostoru
Pec v obytném prostoru

Řekli byste, že vy nebo někdo z vaší rodiny nějak fyzicky vnímá současný prostor?

Oproti původnímu bydlení máme v domě i v zimě příjemnou vlhkost a v létě se nám dům nepřehřívá. V zimě se musíme starat o topení (přikládání dřeva a čištění kamen), ale odměnou nám je příjemnější teplo než z ústředního topení a v domě nejen vidíme oheň, ale taky ho slyšíme. Zatím nemáme pocit, že by nás dům něčím omezoval, spíše naopak. Díky velké akumulaci můžeme mít v létě i ve velkých teplech celý dům otevřený a v zimě nám stačí si zatopit jednou dvakrát denně (záleží na venkovní teplotě).

Uvažovali jste ještě o jiných ekologických technologiích kromě kompostovacího WC?

Michal Navrátil: Četl jsem o systému kompletní recyklace vody, který se mi líbil. Po konzultacích s "vodaři" se ale ukázalo, že by to bylo tak komplikované a náročné, že to v běžných domácích podmínkách zatím není možné. Máme tu navíc tvrdou vodu, která sama o sobě způsobuje problémy s domácími spotřebiči.

Jaké máte zkušenosti s kompostovací toaletou?

My jsme chtěli, abychom z domu nemuseli nic vyvážet. Vyvážení jímky je poměrně drahé, proto máme v patře i přízemí WC kompostovací, splachovací vůbec nemáme. V současnosti máme problém s tím, že kompostovací jímka nestačí zpracovat vše, co se v domě vyprodukuje. Musíme ji tedy jednou za rok vyčistit. Michal Navrátil: Já se domnívám, že kompostovací toaleta, kterou máme, není určena pro trvalý provoz, ačkoli je tak prodávána. Jinak nevidím důvod, proč mít splachovací toaletu. U mísy je čidlo, které sepne odsávání, když se toaleta používá, takže jeho provoz je příjemnější než u běžného WC. Odvětrání je dokonalé, pokud WC používáme, ale v noci je záchod občas trochu cítit (tedy když se nepoužívá).

Obr. 194 Kuchyňský kout se vstupem do skleníku            Obr. 195 Schodiště
Kuchyňský kout se vstupem do skleníku

Máte špaletová okna, ta jsou dnes u rodinných domů dost neobvyklá.

V době, kdy jsme stavěli, vyráběla se izolační okna ze skla, které filtruje UV záření a část světelného spektra. Protože jsme ale chtěli mít od jara do podzimu co nejpřirozenější světlo, máme špaletová okna, kde vnější okno je zaskleno jednoduchým sklem a vnitřní dvojsklem. Oproti tomu dnes i trojskla zkreslují světlo méně než před několika lety dvojskla. Vnitřní křídla oken máme od jara do podzimu otevřená. Je to pro nás důležité i proto, abychom slyšeli vnější svět. Ve slaměném domě s hliněnými omítkami jsou zvuky úplně tlumené a ten akustický kontakt se světem tady na kraji vesnice jinak chybí.

Do jaké míry jste měli naplánováno umístění nábytku a s tím související vypínače, zásuvky?

Poměrně podrobně, včetně toho, že jsme nechtěli zásuvky poblíž postelí, aby do nich nezasahovalo elektromagnetické pole, a podle toho se v patře plánovaly. V patře máme také veškerou elektroinstalaci vedenou v odstíněných vodičích.

ARCHITEKT O REALIZACI

Jaké požadavky měli na dům tito klienti?

S klienty jsem již spolupracoval předtím, než jsem začal navrhovat jejich dům. Docela dobře jsme se u toho poznali a oni si vytříbili své názory na to, co by sami chtěli. Co se týče jejich vlastního domu, bylo jejich přáním realizovat přízemní, přírodní dům, ač předpokládali, že se nepodaří dosáhnout parametrů pasivního standardu. Michal Navrátil chtěl vyzkoušet přírodní materiály a přírodní řešení v maximální možné míře. Člověk se  v čase vyvíjí a on byl v té době ovlivněn ledmi, kteří stavějí pouze tzv. "přírodní domy". S tím je spojená jistá averze vůči řízenému větrání, a tak doufal, že by se bez něj dům obešel. Nebyl ale dogmaticky odhodlaný držet se za každou cenu představ, s nimiž začínal. Pokud se něco z předpokladů nepotvrzovalo, pokud se ukázalo, že některé z jeho vysněných ideálů mají i svá negativa, která dopředu neodhadl, tak se ve svých postojích posunoval. Proto, pro případ, že by dům bez řízeného větrání nefungoval podle jejich představ, nechal připravit rozvody potrubí, aby bylo možné vzduchotechnickou jednotku dodatečně instalovat. Přáli si, aby se přírodní charakter projevil i ve tvarech domu. Snažil jsem se proto najít konfiguraci, v níž bych spojil realizaci jejich přání a zároveň technickou proveditelnost stavby. Dům má tedy výklenek do půloblouku - určený pro jídelní stůl-, který navazuje na skleník, schodiště je skládané z masivních dubových štípaných schodnic a organický tvar jím prolíná z přízemí do patra. Podobu domu výrazně určují také hliněné omítky, které Michal Navrátil na své stavbě vyvíjel (dnes vyrábí hliněné omítky a štuky které uspokojí i nejnáročnější zákazníky). Jejich podoba a provedení - tedy barevné kombinace štuků, plastické úpravy v podobě otisknutých květin a travin a podobně - jsou prací investora a jejich dodavatelů.

Předchozí díly tohoto seriálu najdete níže:
Život v nízkoenergetických a pasivních domech SERIÁL - 1. díl Rozhovor s majitelem
Život v nízkoenergetických a pasivních domech SERIÁL - 2. díl Architekt o projektu
Život v nízkoenergetických a pasivních domech SERIÁL - 3.díl Rozhovor s Hanou a Jiřím Poncovými
Život v nízkoenergetických a pasivních domech SERIÁL - 4.díl Rozhovor s majitelem pasivního domu

Autor a zdroj textu:
Autoři: Klára Brotánková a Aleš Brotánek
Zdroj: Publikace Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech, vydavatelství GRADA
Obálka knihy Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech, vydavatelství Grada

 

Dotace, energetické posouzení stavby

Pokud řešíte projekt nebo detaily zateplení na opravu domu v pasivním nebo nízkoenergetickém standardu, můžete čerpat dotace na výše uvedené.
Nepropásněte jedinečnou možnost využít státních dotací a ušetřit si tak až desetitísíce korun!
Oslovte nás přes kontaktní formulář, zajistíme vám Energetické posouzení stavby pro přidělení dotací.

Kontaktní formulář



Vaše osobní údaje (firma, jméno, email, telefon, adresa stavby, projekt) zpracováváme a držíme pouze za účelem vytvoření nabídky na materiál – což je Váš i náš oprávněný zájem.
Další informace se dozvíte v našich Zásadách zpracování údajů.




Pro zákazníky
Rubriky článků