Minerální izolace pro vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS)

8. 9. 2014

Než začneme zateplovat

Vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS - External Thermal Insulation Composite Systems) se zpravidla sestávají z vhodných tepelně izolačních desek, lepících a armovacích tmelů, různých druhů talířových hmoždinek a příslušenství (rohové, zakládací, ukončovací, dilatační a další profily) a různých typů fasádních omítek, penetrací atd. Garantem funkčnosti je nositel systému, který vydává technologický předpis určující požadavky, pravidla a doporučení pro provádění systému. Pro realizaci vnějšího kontaktního zateplovacího systému je vhodné zajistit v potřebném rozsahu projektovou, stavební a ostatní technickou dokumentaci. Její součástí by mělo být, mimo jiné, tepelně technické posouzení zateplované konstrukce a statické posouzení předepisující také typ a rozmístění kotevních prvků.

Příprava podkladu

Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách. Před tím než se přistoupí k založení zateplovacího systému a lepení tepelně izolačních desek, je nutné ověřit a případně zajistit zejména rovinnost podkladu (například aplikací jádrové omítky) a ověřit přídržnost podkladu.

Založení systému

Pro založení zateplovacího systému se nejčastěji používají hliníkové zakládací profily (soklové lišty). Na stěnu se zpravidla upevňují zatloukacími hmoždinkami. Vzájemné napojení jednotllivých lišt se provádí s pomocí plastových spojek, které umožňují jejich dilatování. případné nerovnosti podkladu lze vyrovnat s pomocí plastových podložek. první řada desek se pokládá do lože z lepícího tmelu. Pro navázání s plošně armovanou stěrkou na povrchu systému se použije postup a vhodné pomocné prvky předepsané dodavatelem systému.

Nanášení lepícího tmelu

U izolačních desek i lamel které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá. U všech typů desek se lepící tmel nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky (deska by měla být přilepená na min. 40% plochy). U všech typů fasádních lamel FKL se tmel nanáší celoplošně s použitím ozubeného hladítka.

Lepení izolace

Izolace se lepí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. V průběhu práce je nutno kontrolovat rovinnost výsledného povrchu lepení desek se silikátovým nástřikem.

Otvory a rohy

Obr.: Zateplení fasády, otvory a rohy schémata, zdroj: Knauf Insulation

Izolace musí být rozměřena tak, aby rohy otvorů vycházely do plochy desky, ta v rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min 100 mm. V rozích budov se desky pokládají střídavě na vazbu. U okenních otvorů je roh ostění nebo nadpraží tvořen hlavní izolační deskou nebo lamelou, izolace ostění a nadpraží se vlepí do vzniklé mezery.

Tepelně technické vlastnosti

Požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou definovány v ČSN 730540-2. Z hlediska správného fungování prvků tvořících obálku budovy je důležité dosáhnout alespoň tzv. požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla. Ekonomicky optimální, s ohledem na náklady pořizovací a provozní, jsou zpravidla hodnoty pod úrovní doporučenou.

Zobrazení tabulky pro mobilní zařízení naleznete zde

Požadavky Výtah z ČSN 73 0540-2	Součinitel prostupu tepla [W/(m2K)]
Požadavky Výtah z ČSN 73 0540-2	Požadované hodnoty U N, 20	Doporučené hodnoty U rec, 20	Doporučené hodnoty pro pasivní budovy U pas,20
Stěna vnější	0,30	0,20	0,18–0,12
Podlaha a stěna přilehlá k zemině	0,45	0,30	0,22–0,15
Strop a stěna vnitřní z vytápěného k nevytápěnému prostoru	0,60	0,40	0,30–0,20

Výhody fasád zateplených kamennou vlnou

Kamenná vlna je charakteristická vysokou schopností propouštět vodní páru (ve srovnání s izolacemi na bázi plastů i více než desetkrát). Její použití při zateplování fasády tak vždy přispívá k aktivnější bilanci vlhkosti.
Kamenná vlna vykazuje velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, je vhodná pro budovy zděné i pro dřevostavby, pro novostavby i rekonstrukce.

Kotvení izolačních desek

Kotvení se provádí na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Navrhuje se v souladu s postupem uvedeným v ČSN 732902. Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu (do kotevní délky se nezapočítává například omítka).

Kotevní prvky – různé druhy fasádních talířových hmoždinek

Po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) je možné přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem. Konstrukce vnějšího kontaktního zateplovacího systému bez kotevních prvků je možná pouze s použitím lamel s kolmým vláknem (FKL) u objektů s výškou do 20 m, v případě že tuto variantu připouští nositel systému, za předpokladu že podklad lze považovat za únosný (bez separujících vrstev – například nátěrů).

Povrchová montáž

Při povrchové montáži musí být talířek zatlačen do izolace tak aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky je toto nutné považovat za chybu.

Zápustná montáž

Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit některý ze způsobů zápustné montáže hmoždinek. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn, s použitím speciálního nástroje, pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády, zároveň snižuje cca na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky. Bezprostředně po aktivaci hmoždinek, před realizací základní armované vrstvy se provede lokální přestěrkování míst kde jsou hmoždinky umístěny, tak aby povrch izolace tvořil jednolitou plochu.

Obr.: Zateplení fasády, nejčastěji používané kotevní plány pro izolace, zdroj: Knauf Insulation

Požární bezpečnost

Podle třídy reakce na oheň se člení vnější kontaktní zateplovací systémy na hořlavé a nehořlavé. Základní požadavky stanovuje ČSN 730810, případně ČSN 730802. Požadavky se liší podle stáří a požární výšky objektu. Požární výška je vzdálenost prvního a posledního nadzemního užitného podlaží. Požadavky jsou znázorněny na jednotlivých obrázcích. Krom těchto případů je nutné použít nehořlavý systém na: spodním líci horizontálních konstrukcí (lodžie, balkóny, římsy, průjezdy apod.); na styku se sousední budovou musí být požární pás š. 900 mm.

Omítkové souvrství

Před provedením základní vrstvy

Před tím než se přistoupí k vytvoření omítkového souvrství je vhodné provést kontrolu nalepených desek. Případné mezery mezi deskami tepelné izolace je možné doplnit s pomocí přířezů tepelné izolace. Mezery mezi izolačními deskami z kamenné vlny je nepřípustné vyplňovat montážní pěnou nebo lepicím či stěrkovým tmelem. Před realizací celoplošně armované základní vrstvy je nutné přistoupit k začištění detailů fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod.). Pro rohy se použijí zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300×200 (mm). Všechny kroky je nutné provádět v souladu s technologickým postupem vydaným nositelem systému.

Základní vrstva

Po nalepení a ukotvení tepelně izolačních desek a následné technologické přestávce (nejméně 24 hodin), se přistupuje k realizaci základní armované vrstvy která je tvořena výztužnou síťovinou zapuštěnou do stěrkového tmelu (zpravidla o tloušťce 3 až 4mm). Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích:

Nejprve se nanese vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku je v rámci tohoto kroku nutné vtlačit do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Při používání desek s nástřikem nutnost vtlačování penetrační vrstvy odpadá.
Následuje realizace armované vrstvy, ta se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10×10 (mm) do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora, s pomocí hladítka se vtlačí do tmelu, tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm. V případě nutnosti lze na tuto vrstvu nenést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu, tu je nutno nanést na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu.

Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s pokyny v dokumentaci vydané nositelem systému.

Konečná povrchová úprava

U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Na vnější kontaktní zateplovací systémy se zpravidla používají omítky s velikostí zrna (ta určuje tloušťku omítky) od 1,5 do 5 (mm).

Jako první krok při realizaci omítky se nanese penetrace určená montážními pokyny, výrobci zpravidla dodávají penetraci pod omítky probarvenou do stejného odstínu jako omítka, omezí se tím drobné chyby které mohou vzniknout při vlastním zpracování omítek.
Jako poslední krok se provede tzv. natažení omítky. Tento krok by měli provádět zkušení pracovníci v souladu s montážními pokyny.

Popis obrázku:

1: Vnější stěna

2: Hmoždinka / Kotvení

3: SMARTwall - chytrá fasádní izolace s nástřikem

4: Vnější část zateplovacího systému, základní vrstva a omítka

Obr.: Vrstvy zateplení, zdroj Knauf Insulation

Výběr omítkové směsi

Omítkové směsi umožňují vytvoření povrchů s různou strukturou a v široké škále barev. Důležité je ale také zvolení vhodné pojivové báze. Nejčastěji používané typy omítek jsou:

Obr.: Zateplení fasády, realizace, zdroj: Knauf Insulation

Akrylátové omítky	Silikonové omítky	Silikátové omítky	Jiné omítky
Vyrábějí se v široké škále struktur a barev. Mají vynikající mechanické vlastnosti a jsou cenově poměrně dostupné. Patří však k difúzně spíše uzavřenějším materiálům, méně dýchají.	Jsou relativně prodyšné. Díky tomu že jsou přirozeně hydrofobní tak u nich dochází k menší degradaci barevnosti i k menšímu usazování nečistot.	Jedná se o tradiční materiál který, vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost. Jsou vhodnou volbou pro systémy s kamennou vlnou.	Silikon akrylátové nebo silikon silikátové omítky mohou kombinovat některé z výhod omítek výše uvedených. Minerální omítky dodávané v pytlích jsou spíše reliktem minulosti, v dnešní době se již prakticky na vnější kontaktní zateplovací systémy nepoužívají.