Jak se dnes plýtvá energií

 

Do sedmdesátých let platilo, že pro zdravý hos­podářský růst a rostoucí blahobyt musí růst i vý­roba a spotřeba energie. Poprvé v sedmdesátých letech, během ropných krizí, vzrostly výrazně ceny a zabrzdily hospodářský růst. Lidé se vrá­tili k šetření energii. Mnoho rad, tipů, výzev, ale i nálepek a placek mělo v 80. letech vést občany k šetření. V každém případě se tehdy podařílo zbrzdit plýtvání energií. V 90. letech, kdy ceny energií byly nízké, se tento dlouhodobý cíl vytratil

a energie se opět bezmyšlenkovitě promrhávala.

Humor a nadsázka, které si v ČR i v této sféře našly místo, daly vzniknout již téměř klasickému Již v 80. letech minulého století se úspora energie stala tématem nálepek a placek. Často byla vidět zejména na ne vždy úspor­ných automobilech "naléhavému upozornění těm, kteří doposud plýtvají elektrickou energií:

(Citát Jan Vodňanský, Petr Skoumal: "S úsměvem idiota", Činoherní klub Praha 1969)

Pro růst blahobytu a naší životní úrovně není nezbytná vyšší spotřeba energie. Při využívání energie totiž vzníkaji obrovské ztráty. Přibližně 35 % využívané primární energie se ztrácí - jde o teplo, kterým se ohřívají energetická zařízení v elektrárnách při výrobě energie, nebo se ztrácí při přenosu energie ještě dříve, než dorazí ke konečnému spotřebiteli. Různá zařízení a stroje vyrábějí požadované užitné hodnoty jako světlo, teplo nebo pohonnou sílu pro stroje a dopravní prostředky. A ty také způsobují vysoké ztráty. Žárovky nebo spalovací motory automobilů jsou obzvláště málo účinné a zhruba 80 % instalované energie se přitom přemění v teplo. Rovněž využívání tzv. užitečné energie se neuskutečňuje vždy účelně. Osvětlují se prázdné místnosti, vytápějí se špatně izolované budovy, řidiči automobilu objedou několikrát bloky domů, aby našli místo k zaparkování. Toto jsou příklady neúčelného a nesmyslného vynakládání Zhruba 80 % energie se ztrácí při přeměnách forem energie a přenosu bez smysluplného využití energie. Když sledujeme a analyzujeme ztráty, vidíme, že v nejlepším případě se smysluplně využije 20 % původní primární energie. Uvážíme-li některé aspekty životního stylu průmyslových společností, vychází nám smysluplně vyu­žívaný podíl užitečné energie příliš malý. Pokud by někdo se zdviženým prstem odrazoval své známé od plánované cesty letadlem, vymlouval jím koupi nového auta s nadstandardním vybavením nebo nastavil rodině teplotu vytápění o tři stupně níž, rychle by se znemožnil. Volba vlastního životního stylu v rámci finančních možností patří k osobním svobodám jednotlivce, do kterých si nikdo nenechá mluvit. Záchrana klimatu znamená, že se nebudou vymýšlet strašidla, ale budou se hledat transformace zvoleného žívotniho stylu na takový, který se bude s klimatem a životním prostředím lépe snášet. To však neznamená, že každý bude moci nakládat s energií a životním prostředím naprosto bezmyš­lenkovitě. Kdo v rozporu s lepšími znalostmi a technologiemi odmítá životní styl přizpůsobit menší spotřebě energie a snížení opotřebení životního prostředí, jedná nezodpovědně. To platí také pro politiku, pokud neusiluje o co nejrychlejší aplikaci optímálních technologií. Mno­ho drobných kroků, které směřovaly ke klimaticky a ekologicky šetrné společnosti, se ale nezdařilo, protože ještě chybí hodně potřebných znalostí nebo chybí povědomí o ních. Je mnoho velmi složitých problémů využívání energie a optimální řešení je často závislé na větším počtu faktorů. Jednou z diskutovaných otázek je například otázka zda je energeticky účinnější sporák plynový nebo elektrický. Plynový sporák ve srovnáním s elektrickým produkuje více unikajícího tepla. Kdo se spálil o ucha hrnce, ten to jistě potvrdí. Proto má elektrický sporák pověst ekologičtější alternativy. Stávající elektrárny jak uhelné, tak na zemní plyn nebo jaderné elektrárny vyrábějí elektřínu s nízkou účinností. Přes 60 % disponibilní primární energie se ztrácí ve formě tepla při výrobě elektrické energie ohříváním technologických zařízení elektrárny. Pokud je proud, potřebný k uvaření 1 litru vody, vyroben v uhelné elektrárně, uvolní přitom do ovzduší 156 g CO2, Pří spalování zemniho plynu vznikne naproti tomu pouze 56 g COr Ztráty při přepravě plynu z místa těžby až ke konečnému uži­vatelijsou však rovněž problematické. Zemní plyn sestává z velké části z metanu, který škodí ovzduší výrazně více, než COr A tak jsou ztráty jen několika gramů plynu do ovzduší problém. Pokud ztráty přepravou budou asi 10 %, bude vykazovat plynový sporák stále ještě méně emisí skleníkových plynů než elektrický sporák, který je napájen proudem z uhelné elektrárny. Při dobývání plynu existují však i těžební oblasti s plynovody ve velmi špatném stavu. Pokud se používá takového zemního plynu, může to výhody plynového sporáku naprosto eliminovat. V Německu zpravidla plynový sporák vychází lépe než elektrický, pokud elektrický sporák dostává proud od obvyklých poskytovatelů elektrické energie.

Při volbě zajištění proudu přichází ještě v úvahu tzv. "poskytovatel zeleného (neboli čistého) elektric­kého proudu". To je dodavatel, který zásobuje proudem, při jehož výrobě a distribuci nevzniká C0l' V tomto případě skutečně preferujme elektrický sporák ve srovnání s plynovým. V Norsku pochází veškerý proud ze zařízení, která vyrábějí obnovítelnou elektrickou energii. V tomto případě by se měl jednoznačně upřednostnit elektrický sporák. Kdo ještě používá k ohřevu účinný tlakový hrnec, je - pokud jde o úsporu energie a uhlíku, o celou délku vpředu.

Kdo se chce angažovat v úsporách energie, musí nejprve zvážit, ve kterých oblastech vzniká největší spotřeba. Pro mnohé bude překvapením. že v koncové spotřebě energie v Německu vedou domácností, před oblastmi průmyslu a dopravy.

Ale vždy tomu tak nebylo. V roce 1990 měl největší podil na koncové spotřebě energie průmysl. Zatímco v průběhu let 1990 až 2005 snížil průmysl svůj podíl o více než 17 %, sektorům domácností a dopravy se ve stejné době "povedlo" svůj podíl zvýšit o více než 10 %. Hlavním důvodem u domác­ností byla neustále rostoucí poptávka po domácích zařízeních a elektrospotřebičích. Ze všech oblastí nejrychleji rostl odbyt IT a zábavné elektroniky. Moderní širokoúhlé plazmové televize mohou velmi snadno zdvojnásobit spotřebu energie ve srovnání s původními barevnými televizory, vybavenými trubicovými (CRT) obrazovkami. Existují však ještě "skryté požírače energie". Protože možnosti energetických úspor je možno nejsnáze realizovat v domácnostech a v oblasti dopravy, stojí tyto sektory v popředí zájmu o analýzu možností šetření.

Zdroj: Obnovitelné zdroje energií, publikace vydavatelství GRADA
Autor: Volker Quaschning