hledám zateplení hledám firmu hledám radu slevy

Zateplování - obecné informace

Požadavky na systém vzduchotěsnících opatření - seriál vzduchotěsnost, 2.díl

26. 11. 2014

Smyslem systému vzduchotěsnících opatření (dále jen SVO) je zajistit dostatečně nízkou úroveň vzduchotěsnosti navrhované budovy. Při zahájení projekčních prací, v okamžiku, kdy se definují požadované vlastnosti navrhované budovy, je potřeba jasně určit cílovou úroveň vzduchotěsnosti, které má být dosaženo. Pro vyjádření cílové úrovně je možné použít například hodnotu intenzity výměny vzduchu při 50 Pa n50 [h-1]. Následně je potřeba formulovat požadavky na SVO a jeho součásti tak, aby byl schopen trvale zajistit zvolenou cílovou úroveň vzduchotěsnosti. Návrh SVO pak spočívá v hledání takových technických řešení, která by umožnila splnění těchto požadavků.

Juta, parozábrana, ilustrační fotoCílová úroveň vzduchotěsnosti se zpravidla volí na základě účelu budovy, způsobu větrání a cílové energetické náročnosti - např. podle doporučení ČSN 73 0540-2. Při výběru cílové hodnoty  je vhodné zvážit její zpřísnění oproti doporučeným hodnotám - například u budov s mechanickým větracím systémem, který není vybaven ZZT, u budov s pokročilými systémy přirozeného větrání, u budov vybavených hybridním větracím systémem, apod. Dosažitelnost zvolené cílové úrovně je možné v průběhu návrhu budovy rámcově kontrolovat výpočty.

Na rozdíl od požadavků (doporučení) na vzduchotěsnost obálky budovy nejsou požadavky na SVO v současných předpisech podrobněji definovány. Je nutné zajistit:

  • přítomnost hlavní vzduchotěsné vrstvy (dále jen HVV) v každé obvodové konstrukci;

  • přítomnost zábrany proti působení větru (na vnějším líci konstrukce);

  • dostatečně nízkou vzduchovou propustnost materiálu každé HVV;

  • spojitost HVV v celé ploše obálky;

  • odolnost proti zatížení;

  • životnost SVO jako celku i jeho dílů;

  • realizovatelnost SVO.

Některé z těchto požadavků se obtížně kvantifikují, takže jejich splnění lze v průběhu návrhu těžko prokázat. I slovní formulace však může výrazně pomoci koordinátorovi návrhu SVO jako vodítko, kterým aspektům návrhu SVO je třeba při projektování budovy věnovat zvýšenou pozornost. Požadavky sice nemusí být vyčísleny, ale projektant by měl mít rozmyšlený způsob, jak bude jejich splnění konstrukčně zajištěno.

Přítomnost HVV v každé obvodové konstrukci

Juta, parozábrana, ilustrační fotoKaždá konstrukce ohraničující větranou zónu budovy musí být vybavena souvislou vzduchotěsnicí vrstvou zamezující nekontrolovanému proudění vzduchu skrz tuto konstrukci.

Přítomnost zábrany proti působení větru

Konstrukce ohraničující větranou zónu, které mohou být vystaveny účinkům větru (nebo proudění vzduchu obecně), musí být z vnější strany účinně chráněny proti pronikání proudícího vzdu- chu do konstrukce (problém snižování účinnosti tepelně izolačních materiálů vlivem "promývání" chladným vzduchem. Požadavek je přímo definován, problém je popsán.

Nízká vzduchová propustnost materiálu HVV

Základní materiál, z nějž je HVV vyrobena, pochopitelně nesmí být propustný pro vzduch (nebo jen velmi málo). Doporučení pro volbu materiálu HVV a mezní hodnoty jeho vzduchové propustnosti převzaté ze zahraniční literatury jsou uvedeny.

Spojitost HVV v celé ploše obálky

Spojitost HVV musí být zachována nejen v ploše konstrukce, ale i ve všech kritických detailech - ve spojích panelů a stavebních dílů, ve stycích konstrukcí, zejména obvodových a vnějších, dilatačních spárách a prostupech konstrukcí, atd. K tomuto požadavku navíc uvádí, že musí být použita spojitá vzduchotěsnicí vrstva (vrstvy) v jediné rovině - superpozice několika netěsných nebo nespojitých vrstev je nepřlpustná.

Odolnost proti zatížení

Zabudovaný SVO může být vystaven různým silovým i nesilovým zatížením. Jeho materiálové a konstrukční řešení musí zajistit dostatečnou odolnost proti veškerému zatížení v průběhu celé životnosti. Uvádí se tyto zvláštní požadavky:

  • SVO musí být odolný vůči zátěži vyvolané rozdílem tlaku vzduchu (kombinovaný účinek větru, teploty a větracího systému);

  • SVO musí být schopen odolat 100% zatížení, kterému může být stěna vystavena;

  • osazení HVV musí umožňovat přenos zatížení do nosných prvků;

  • deformace SVO při 150% zatížení větrem nesmí ohrozit nenosné části konstrukce.

Pokud je SVO zcela oddělen od systému nosných konstrukcí, je navíc potřeba zabránit přenosu silového zatížení z nosných prvků do těch částí SVO, které by mohly být jeho účinky poškozeny.

Životnost SVO

Materiály, z nichž je SVO navržen, musí být kompatibilní navzájem i s ostatními materiály použitými v konstrukci. Mezi materiály nesmí docházet k interakci (např. chemickým reakcím), která by mohla podpořit jejich korozi nebo jinak negativně ovlivnit jejich životnost. K těmto problémům dochází např. při nevhodné kombinaci některých plastových fólií a lepicích pásek. Kromě toho je potřeba jednotlivé části SVO chránit před dalšími vlivy - např. účinky slunečního záření, biodegradací, včetně působení hmyzu a hlodavců, atd.

Realizovatelnost SVO

SVO musí být navržený tak, aby bylo možné jej realizovat v podmínkách staveniště. Některé aspekty tohoto problému jsou podrobněji probírány na různých místech.

Koncepce zajištění vzduchotěsnosti v ploše konstrukcí

Jedná se v podstatě o návrh technického řešení HVV v jednotlivých částech obálky budovy. Volba HVV určuje koncepci celého SVO. Princip řešení HVV musí být v souladu s architektonickou, stavebně energetickou a konstrukční koncepcí budovy. Podrobné technické řešení HVV, jak bude popsáno v dalším textu, proto nelze oddělit od řešení ostatních konstrukčních problémů. Při koncepčním návrhu HVV by měla být věnována pozornost těmto souvislostem a problémům:

  • expozice budovy vůči působení větru;

  • tvar budovy;

  • vymezení větrané zóny budovy;

  • určení vrstvy, která má v konstrukci plnit funkci HVV;

  • poloha HVV v jednotlivých konstrukcích;

  • materiál pro jednotlivé HVV;

  • způsob spojování HVV.

Expozice budovy vůči působení větru

Grada, Možnosti snížení tlakových účinků větru vhodným umístěním budovy do krajinyObr.: Možnosti snížení tlakových účinků větru vhodným umístěním budovy do krajiny, zdroj Grada

Expozice budovy vůči působení větru sice nemá přímý vliv na vzduchotěsnost budovy, omezením tlakových účinků větru na budovu lze však částečně snížit množství vzduchu proudícího netěs- nostmi v obálce budovy a související negativní důsledky. Již při volbě polohy budovy na pozemku (např. v úvodních fázích zpracování architektonické studie) je tedy vhodné umístit budovu do polohy chráněné proti působení větru - využitím okolní zástavby, konfigurace terénu, zeleně, apod.
Grada, Zjednodušení tvaru budovy ve prospěch jednoduššího řešení HVV. Příklad šikmé střechy s vikýřiObr.: Zjednodušení tvaru budovy ve prospěch jednoduššího řešení HVV. Příklad šikmé střechy s vikýři, zdroj Grada

Tvarbudovy

Volba tvaru budovy může přímo ovlivnit vlastnosti SVO, tedy i vzduchotěsnost budovy. Složitý tvar budovy vyžaduje složité řešení HVV s velkým počtem spojů v často komplikovaných stavebních detailech. Naopak volba jednoduchého tvaru budovy zpravidla umožňuje omezit výskyt komplikovaných detailů, tedy i riziko vzniku netěsností. Tyto souvislosti je potřeba zohlednit již při zpracování architektonické studie. Jednoduché tvarové řešení by mělo být prioritou (i z mnoha jiných důvodů - např. omezení teplosměnné plochy, tepelných vazeb, konstrukčních problémů, nákladů na realizaci, atd.).

Vymezení větrané zóny

Před vlastním návrhem HVV je nutné jasně vymezit část budovy, kde má být dosaženo cílové úrovně vzduchotěsnosti. Obecně se jedná o větrané prostory, kde je počítáno s řízenou výměnou vzduchu a kde by přítomnost netěsností v obvodových konstrukcích mohla vést k nekontrolované výměně vzduchu a souvisejícím problémům.

Ve většině případů se zřejmě rozsah větrané části budovy bude krýt s vytápěnou částí. Po vyjasnění hranice větrané zóny se jednoznačně určí konstrukce, které na této hranici leží. Do každé z těchto konstrukcí bude následně navržena vzduchotěsnicí vrstva (HW).

Volba vrstvy, která má plnit funkci HW

Klíčovým krokem v návrhu SVO je volba HW v jednotlivých konstrukcích, které ohraničují větranou zónu. Zkušenosti z měření vzduchotěsnosti spolu se závěry jiných autorů shodně ukazují, že velmi dobrou úroveň vzduchotěsnosti lze snáze a s vyšší pravděpodobností dosáhnout u masivních konstrukcí s vhodnou vzduchotěsnou povrchovou úpravou než u lehkých skládaných konstrukcí. V okamžiku, kdy se rozhoduje o konstrukčním řešení budovy (zpravidla již při zpracování architektonické studie), je vhodné zvážit použití konstrukcí s masivními vrstvami (zejména pokud se má dosáhnout velmi dobré úrovně vzduchotěsnosti).

V okamžiku, kdy je o skladbách jednotlivých konstrukcí již rámcově rozhodnuto (zpravidla na počátku zpracování projektu pro stavební povolení), je zapotřebí jasně určit, která z vrstev navržených do skladby konstrukce bude plnit funkci HW. Pokud taková vrstva ve skladbě konstrukce dosud chybí, je potřeba ji navrhnout (upravit skladbu). Tento krokje potřeba zopakovat u každé z konstrukcí ohraničujících větranou zónu.
Juta, parozábrana, ilustrační fotoObr.: Využití ztužujícího bednění z OSB desek jako parozábrany a HVV, zdroj Grada

Popis obrázku:

A - statická funkce bednění  (F je vodorovné zatížení působící na stěnu);
B - bednění z OSB desek plní jen statickou funkci, funkci HVV plní fóliová parozábrana (bednění je umístěno na vnějším líci konstrukce);
C - bednění z OSB desek plní statickou funkci a zárověň i funkci parozábrany a HVV (bednění je umístěno na vnitřním líci konstrukce)

V úvodních fázích návrhu je vhodné zvážit, zda vzduchotěsnicí vrstva nemůže zároveň plnit i jiné funkce (nebo zda jiné vrstvy nemohou plnit funkci HVV). Typickým příkladem je využití parozábrany v lehkých skládaných konstrukcích jako HVV - není například nutné omítat sádrokartonový obklad kvůli zajištění vzduchotěsnosti stěny, když ve skladbě stěny je zjiných důvodů navržena parozábrana, která může současně plnit i funkci HVV. Jako HW může být také využita souvislá vrstva, která u konstrukcí skládaných z tyčových (prutových) nosných prvků zajišťuje přenos vodorovných sil (tuhost v podélném směru konstrukce). U obvodových konstrukcí dřevostaveb se k tomuto účelu často používá bednění z OSB desek. U některých konstrukcí (např. obvodových stěn) není z pohledu statiky důležité, zda je toto bednění umístěno na vnitřním nebo vnějším líci konstrukce. Bednění z OSB desek s přelepenými spoji umístěné blízko vnitřního líce konstrukce však může zároveň plnit svou původní statickou funkci, funkci HWa často i parozábrany. Možnost využití HW jako parozábrany je vždy potřeba prověřit výpočtem rizika kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce.

Autor: Jiří Novák
Zdroj: Vzduchotěsnost obvodových plášťů budov, edice nízkoenergetické domy, publikace vydavatelství Grada
Vydavatelství Grada; Vzduchotěsnost obvodových plášťů budov



Pro zákazníky
Rubriky článků