Sanace zdiva IX. – Způsoby snížení vlhkosti zdiva: Mechanické metody (podřezání zdiva)

 

Vytvoření bariéry ve zdivu vložením nepropustného materiálu patří mezi nejúčinnější úpravy při provádění dodatečných izolací a sanací vlhkého zdiva.

Tento způsob je používán většinou při opravách a rekonstrukcích drobných staveb a staveb s velmi složitou skladbou zdicího materiálu. Jde o poměrně pracnou metodu spojenow s vysokým rizikem poškození statiky stavby, pomalým postupem prací a možností vznikaz následných poruch důsledkem nedostatečného vyklínování dozdívaných bloků zdiva. Před zahájením prací je třeba odstranit stávající omítky v místech provádění tak, aby byt dostatečně známa skladba zdiva a průběh vodorovných spár. Následně se začne s vybouráváním zdiva v mocnosti cca 2 až 4 vrstev cihel a šířce otvorů 0,8 až 1,5 m v závislosti na kvalitě stávajícího zdiva, jeho zatížení, celkové tloušťce apod. Mezi jednotlivými otvory se zachová pilíř zdiva o minimální šířce 0,6 m.

Podkladní vrstvy zdiva v otvorech se očistí a vyzdí se jedna až dvě vrstvy cihel, na jejichž vrchní plochu se nanese cementová malta. Výška takto upravené podkladní vrstvy pro provedení izolací je vhodné maximálně přizpůsobit výškové úrovni plošných izolací vodorovných konstrukcí objektu. Po zatvrdnutí cementové mazaniny je položena izolační vrstva (modifikované izolační pásy, PE fólie apod.). Zbývající prostor nad izolací se dozdí cihlami a řádně doklínuje z obou stran statickými plastovými klíny, které jsou od sebe vzdáleny maximálně 10 až 20 cm. Pak se vybourají pilíře a postupuje se stejným způsobem. Překrytí izolačních pásů by mělo být minimálně 10 cm. Při zaizolování a statickém zajištění objektu se přistoupí k tlakové injektáži spáry cementovou maltou s plastifikátorem.

Nejjednodušší, ale velmi omezenou možností je proříznutí spáry pomocí ruční pily. Jde o pracnou záležitost, použitelnou hlavně u cihelného zdiva do maximální tloušťky cca 25 až 60 cm v závislosti na kvalitě spáry a pevnosti maltového lože. Na tyto práce lze použít klasické tesařské pily, tzv. břichatky, případně upravené listy z katrových pil apod.

Řetězová pila slouží k postupnému podřezávání cihelného nebo kvádříkového zdiva. V místě podřezávání se otluče omítka za účelem odkrytí a kontroly řezané spáry. Zdi musí být vyzděno v pravidelných spárách o minimální tloušťce spáry 10 mm. Povrch terénu okolo izolovaného zdiva musí být dostatečně pevný a rovný, upravený pro pojezd stroje. Podřezání je možné provádět již ve výšce 7 cm nad úrovní pojezdu stroje. Pilová lišta se ustaví do vodorovné polohy, zdivo se nejprve prořízne do potřebné hloubi a následně se pomocí pojezdu pokračuje s řezem po délce zdiva po úsecích cca 1m. Po proříznutí zdi se řezná spára vyčistí a do drážky se vloží požadovaný typ izolace (na izolační pásy PE fólie). Doporučuje se použití izolačních materiálů s větší tvrdostí pro usnadnění vkládání do řezné spáry (např. sklolamináty).

Izolace se v proříznuté spáře upevňuje natloukanými rozpěrovými klíny z plastu o dostatečné únosnosti (rozměry klínů jsou voleny dle šíře řezu a použité izolace), které se vkládají oboustranně v roztečích cca 20 až 30 cm. Jednotlivé izolační pásy fólie by se měly překrývat alespoň o 10 cm. Po zaklínování vložené izolace se pokračuje s dalším prořezáváním postupným opakováním celého cyklu. Tímto způsobem lze najednou podříznout a zaklínovat až 30 bm zdiva. Po realizaci zaizolování se mezera mezi křime vyplní pod tlakem cementovou maltou s plastifikátorem (tlaková injektáž spáry).

Diamantová lanová pila je určena k řezání zdiva všeho druhu a složení (kamenného,smíšeného, cihelného i betonového) bez omezení jeho šíře. Řezy je možné provádět vodorovné, svisle i Šikmo. Řezací lano je složeno z navlečených řezných segmentů. Nejprve se v místech budoucího řezu vyvrtají otvory pro vložení lana (podle stanoveného postupu na konkrétním objektu ve vzdálenosti 4 až 5 m od sebe) a osadí se skupina kladek pro jeho vedeni. Stroj pohání uzavřenou smyčku diamantového lana soustavou vodících kladek a postupným zkracováním této smyčky dochází k vlastnímu řezání.

Pro postavení lanové pily je nutné zajistit rovný pojezd tak, aby mohlo docházet bez problémů ke zkracování smyčky lana pojezdem stroje. Současně se spuštěním lanové pily musí být diamantové lano chlazeno vodou, kdy se hadice s přívodem vody přímo vkládá do vlastního řezu ve směru otáčeni lana. Další postup vkládání izolačních pásů, klínování a injektáže spáry je obdobný jako u podřezávání řetězovou pilou.

 

 

 

 

Tuto metodu je možné aplikovat u všech budov s průběžnou spárou v cihelném zdivu. Desky jsou provedeny z nerezavějících materiálů (chrom-ocel, chrom-nikl-ocel, chrom-nikl- molybden-ocel) o síle plechu přibližné 1,5 mm. Velmi důležité jsou zejména mechanické vlastnosti používaných desek, neboť současně při zarážení splňují desky funkci pracovního nástroje, na který působí rázová energie nutná pro jejich zaražení. Plechy musí překonat odpor při rozpojování materiálu spár a tření desky. Pro dodrženi těchto potřebných para- metrů jsou plechy profilovány do vlnek. Desky jsou strojně zaváděny do spár zdiva, aniž by docházelo k jeho porušení. Jednotlivé desky se ve styku překrývají 0 2 až 3 vlny, případně do sebe zapadají pomocí speciálních zámkových spojů.

Takto je rychle vytvářena kapilárně nepropustná a nerezavějící horizontální uzávěra proti vzlínající zemní vlhkosti. Pro provádění stačí přistup z jedné, obvykle venkovní strany zdi. Při vhodných podmínkách lze izolovat zdivo až do tloušťky cca 1m z jedné strany. Silnější zdivo musí být přístupné z obou stran. U všech metod, které vytvoří novou plošnou hydroizolaci, je obtížné řešit překonávání výškových úrovni, stěn v terénním spádu, zdí s dispozičními „úskoky" (budova jenom částečné podsklepena) apod. Proto je vždy třeba zpracovávat na toto opatření projektovou dokumentaci, která ve velké většině tyto problematické detaily řeší kombinací sanačních opatření. Jejím obsahem je vždy i posouzení z hlediska statiky.