hledám zateplení hledám firmu hledám radu slevy

Stavba - odhlučnění, odvlhčení, reakce na oheň

Sanace zdiva VIII. – Způsoby snížení vlhkosti zdiva: Chemické metody, injektáž zdiva

17. 10. 2021

Injektáže jsou relativně oblíbené díky své logice působení, snadné dostupnosti injektážních prostředků, a zejména z důvodů nenáročnosti strojního vybavení pro jejich realizaci. Tento způsob vytváření dodatečných izolací ve stávajících svislých konstrukcích je oproti ostatním mechanickým metodám (podřezávání, vrážení plechů, podbourávání zdiva) v podstatě nejšetrnějším zásahem do stavebních konstrukcí. Provádění infuzí však vyžaduje od provádějících firem a osob praktické i teoretické zkušenosti.
 


Chemické hydroizolační clony se provádějí způsobem, pro který se používá označení injektáž, někdy také infuze. V souladu s ČSN P 73 0610 - Hydroizolace staveb - sanace vlhkého zdiva je označení injektáž. Pojem infuze norma používá pouze jako označení pro beztlakové injektáže.

Oblast zdiva dodatečně prosycená utěsňovacím nebo hydrofobním prostředkem brání vzlínání vlhkosti a plní funkci dodatečné hydroizolace. Vpravení infuzního prostředku se provádí do předem vyvrtaných otvorů.

Chemických injektážních materiálů a technologických postupů jejich vpravování do zdiva je celá řada a dělí se podle různých kritérií.


Společné prvky provádění chemických clon

Základní druhy injektáží podle způsobu provádění:
- infuze;
- beztlaková injektáž;
- s hydrostatickým přetlakem;
- tlaková injektáž;
- zvláštní způsoby provádění.

Chemické hydroizolační clony z hlediska polohy ve stěně:
- vodorovné (proti vzlínající vlhkosti);
- svislé (např. proti pronikání vlhkosti z obvodových stěn do navazujících vnitřních stěn);
- plošné (proti pronikání vlhkosti do stěn z okolní zeminy).

Chemické a hydroizolační clony z hlediska zatížení vlhkostí:
- proti zemní vlhkosti;
- proti vodě stékající a zadržené;
- proti tlakové vodě.
 
Chemická injektáž zdiva
Chemická injektáž zdiva
 
 
Injektáže zdiva lze provádět u vnějších i vnitřních stěn staveb v celé jejich tloušťce. Způsoby působení injektážních metod jsou obecně známy, důležité však je stanovit přesné podmínky použití, zvláště způsob ukládání injektážního prostředku, potřebné množství látky, požadavky na zdivo (suché nebo vlhké, solné zatížení, složení apod.).

Definice injektáží říká, že „injektáž je technický prostředek působící pouze proti vzlínající zemní vlhkosti, její použití není možné v oblastech tlakové vody“. Základní zásady pro provádění a navrhování způsobů použití injektáží zdiva stanovuje ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb - Sanace vlhkého zdiva. Speciálním předpisem je směrnice WTA 4-4-96 - Injektáž zdiva proti kapilární vlhkosti.

Účinnosti jednotlivých injektážních metod se při laboratorních zkouškách a měřeních pohybují od cca 50 % do 95 % v závislosti na druhu preparátů, a zejména kvalitě provedení. Velmi důležitým parametrem je penetrační schopnost prostředku, která v podstatě určuje a limituje maximální osovou vzdálenost vrtů ve zdivu. Prostředek, který se nedostane dostatečně hluboko do struktury zdiva tak, aby vytvořil jednolitý prosycený pás, nesplňuje základní funkční požadavky na účinnost dodatečně vytvořených izolací.

Technologický postup provádění injektáží všeobecně spočívá ve vytvoření soustavy vrtů v rovině nebo ploše, které následně slouží pro zavedení účinné látky do průřezu zdiva a jeho prosycení injektážním roztokem.

Vrty jsou prováděny ve vzdálenostech, průměrech a sklonech odvislých od typu použitého injektážního prostředku a zvolené metody zavádění prostředku do izolovaných konstrukcí, a to vždy v místech, kde dojde k co nejúčinnějšímu přerušení pronikání vlhkosti nad úroveň prováděných hydroizolací.

Injektážní prostředek potom dle použitého druhu vytváří ve struktuře zdiva hydroizolační clonu s převážně utěsňovacími nebo vodoodpudivými vlastnostmi. Zdivo se napouští buď jen jedním roztokem utěsňovacího či hydrofobizačního charakteru, nebo lze aplikovat dva roztoky uvedených vlastností (metoda následné infuze).

Napouštění vrtů injektážním prostředkem se v závislosti na podmínkách objektu, druhu infuzních roztoků, použité technologii, rozsahu a způsobu uspořádání infuze provádí ručně (např. ze samostatných nádobek, společného zásobníku roztoku), přečerpáváním anebo zvláštním plnícím zařízením s tlakoměry. Typ použité technologie, zejména z hlediska vhodnosti použití daného injektážního způsobu, je odvislý hlavně od výsledků průzkumu složení a vlhkosti izolovaných konstrukcí a je obvykle určen projektem rekonstrukce objektu.

V rámci sanace vlhkých konstrukcí prováděné injektážní technikou je například možné při použití vhodného materiálu zajistit i zpevnění stávajících zděných konstrukcí. Použije se injektážní prostředek, který obsahuje účinné složky proti vzlínání vlhkosti a zároveň do narušeného zdiva doplní pojivo (zejména do malty v ložných sparách). Tento způsob je technicky i ekonomicky efektivní, protože v jednom pracovním kroku se provede izolace proti vlhkosti i zpevnění zdiva.

Postupná degradace omítky vlivem vlhkosti
Postupná degradace omítky vlivem vlhkosti
 
 
Při dodatečné izolaci například velmi vlhkého zdiva jsou póry z velké části zaplněny vodou a volná, porézní struktura, do které se může dostat injektážní prostředek, je tak omezena tím více, čím větší je vlhkost zdiva v místě injektáže.

V této souvislosti je třeba se zmínit o parametru „stupeň provlhnutí“, který udává hodnocení obsahu vlhkosti zdiva ve vztahu k jeho pórovitosti. Tento údaj ukazuje skutečný obraz o možné injektovatelnosti zdiva. V případě, že přistoupíme k sanaci velmi vlhkého zdiva (tj. s póry zaplněnými vodou ) je třeba aplikovat injektážní látky pod tlakem nebo použít látky, které ve zdivu reagují s vodou.

Jako velmi účinné se doporučuje předsušení zdiva před vlastní injektáží, kdy se ohřevem docílí vysušení materiálových struktur zdiva a tím dojde k uvolnění kapilár pro bezproblémové přijmutí injektážního prostředku. Velmi progresivní a účinná je například metoda termicky aktivované injektáže za použití rozehřátých parafinů. Injektážní metody se rovněž obtížně používají v případech velkých dutin ve zdivu, jaké se mohou vyskytovat u historických typů zděných konstrukcí. Infuzní vrty v obvodových stěnách je možno provádět z venkovní i vnitřní strany zděné konstrukce v úrovni povrchu terénu, nad terénem i pod ním. Vždy je třeba mít na zřeteli zajištění spolupůsobení s ostatními izolačními a sanačními zásahy na rekonstruovaném objektu.

Vrty v obvodových a vnitřních stěnách stavby mohou být prováděny:
- jednostranně nebo oboustranně;
- v jedné i více řadách nad sebou či vedle sebe.

Všeobecně platí, že čím je menší osová vzdálenost vrtaných otvorů, tím je větší jistota účinnosti injektáže. Průměry vrtů bývají voleny v rozmezí 10 až 40 mm, jejich odklon od vodorovné roviny 15 až 45“. Zvláštní pozornost je třeba věnovat napojení na vodorovné izolace podlah, a to zejména s ohledem na profil sklonu vrtů v izolovaném zdivu a výškové ukončení vrtu u protilehlého líce zdiva.

Samozřejmostí , že výrobky musí mít patřičné technické a hygienické atesty. Základem pro volbu nejvhodnějšího injektážního prostředkuje kvalitně zpracovaný průzkum zdiva, technická a projektová dokumentace sanace. Při vlastní realizaci se opět výrazně dostává do popředí zkušenost a odbornost provádějící organizace.
 
Jak moc je zeď vlhká můžeme zjistit vlhkoměrem
Jak moc je zeď vlhká můžeme zjistit vlhkoměrem

Vlastnosti injektážního prostředku

Vlastnosti injektážních prostředků z hlediska schopnosti pronikání a viskozity musí být takové. aby zaručovaly rovnoměrné napouštění materiálu.


Komponenty, princip účinnosti a metoda aplikace použitých injektážních prostředků
Komponenty, princip účinnosti a metoda aplikace použitých injektážních prostředků


Dělení injektážních pros tředků podle chemické báze

Pro injektáž se používají jednosložkové nebo vícesložkové injektážní hmoty, jako např.:

- akryláty;
- epoxidové pryskyřice;
- hydrogely;
- parafíny;
- polyuretanové pryskyřice;
- silikáty;
- silany;
- silikonáty;
- silikonové mikroemulze;
- siloxany.

Principy působení chemických clon ve zdivu

Mechanismy zabraňování vzlínání zemní vlhkosti můžeme rozdělit do následujících skupin podle hlavních principů působení:

- utěsňující kapiláry: u těsnících injektáží má aplikovaná látka za úkol penetrovat do pórů zdiva, ucpat je a chemickou reakcí ztuhnout do nepropustné formy. Do této skupiny lze zahrnout i krystalizační metody, které využívají mechanizmu zarůstání pórů krystaly CSH;

- zužující kapiláry: injektážní látka zužuje průřez pór. Tím se snižuje kapilární nasákavost. Vysoušecího účinku se docílí tím, že odpaření vlhkosti na povrchu materiálu je větší než její přísun

- odpuzující vodu (hydrofobizační): mechanizmus metod založených na hydrofobizaci stěn pórů spočívá v hydrofobní úpravě stěn pórů, což v podstatě zamezí kapilární vzlínavosti. Struktura a průřez hydrofobizovaných pórů zůstávají prakticky nezměněny. Výhodou je, že po uplynutí životnosti se dá opakovaně aplikovat obdobný preparát. V současné době tento systém patří k nejrozšířenějším postupům. Injektážní látka u těchto metod je obvykle na bázi silikonových roztoků nebo mikroemulzí. Jelikož se jedná o pravé roztoky nebo mikroemulze, dostanou se do podstatně menších kapilár než v případě roztoků těsnících, které mají vyšší viskozitu. Struktura ošetřeného materiálu zůstává prakticky nezměněna;

- kombinující jednotlivé principy (zužující kapiláry a odpuzující vodu apod.): řada přípravků je koncipována jako směsný infuzní materiál, kdy je využívána kombinace vlastností jak těsnících, tak hydrofobizačních.

 

 

Odvlhčování staveb Zdroj: Odvlhčování staveb
Autor: Balík Michael a kolektiv


Pro zákazníky
Rubriky článků