Podmínky zdravého bydlení v nízkoenergetických a pasivních domech

12. 10. 2013

Ještě než se pustíme do návrhu dispozice, neškodí si základní funkce bydlení letmo zopakovat, protože se bohužel i v tomto po léta ustáleném a ověřeném výčtu chybuje a často v rodinném domě některá ze základních funkcí ku škodě stavebníků naplněna není. Doporučuji si jednotlivé funkce, po té co obdržíte od architekta koncept studie, znovu přečíst, vést o nich doma diskuzi a po bodech .odškrtat":ochrana, bezpečnost a zajištění soukromí, odpočinek a rekreace, činnosti jednotlivých členů domácnosti, příprava jídla a stolování, domácí práce, osobní hygiena, sociální funkce rodiny, ukládání věcí, pohyb osob a předmětů, práce doma jako výkon zaměstnání, (s rozvojem internetu a výpočetní techniky vůbec stále rozšířenější faktor).

Rozšíření nízkoenergetických a pasivních domů jako příspěvku k úsporám energií vedlo vzhledem k užívání budov s omezeným větráním ke vzniku multidisciplinárního oboru se zvýšeným zájmem o kvalitu chráněného vnitřního prostředí. Aspekty vnitřního prostředí, ovlivňující vnímání člověka, lze rozdělit do dvou skupin:

Činitele pohody - teplota, relativní vlhkost, proudění a ionizace vzduchu, nekarcinogenní těkavé organické sloučeniny, osvětlení, oslunění a hluk. Tedy parametry, které způsobují pocit nepohody, diskomfort a jevy, které jsou součástí .syndrornu nemocných budov". Pokud se zmíněné faktory pohody odchylují od běžných hodnot, mohou být příčinou stresu a zhoršení vnímání jiných složek prostředí.
Faktory zdraví - jsou kritéria, která mohou vést k symptomům onemocnění. Způsobují je karcinogenní chemické látky v ovzduší, pevný aerosol, azbestová vlákna, baktérie, plísně, roztoči, pyly a radon.

Dostatečná plošná výměra místností

Minimální obytná místnost je přímo větraná a přímo osvětlená, má mít alespoň 8 m2 podlahové plochy v případě užívání jednou osobou (což je skutečně minimum z hlediska hygienické nezávadnosti, vzhledem k množství škodlivin vydechovaných po dobu spánku) a minimální rozměr na šířku 1950 mm, 12 m2 při dvou osobách, světlou výšku alespoň 2500 mm, v podkroví potom 2300 mm u rodinných, 2600 mm u bytových domů. V místnostech se zkosenými stropy musí být tato světlá výška nejméně nad polovinou plochy místnosti. Minimální podchozí výška je 2100 mm.

Vhodné osvětlení

U obytných místností navrhujeme zásadně jen denní a přímé osvětlení. Postačuje okno o velikost 1/6 celkové plochy místnosti, účinnější je okno umístěné uprostřed stěny než rohové, nebo u podkrovních místností střešní. U nepřímého nebo smíšeného osvětlení jsou jednotlivé činnosti zařazeny do skupin vyžadujících různou intenzitu uváděnou v luxech a snadno ověřitelnou specializovanými programy v počítači. Denní osvětlent má stejnou intenzitu z jihu i severu. Mají na něj vliv odrazné složky oblohy, stínících překážek a odraz povrchů interiéru. Umělé osvětlení má zejména u administrativních budov klíčový vliv na energetickou bilanci.

Dostatečné oslunění

Výrazně ovlivňuje psychiku člověka. Byt je prosluněn, je-li prosluněna nejméně třetina z celkové obytné plochy bytu, případně rodinného domu, dle specifikace a normových hodnot. Pozor na přehřátí v létě a zajištění normových hodnot teplotní stability zejména podkrovních místností. Nejen u těch nejlépe osluněných bytů bývá nezbytná ochrana vhodnými stínicími prostředky. Nejúčinnější je stínění vnější, před rovinou oken. Dostáváme se však do problému, jak řešit mechaniku žaluzií či rolet. Zabudované mechanizmy nepřípustně oslabují tepelnou obálku domu, montované na fasádě jsou obvykle nevzhledné. Dostatečné oslunění se hůře dosahuje u domů pod úrovní terénu, proto jsou minimálně z tohoto hlediska problematické.

Orientace ke světovým stranám

Není jistě dogma, souvisí zejména s výhledem z místností do okolí domu. Nicméně v oboru je ustálena optimální orientace ke světovým stranám. Situování místností v rámci dispozice a její orientace má rovněž významný vliv na tepelné ztráty domu a hospodárnost jeho provozu:

obývací pokoj: Z - JZ - J
dětské pokoje: JZ - J - JV
jídelna: JZ - J - JV
ložnice: J - JV - V
příslušenství: JV - V - SV
WC: V - SV - S
koupelna: Z - SZ - S
kuchyně: Z - SZ - S
úložné prostory: Z - S - V
vstup: S - V

Tepelná pohoda

Tepelná pohoda je objektivní veličina. Její vnímání je u člověka v optimálním rozpoložení, s konstantní teplotou těla cca 37°C v termicky ideálním stavu. Toto vnímání je závislé na ovlivňujících faktorech, fyzikálních (teplota vzduchu, teplota vnitřních povrchů, relativní vlhkost, pohyb, tlak a složení vzduchu, elektrický náboj ve vzduchu, akustické a optické vlivy), fyziologických podmínkách (příjem potravy, etnikum, stáří, pohlaví, tělesný stav, zdraví a konstituce), dále na individuálních podmínkách (oblečení a stupeň činnosti, adaptabilita a schopnost aklimatizace, denní a noční rytmus, obsazení prostoru a psychosociální faktory). Zdroj: PHI

Teplota v místnosti je dána dvěma hodnotami - teplotou vzduchu a teplotou povrchů. Každá obytná místnost, kuchyně, koupelna a WC musí mít vlastní samostatně regulovatelné topidlo. Vhodná teplota v obytných místnostech a v kuchyni je 20 až 22°C, v koupelnách a na WC 24°C, v místnostech pro spaní jsou doporučovány nižší hodnoty minimálně však 16 °C. (Pod touto teplotou dochází ke snížení obranyschopnosti organismu vůči respiračním chorobám.)
Zkušenosti ukazují, že spokojenost s tepelnou pohodou je u klientů klíčová pro kladné hodnocení funkčnosti stavby.

Relativní vlhkost vzduchu

Doporučená hodnota relativní vlhkosti vzduchu v chladnější části roku je minimálně 30 %, v letním období maximálně 65 %. Optimálním standardem by mělo být rozmezí 40-50 procent. Při vlhkosti pod 40 % narůstá větší možnost onernocnění dýchacích cest. Příliš nízká, nebo vysoká vlhkost vede k alergickým reakcím, množení roztočů, bakterií, virů, ale i emisivitě stavebních materiálů. Vlhkost nad 70 % startuje růst plísní a hub.

Větrání

Kvalita ovzduší je dána zejména množstvím kysličníku uhličitého v objemu vzduchu - jedná se o indikační, snadno měřitelný plyn, který doprovází další znečištění. Přijatelné množství je maximálně 0,07 % (dle ČSN EN 1752 je limitní koncentrace CO₂ v hodnotě 1200 ppm pro třídu "C", pro srovnání v Německu 1500 ppm).
Nad hodnotu 1200 ppm se projevuje u lidí nesoustředěnost a malátnost. Při hodnotách nad 1500 ppm se únava zvyšuje a při koncentracích přes 5000 ppm se vystavujeme negativním zdravotním následkům. (Zdeněk Zikán, TOB 3/2010)

Musí být umožněna požadovaná normová výměna vzduchu za hodinu (dle přílohy ČSN EN 12831 Tepelné soustavy v budovách - výpočet tepelného výkonu, je minimální intenzita výměny vzduchu u obytné místnosti 0,5/hod, v případě kuchyní a koupelen s okny 1 ,5/hod). Obytné místnosti musí být větratelné vždy přímo okny, a to i v případě instalace řízeného systému větrání u nízkoenergetických a pasivních domů. Doporučené hodnoty pro rychlost proudění vzduchu jsou pro zimní období maximálně 0,15 mis, pro letní období 0,25 mis. Zvýšené proudění vzduchu nad 0,35 mis může již vyvolávat nepříjemné pocity.Poznámka eutore, zdroj HKlPHI: Problematikou koncentrace CO₂ se zabýval již v roce 1858 o/gienik Max Pettenkofer, jednotka .ppm" (angl. parts per milion) proto připomíná}ého jméno. Za "dobrou" míru koncentrace dobově považoval 1000 ppm./!

Ochrana proti hluku

Nepříznivými vlivy jsou v tomto směru blízkost rušné komunikace, letecké koridory, nedaleká průmyslová výroba či větší provozní stavby. Maximální hodnoty určují příslušné hygienické normy, přes den 50 dB (A), v noci 40 dB (A). Kvalitní okna pasivního domu mají útlum až 35 dB, jejich účinnost je závislá na vzdálenosti trojskel. Postup při návrhu dispozičního řešení standardního rodinného domu vychází ze snahy určit jasné a logické provozní vazby mezi jednotlivými funkčními celky. Obrazně lze říci, že i cizí člověk by se měl umět ve vhodně řešeném domě napoprvé dobře orientovat. Existuje několik praktických a léty prověřených zásad, směřujících k racionálnímu, ekonomickému a na provoz hospodárnému řešení.

Autor: Josef Smola
Zdroj: Stavba a užívání nízkoenergetických a pasivních domů; Vydavatelství Grada