Zateplovací systém - typy fasádní omítky

2. 5. 2013

Rozeznáváme dvě hlavní skupiny povrchových úprav:
• omítky,
• obklady.

V některých případech se omítka ještě opatřuje nátěrem jako konečnou vrstvou. Kontaktní zateplovací systém má většinou více možností povrchových úprav.

Omítky

Omítky jsou nejčastěji používané povrchové úpravy. Mohou se dělit například podle objemové hmotnosti, nanesené tloušťky, struktury, způsobu aplikace atd. Základní je však rozdělení podle použitých pojivových složek.

Omítky disperzní

Hlavní pojivovou složku tvoří disperze syntetického polymeru ve vodě, tvořící při zasychání film.

Obr. 1 Roztíraná omítka

Omítky silikátové

Převažujícím pojivem silikátových omítek je anorganické draselné vodní sklo, které reaguje se složkami vrstvy pod omítkou.

Omítky silikonové a silikon-disperzní

Pojivovou složkou v těchto omítkách je výhodná kombinace disperze syntetického polymeru ve vodě a emulze silikonové pryskyřice. Dosud nebyla stanovena hranice obsahu silikonové pryskyřice, která by umožnila jednoznačné rozlišení silikonových omítek od silikon-disperzních.

Obr. 2 Rýhovaná omítka

Omítky minerální

Pojivovou složkou jsou cement a vápenný hydrát. Pro zateplovací systémy jsou omítky zušlechtěny vhodnými přísadami.

V současné době se zmenšují rozdíly ve zpracovatelských a funkčních vlastnostech jednotlivých druhů omítek, a to používáním stále dokonalejších chemických přísad.

Omítky pro kontaktní zateplovací systémy jsou většinou tenkovrstvé - do celkové tloušťky cca 4 mm. Jejich struktura a objemová hmotnost je předem určena zrnitostí a hmotností kameniva. Podle dosažené struktury se omítky dělí na:
• roztírané - obvykle mají viditelnou strukturu určenou především zrnitostí kameniva a způsobem nanášení (obr. 1),
• rýhované - mohou mít přímý nebo točený směr rýh (obr. 2)

Zateplování v praxi, vadavatelství Grada, autoři: Jiří Šála, Milan Machatka