hledám zateplení hledám firmu hledám radu Vizualizace fasády

Aktuality

Sanace zdiva I. - Typy vlhkostí namáhající zdivo

24. 11. 2021

První díl seriálu Sanace zdiva vám představí typy vlhkostí namáhající zdivo. Vlhkost je nedílnou součástí prakticky všech pórovitých stavebních látek a z nich vytvořených konstrukcí. Obtížnou se však vlhkost stává v situacích, kdy dochází k jejímu hromadění v určitých místech konstrukce, kde pak iniciuje degradační procesy a zhoršuje užitné vlastnosti konstrukce a může být i příčinou snížené funkčnosti a spolehlivosti stavebního díla.

 

 

Zdivo svislé, obvodové a nosné výplňové (částečně i zdivo příček) je namáháno zejména vlhkostí:

- vzlínající do zdiva z podzákladí;
- pronikající do zdiva z oblastí, kde je voda naakumulována (terény, dvory, chodníky apod.);
- na povrchu zdiva kondenzující vlivem jeho tepelně technických vlastností a nedostatečným a nevhodným pohybem vzduchu a jeho kvalitou (větráním).

Na zdivu se projevují klasické vlhkostní mapy, jejichž charakter je směrodatný pro určení převažujícího vlivu. Vlhkost a salinita způsobují často postupný hloubkový rozpad zdiva. Postupně degraduje vždy nejdříve mechanicky „měkčí“ materiál. U zdiva kamenného (mimo jemnozrnného pískovce, vápence, opuky apod.), kde záleží na kvalitě ložné skladby, se tedy vesměs nejdříve vysypávají spáry. Cihelné zdivo se často chová opačně a mnohdy zůstávají pouze rastry například cementových spár.


Kde je vlhko, je i plíseň. Za vlhkost může špatná hydroizolace nebo tepelný most
Kde je vlhko, je i plíseň. Za vlhkost může špatná hydroizolace nebo tepelný most

 
Tvar vlhkostních map má své zákonitosti v souvislosti s druhem převažujícího vlivu. Je-li hlavní příčinou poruch voda vzlínající z podzákladí, zvyšuje se úroveň vlhkostních map vždy:

- v oblastech styku obvodových zdí a nosných středních zdí;
- v koutech podél obvodu;
- v místech schodišťových těles a výtahových šachet.

U převažující vlhkosti, která vniká do konstrukce z boků, lze pozorovat:

- nejvyšší vlhkost v hloubce cca 0,5—0,7 m pod úrovní terénu;
- kolísání hmotnostní vlhkosti v souvislosti s atmosférickými vlivy;
- na středních zdech kolmo situovaných k obvodu tvorbu vlhkostní mapy ve tvaru trojúhelníku,
jehož přepona klesá směrem do středu domu.

U kondenzující vlhkosti, pokud je hlavní příčinou poruch, se objevují viditelné, ohraničené vlhkostní mapy:

- zdánlivě nelogicky, na různých místech v ploše zdi, často i vysoko nad „suchou“ oblastí. Takové poruchy jsou dokladem různého stavebního materiálu použitého ke zdění. Na blocích kamene, který má velkou tepelnou akumulaci nebo vytváří tepelný most, se kondenzující vlhkost projevuje nejdříve;
- v horních koutech místností a v oblastech s možností vzniku tepelných mostů — u oken, dveří apod.

Tepelné mosty u nadpraží oken a v rozích stropu způsobují plísně
Tepelné mosty u nadpraží oken a v rozích stropu způsobují plísně


Vlhkost v konstrukcích

Vlhkost je nedílnou součástí prakticky všech pórovitých stavebních látek a z nich vytvořených konstrukcí. Určité množství vlhkosti v konstrukcích nemusí být pro stavbu samu na obtíž a z hlediska vnitřního mikroklimatu v budovách může být i pozitivním faktorem. Obtížnou se však vlhkost stává v situacích, kdy dochází k jejímu hromadění v určitých místech konstrukce, kde pak iniciuje degradační procesy a zhoršuje užitné vlastnosti konstrukce a může být i příčinou snížené funkčnosti a spolehlivosti stavebního díla.

U objektů, kde vytváříme vnitřní klima nezávislé na proměnách vnějšího prostředí, dochází k rozdílům vlhkostí vzduchu, resp. teplot v exteriéru a v interiéru. Směr pohybu vodní páry je dán snahou po vyrovnání těchto rozdílů — z prostoru s vyšším parciálním tlakem do prostoru s nižším parciálním tlakem. Vzniká tak tok vodní páry (difuze) a tok tepla obalovými konstrukcemi. Protože vzniku uvedených rozdílů nelze zabránit (budova by ztratila příslušné požadované parametry vnitřního mikroklimatu) je nutné vždy hledat cestu a způsoby, jak vodní páře umožnit snadný přechod do atmosféry a rizikový faktor kondenzace vody uvnitř zdiva tak vyloučit, tzn. zabezpečit konstrukčním řešením stav, kdy v celoroční bilanci je množství zkondenzované vodní páry menší než množství vodní páry, která je schopna se z konstrukce odpařit (kapacita odparu).

Z hlediska vlhkosti jsou nejvíce namáhány suterénní konstrukce objektů s nefunkčním nebo neexistujícím hydroizolačním systémem, do kterých se vlhkost dostává vzlínáním nebo difuzí vodní páry z podzákladí. V tomto případě vodní pára ve zdivu kondenzuje a je kapilárními silami transportována do nadzákladových částí zdiva. Tyto konstrukce jsou pak zdrojem
zvýšené vlhkosti.

Možné příčiny vlhnutí zdiva
Možné příčiny vlhnutí zdiva

1 — dešťová voda pronikající z boku, stékající po povrchu zdiva;
2 — volná voda pronikající stavebními vadami;
3 —volná voda vnikající do zdiva špatným stavebním detailem;
4 — voda odstřikující;
5 — voda stékající volně po povrchu;
6 — špatný stav instalací, dešťových svodů;
7 — kondenzace v místech nedostatečné tepelné izolace;
8 — voda vzlínající z podzákladí;
9 — voda vnikající do zdiva z boků;
10 — s vodou do konstrukce pronikají i rozpustné soli;
11 — voda hygroskopická;
12 — zvyšování vlhkosti v interiéru;
13 — stavební vlhkost vnášená mokrými procesy

Příčiny zvýšené vlhkosti v budovách

Možné příčiny zvýšené vlhkosti:

- nedostatečná údržba (zanesení drenáže, dešťových svodů a okapů, zatékání poškozenou krytinou, komínovými průduchy nebo klempířskými prvky),
- změna provozních parametrů vzduchu uvnitř objektu (zvýšení relativní vlhkosti vzduchu a teploty), kde nejsou stávající konstrukce pro tyto účely dimenzovány,
- změna užívání objektu,
- změna systému vytápění,
- nevhodné stavební zásahy (zazdění větracích průduchů, dodatečné použití nepropustných materiálů na vnějším líci zdiva znemožňujících difuzi vodních par, např. keramické obklady, cementové omítky, parotěsné podlahy apod),
- změna hydrogeologických podmínek - zvýšení hladiny podzemní vody.


Tepelné mosty u ostění oken způsobují vznik plísní
Tepelné mosty u ostění oken způsobují vznik plísní


Povrchová kondenzace

Při dané teplotě je vzduch schopen pohltit jen určité omezené množství vodní páry. Při poklesu teploty pod teplotu rosného bodu - která je funkcí teploty a relativní vlhkosti vzduchu - adekvátní množství vodní páry okamžitě zkondenzuje.

Příčinou vzniku povrchové kondenzace jsou změny teplotního a vlhkostního režimu vzduchu v místnosti, které jsou výsledkem v ní probíhajících procesů (vytápění, větrání a další využívání).

Množství produkované vlhkosti v objektu může být velmi rozdílné, podle druhu činnosti. Pro průměrný byt může celková produkce vodní páry dosáhnout 10-15 kg za den. Zvýšenou vlhkost vnitřního vzduchu podporuje nevhodný režim vytápění, nepříznivá expozice místností, případně lokální zdroje vlhkosti (akvária, pěstování květin, nefunkční ventilace v kuchyni nebo koupelně apod.).

Zdroje vlhkosti v budovách
Zdroje vlhkosti v budovách

Kondenzaci vody na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí ovlivňují rovněž změny povětrnostních podmínek v různých ročních obdobích:

- v zimním období dochází ke kondenzaci na konstrukcích, které nejsou dostatečně izolovány
(tepelné mosty v místech koutů, štítových stěn, střešního pláště, nadpraží apod.);

- na jaře a v první polovině léta nastává tato situace často v nevytápěných masivních
budovách (např. kostely, zámky) na chladných konstrukcích s vysokou tepelnou akumulací.
V tomto obdobíje budova stále ještě velmi chladná, resp. výrazně chladnější než
okolní atmosféra, a v důsledku toho při větrání vlhkost obsažená ve venkovním vzduchu
kondenzuje na chladném povrchu stěn.

Rosný bod
Rosný bod


Obsah vlhkosti
Obsah vlhkosti ve vzduchu v závislosti na relativní vlhkosti


Rizikové faktory a jejich důsledky

Ve s snaze snižovat energetické ztráty výměnou starých oken za nová, těsná okna vzniká celá řada problémů. Větrání v pobytových místnostech, kde se intenzita výměny vzduchu infiltrací pohybuje kolem 0,1 h, je z hygienického hlediska naprosto nedostatečné. Za takovýchto podmínek vzrůstá vlhkost vnitřního vzduchu a dochází k výskytu plísní. U bytů s kvalitním těsněním oken se vymění asi jen 1/10 objemu vzduchu místnosti za hodinu. Aby se splnila podmínka hygienické výměny nejméně poloviny objemu, musí se větrat častěji krátkým a úplným otevřením okna.

Tím se rychle vymění vzduch a nestačí se ochladit stěny. Větrání otevřením okna je účinné, ale v podstatě nekontrolovatelné. Při průvanu nebo velkém rozdílu teplot vně a uvnitř objektu probíhá výměna vzduchu rychleji a nelze dobře odhadnout nezbytnou dobu na vyvětrání místnosti. Kvalita vnitřního prostředí je tak závislá výhradně na uživateli.


Difuze páry

Difuze páry
 
Př utěsňování oken nabývá na aktuálnosti otázka koncentrace spor mikromycet v ovzduší bytů (CFU/m?). Při poklesu přirozené výměny vzduchu dochází v bytech k výskytu plísní pravidelně od ustálené relativní vlhkosti vzduchu nad 80 %. Plísně se tvoří hlavně v koutech mistnosti, nadpražích a ostěních. Současně se při vyšších relativních vlhkostech vzduchu zvyšuje až na dvojnásobek procento přežívajících mikroorganismů, při poklesu relativní vlhkosti se naopak snižuje počet roztočů a výskyt následných alergií.

Pro pobyt osob je optimální relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40-60 % při teplotě 522C.

Z fyziologického hlediska hygienicky doporučené vyšší relativní vlhkosti vzduchu, které zabraňují vysychání sliznic, mohou vést k výskytu plísní. Naopak v přetápěném bytě při relativní vlhkosti vzduchu menší než 20 % dochází k intenzivnímu vysoušení sliznic horních cest dýchacích a tím klesá jejich obranyschopnost. Po delším čase může dojít ke zdravotním potížím.

Špatné větrání je jednou z příčin zvyšování vlhkosti stavebních konstrukcí. Komplikovaná situace nastává v nevytápěných suterénních prostorách. Zde se okna z opatrnosti proti vniknutí do objektu obyčejně neotvírají vůbec, navíc se ucpávají k zabránění úniku tepla. V mnoha domech se suterénní okna nakonec časem zazdí a větrací mřížky zakryjí a tím se ztrácí přirozená infiltrace a provětrávání prostor. V těchto případech může ke zhoršení situace přispět nefungující hydroizolace podlah a stěn. Vlhkostní režim jednotlivých místností je proto nutné zajistit odpovídajícím způsobem, především v zimním období a v místnostech s velkými zdroji vlhkosti. Provoz ventilačních systémů by měl být nezávislý na lidském faktoru.


Větrání a kvalita vnitřního prostředí

Parametry vnitřního vzduchu - především vlhkost - lze regulovat vhodným režimem větrání. Důležité je sladit režim větrání místností tak, aby bylo odstraněno nahromaděné množství vlhkosti a zároveň minimalizováno riziko výskytu kondenzace na chladných stěnách. Nejdůležitější fenomény ovlivňující rychlost vysychání jsou teplota, vlhkost vzduchu a rychlost proudění vzduchu kolem vysoušených povrchů. Optimálním stavem pro vysoušení prvků je umístění v teplém suchém proudícím vzduchu. Na druhé straně schopnost prvku vysychat ovlivňují materiálové charakteristiky (hustota pórového systému, distribuce průměrů a charakter pórů — čím jemnější a zakřivenější jsou póry, tím je vysychání obtížnější a postupuje v čase velmi pomalu).

 
Jak dobře je dům zateplen nebo kde jsou riziková místa (tepelné mosty) odhalí termokamera
Jak dobře je dům zateplen nebo kde jsou riziková místa (tepelné mosty) odhalí termokamera

 

Teplota a vlhkost vzduchu

Představa, že v době vlhkého počasí v zimních měsících se nemá větrat, protože do budovy je zanášena vlhkost, je nesprávná. S výjimkou několika extrémních dnů na jaře a v létě, kdy může dojít k povrchové kondenzaci, se větráním stavba stále vysušuje. Větrání Je obecně v zimním období, kdy je nízká absolutní vlhkost vzduchu, velmi účinné. Optimální větrání za předpokladu, že je spojené s temperováním nebo topením. Studený vzduch se v místnosti rychle ohřívá, čímž klesá jeho relativní vlhkost a vytváří se tak kapacita pro odpařování vlhkosti ze zdiva. V létě je větrání méně účinné a v některých dnech dokonce může působit kontraproduktivně (v letním období s vysokou relativní vlhkostí vzduchu může dojít ke kondenzaci par na studeném materiálu stavební konstrukce).

 

 

Odvlhčování staveb Zdroj: Odvlhčování staveb
Autor: Balík Michael a kolektiv


Rubriky článků