V budoucnu už jen pasivně?

Letním vedrům nejlépe odolá kombinace dosta­tečně těžkých vnitřních masivních hmot a využití řízeného větrání, jímž lze budovu v noci účinně předchlazovat. U větších budov dobře fungují například zemní vrty, přivádějící přes výměník chlad do objek­tu. Zkušenosti ukazují, že vnitřní lehké konstrukce už dnes stěží odolávají letním vedrům, takže se často dodatečně montují vnější žaluzie. Aby se budova vyrovnala s vichřicemi, je třeba zejména střešní konstrukce dostatečně dimenzovat. Hrozba přívalových srážek je především výzvou, jak udržet vodu v krajině. Úvaha nad cenami energie v budoucnu vede k úspor­ným provozním řešením staveb především tam, kde je problematické topit dřevem. Proto se do legislativy - od směrnic EU až po normy - stále více prosazují řešení, vedoucí k pasivním stavbám.

Pasivní domy sice nevyřeší vše, ale vel­kou část problémů ano. Každý zodpovědný člověk by si měl položit otázku, zda je v období ekonomických otřesů lepší inves­tovat do nového auta s vysokou spotřebou pohonných hmot, do penzijních fondů nebo do pasivního domu. Majitel pasívního domu ustojí za součas­ných podmínek i deseti násobné zvýšení ceny energií. Pokrytí nízké provozní spotřeby stavebního fondu je možné i z domácích obnovitelných zdrojů, které máme k dispozici a pod kontrolou my, nikoliv nespolehliví dodavatelé. Omezení bezpečnostního rizika a zvýšení tuzem­ské zaměstnanosti je jen dalším bonusem. Při pohledu na běžné budovy stavěné v současnosti se nabízí otázka, za jakou cenu budou nadále provozovatelné z hle­diska ekonomického a nakolik budou komfortně obyvatelné. Už dnes žijí desítky tisíc lidí v tzv. energetické chudobě, kdy si finančně nemohou dovolit vytopit dům či byt na komfortní teplotu, a jejich počet se stále zvyšuje. 

Rodinné domy v pasívním standardu se projektují pro svaj špatný poměr plochy obálky budovy a jejího objemu nejob­tížněji. Výhodou je, že o svých penězích rozhodují sami budoucí obyvatelé, kteří se často nebojí prošlapávat nové cesty. Občanské a bytové stavby jsou pak mno­hem vhodnější, z důvodu lepšího poměru povrchu ku objemu i větší míry vnitřních pasívnlch zisků z obyvatel a spotřebíčů, za menší peníze zde dosáhneme větších úspor. Mnohé investice v bytových do­mech jsou ale často směřovány špatně jen proto, že se obyvatelé neumí shodnout na optimálním řešení. V případě veřejných rozpočtů se zodpovědná osoba obává jít méně obvyklou cestou. Mnohdy vůbec chy­bí adresně určení finančních prostředků. Přitom by k výraznému urychlení inovací stačilo, aby šly stavby financované z ve­řejných rozpočtů příkladem, jak je tomu již v některých okolních zemích. Evropský parlament se zabývá návrhem, aby byly v nejbližších letech stavěny v pasívním standardu všechny novostavby, což Česká republika také potvrdila v přístupových smlouvách. Na tento stav je tuzemské sta­vebnictví nepřipravené - už v současnosti schází zkušení architekti, inženýři i kvalitní stavební výroba. Na fakultách stavebních i architektury stále promují absolventi bez základní znalosti problematiky. Dokud existovala poptávka po domech stavěných na úrovni 19. století, nebyl důvod učit se nové věci. Ekonomika a trh s nemovitost­mi, jenž narazil na strop své spotřeby, však vyžaduje kvalitu. Špatné bydlení se prodává špatně, tisíce drahých bytů je nyní neprodejných. Ačkoliv je sousední Rakousko v podobných ekonomických potížích, bydlení v pasivním standardu je prodáno většinou ještě před dostavěním. Pasivní dům znamená totiž nejen kvalitní bydlení a vizitku zodpovědnosti, ale i nejjistější investici, lepší než každé důchodové pojištění znehodnocované inflací.

Autor textu:
Ing. arch. Jan Márton
s přispěním architektů a stavitelů

Čerpáno z publikace: Stavby ze slaměných balíků, vydáno vlastním nákladem, www.stavbyzeslamy.cz