Aktuality

Dříve používané izolační materiály

13. 3. 2015

Ve starších stavbách se nachází celá řada v minu­losti používaných materiálů, které zcela nebo ales­poň z části byly vyrobeny z přírodních surovin. Nejčastěji se jednalo o snahu využít jinak bez­cenný odpad, který doprovázel zpracování plodin v zemědělské výrobě nebo hmot v dřevařském a textilním průmyslu. Ve své době jistě sehrály významnou roli a trvale zůstávají v obecném povědomí. Existují přízemní provizorní objekty postavené z panelů s jádrem z kukuřičných oklás­ků, kterým se říká .hkusák". Značkové pojmeno­vání Hobra a Sololit v hovorovém stylu nahrazuje pojmenování dřevovláknitých desek. Přitom pod­statu výrobků si již mnoho lidí nevybavuje.

Uvedené materiály ve své době jistě obohatily stavební výrobu a k některým z nich se vracíme i v současnosti. Nenacházíme je pouze v nenos­ných konstrukcích. S větším očekáváním, nežli byly dosažené výsledky, se používaly i v nosných konstrukcích. Za všech ny stačí vzpomenout mate­riál ze lněného nebo konopného pazdeří, nazý­vaný pazderobeton (Erben 1973). S přírodními hmotami starší provenience se můžeme potkat především při rekonstrukcích nebo při bou racích pracích starých domů. Takže i v současném sta­vebnictví jsou stále aktuální.

Desky z dřevěné vlny a cementu

Desky z dřevěné vlny a cementu nesly název Lig­nos. Jednalo se o český ekvivalent k rakouským deskám Heraklith. Heraklith byl také z dřevěné vlny, ale pojený magnezitem. Desky ve velikosti 2000/500 mm a v tloušťce 15 až 100 mm se lisovaly za studena. Jejich objemová hmotnost dosahovala ρ = 360 kg/m3 až 570 kq/m3, Sou­činitel tepelné vodivosti se pohyboval v rozmezí λ = 0,09 W/(m·K) až 0,14 W/(m·K). Desky byly tuhé, nehnily, vzdorovaly teplotám až do θ = 100 "C a daly se omítat. Používaly se pro tepelně-izolační i akustické obklady v lehkých stěnách, v příčkách a stropních podhledech.

Dřevotřískové desky

Dřevotřískové desky se vyráběly z dřevěných pilin, hoblin, pazdeří, popřípadě ze záměrně strojně vyrobených třísek z podřadného dřeva, například kuláčů nebo odřezků. Pojivem desek byly pro jejich uplatnění v suchém prostředí močovino­formaldehydová lepidla Umacal e nebo Ducal, jinak fenolformaldehydová lepidla. Vyráběly se jako jednovrstvé nebo vícevrstvé s objemovou hmotností ρ = 400 kg/m3 až 800 kg/m3. Jejich součinitel tepelné vodivosti měl hodnoty λ = 0,046 W/(m·K) až 0,09 W/(m·K). Použitá močovinoformaldehydová a fenolformaldehyd­ová lepidla způsobovala celou řadu zdravotních problémů, což se později stalo důvodem pro cel­kovou rekonstrukci poměrně velkého množství budov. Desky našly použití také při výrobě ná­bytku, zvláště sektorového.

Prvním výrobkem tohoto druhu byl u nás již v roce 1949 vyráběný Bukas složený ze tří vrstev bukových třísek. Od 70. let 20. století se z pilin jehličnatého dřeva vyráběly desky Jespil, které se lisovaly za horka s xylenovým kondenzátem a následně se dýhovaly. Desky měly velikost 1200/1200 mm a tloušťky 10 až 17 mm, objemo­vou hmotnost ρ = 510 kg/m3 a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,09 W/(m·K).

Dřevovláknité desky

Ve své době doznaly velkého rozšíření měkké i tvrdé dřevovláknité desky z rozvlákněného odpadového dřeva, zplstnatěného lisováním bez použití pojiva.

Měkké dřevovláknité desky byly na líci hladké a na rubu drsné. Snadno se klížily a lepily a daly se ohýbat. Při zatížení f = 0,3 MPa se stlačily až o 20 % původní tloušťky. Jednalo se o silně nasá­kavý materiál, nevhodný do vlhkého prostředí. Nachází se ve skladbách podlah nebo v příčkách. Desky tohoto druhu nesly název Hobra nebo Izoplat. Součinitel tepelné vodivosti měkkých desek byl v rozmezí hodnot λ = 0,045 W/(m.K) až 0,055 W/(m·K).

Tvrdé dřevovláknité desky se lisovaly za horka pod velkým tlakem. Opět měly hladký líc a drsný rub. Byly pevné a pružné, na vzduchu stálé. Des­ky vyrobené ze smrkového odpadu nesly názvy Sololit nebo na Slovensku Smrekolit a z buko­vého odpadu Bukolit. Uplatnění našly jako kon­strukční desky pro obklady stěn, nášlapné vrstvy podlah, konstrukce dveří a nábytku, kde nahra­zovaly dřevěné překližky.

Desky Likus

Desky Likus patřily rovněž ke konstrukčním deskám. Měly obvodový dřevěný rámeček vy­ztužený příčkami. Vnitřní část byla ze špalíčků z nařezaných kukuřičných oklásků. Povrchovou úpravu tvořila překližka nebo tvrdá dřevovlák­nitá deska. Desky se zhotovovaly v rozměrech 1000/2000 mm až 3000 mm. Jejich tloušťka byla v rozmezí 45 mm až 55 mm. Měly obje­movou hmotnost ρ = 320 kg/m3 až 380 kg/m3 a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,088 W/(m·K). Používaly se do střešních plášťů, příček, dveřních křídel. Také na obvodové stěny a stropy provizor­ních stavebních objektů a pro vyhotovení dalších konstrukcí.

Kůrovinové desky

Kůrovinové desky se vyráběly z rozvlákněné kůry jehličnatých stromů, s přísadou pilin, pazdeří, textilních vláken a jiných podobných materiálů. Formovaly se bez pojiva a vytvrzovaly se suše­ním. Vyráběly se v rozměrech 1200/600 mm v tloušťkách do 40 mm, s objemovou hmotností ρ = 320 kg/m3 až 360 kg/m3. Desky měly nasá­kavost až 70 % a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,047 W/(m·K) až 0,087 W/(m·K). Používaly se k izolování stropů, jako vnitřní izolační vrstvy podlahových a příčkových panelů.

Desky Empa

Desky Empa byly slisované z lněného a konop­ného pazdeří, bavlněného a textilního odpadu a asfaltové emulze s cihlářskou hlínou jako poji­vem. Vyráběly se ve velikosti 500/1000/30 mm, s objemovou hmotností ρ = 195 kg/m3 až 220 kg/m3. Součinitel tepelné vodivosti se pohyboval v rozmezí λ = 0,054 W/(m·K) až 0,076 W/(m·K). Desky velmi dobře přijímaly vlhkost a dosahova­ly nasákavosti až 380 % z hmotnosti. Sloužily především jako tepelné a zvukové izolace stěn, příček a podlah.

Desky z pazdeří

Desky z pazdeří byly pojeny umělou pryskyřicí Umacol C. Měly obdobné vlastnosti jako desky Empa, ovšem s tou výhodou, že jejich výrobní postup nevyžadoval tak značné množství vody, které se pak muselo vysoušet.

Lněné pazdeří máčené v roztoku vodního skla tvořilo plnivo pazderového betonu, v němž byl pojivem cement. Pazderový beton měl obje­movou hmotnost ρ = 650 kg/m3" až 1200 kg/m3 a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,093 W/(m·K) až 0,151 W/(m·K). Jeho nepříznivou vlastností byla poměrně velká nasákavost.

Lisované desky Solomit

Vyráběly se také lisované desky a prošívané rohože z různých organických hmot. Použitou surovinou byla obilní, řepková nebo hořčičná sláma, rašelina, rákos, třtina, kokosová vlákna, mořská tráva, lesní ostřice a další. Nejznámější byly rohože Solomit z tvrdé hořčičné slámy slisované za vysokého tlaku a prošité pozinkovaným drátem. Jejich součinitel tepelné vodivosti byl λ = 0,081 W/(m·K) až 0,151 W/(m·K). Byly ozna­čovány jako nehořlavé a hodily se pro zvukové izolace.

 

 

Zdroj a autor článku: Josef Chybík, publikace Přírodní stavební materiály, vydavatelství GRADA Publishing