hledám zateplení hledám firmu hledám radu Vizualizace fasády

Zateplení střechy

Šíření vlhkosti a kondenzace vodní páry ve střešní konstrukci, požární ochrana

30. 9. 2016

Tepelné izolace je třeba obecně chránit před působením nadměrné vlhkosti, ať již zkondenzované, nebo v důsledku např. havárie či promoknutí při aplikaci. Nadměrná vlhkost zhoršuje tepelně izolační vlastnosti a zároveň může negativně ovlivňovat další např. pevnostní parametry.  Konstrukce, u kterých by zkondenzovaná vodní pára ohrozila jejich požadovanou funkci, musí být navrženy zcela bez kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce. Jedná se zejména o konstrukce z přírodních organických materiálů.

 

U ostatních konstrukcí je kondenzace vodní páry uvnitř skladby přípustná, pokud jsou splněny následující podmínky:

■ Zkondenzovaná vodní pára neohrozí požadovanou funkci konstrukce.

■ Ve stavební konstrukci nesmí v roční bilanci kondenzace a vypařování zbýt žádné  zkondenzované množství vodní páry Mc,a, které by zvyšovalo vlhkost konstrukce.

■ Roční množství zkondenzované vodní páry Mc,a musí být nižší než limit Mc,a,N, který činí: – Mc,a,N = 0,10 kg/(m2.a) nebo 3 % plošné hmotnosti materiálu, v němž dochází ke kondenzaci (nižší z hodnot) pro jednoplášťové střechy. – Mc,a,N = 0,50 kg/(m2.a) nebo 5 % plošné hmotnosti materiálu, v němž dochází ke kondenzaci (nižší z hodnot) pro ostatní typy střešních konstrukcí.


Limitní hodnoty 3 i 5 % plošné hmotnosti přitom platí pro materiály s objemovou hmotností nad 100 kg/m3(minerální vata), je-li objemová hmotnost materiálu, v němž dochází ke kondenzaci, nižší nebo rovna 100 kg/m3 (EPS, XPS), použijí se dvojnásobné hodnoty, tj. 6 nebo 10 %.

U víceplášťových střešních konstrukcí se výše uvedené požadavky vztahují na vnitřní plášť. Zároveň musí relativní vlhkost vzduchu proudícího ve větrané vzduchové vrstvě po celé její délce splňovat i za bezvětří podmínku: φ cv < 90 [%].



OCHRANA PROTI HLUKU

Plochá střecha zajišťuje svojí neprůzvučností zvukovou izolaci mezi vnitřním a vnějším prostředím. Dle konkrétního případu se může jednat o ochranu venkovního prostoru před hlukem nacházejícím se uvnitř budovy (průmyslové haly apod.), nebo naopak ochranu vnitřního prostoru před hlukem zvenčí (zejména pozemní nebo letecká doprava).

Význam ochrany proti hluku roste zejména u lehkých střešních plášťů, tj. tehdy, kdy je neprůzvučnost střechy srovnatelná nebo nižší než obvodového pláště (vždy včetně otvorů).

Požadavky na zvukovou izolaci konstrukcí stanovuje ČSN 73 0532.

Pro ploché střechy je podstatná zejména hodnota vzduchové neprůzvučnosti. Závazným kritériem je vážená stavební vzduchová neprůzvučnost R´w [dB]. Sledování kročejové neprůzvučnosti (pro zvuky vznikající v důsledku dynamického zatížení podlahy při chůzi, pádu předmětů apod.) je možné např. u konstrukcí střešních teras apod. Závazným kritériem je v tomto případě splnění vážené normalizované hladiny kročejového zvuku Lnw´[dB].

Ochrana proti hluku je velmi důležitá při blízkém sousedství průmyslových a obytných zón.V  obytných zónách nesmí ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq ve venkovním prostoru způsobená provozem stacionárního zdroje (měřeno 2 m od průčelí budovy) překročit hodnotu:

LAeq ≤ 50 dB ve dne (06:00-22:00 hod.)
LAeq ≤ 40 dB v noci (22:00-06:00 hod.)

Tolerance obyvatel ke stacionárním zdrojům hluku je velmi nízká a proto nelze ochranu proti hluku podcenit.

POŽÁRNÍ OCHRANA

Cílem požární bezpečnosti staveb je zabránit při požáru ztrátám na životech, zdraví a majetku. Stavby proto musí být navrženy tak, aby byla umožněna bezpečná evakuace osob, zabránilo se šíření požáru uvnitř a mimo stavbu a byl umožněn účinný zásah požárních jednotek.

Na střechy může působit požár z jejich vnitřní i vnější strany, tj. hodnotíme dva základní typy působení požáru:

■ Požární odolnost střešní konstrukce. – Hodnotí se působení požáru zevnitř (zdola).

■ Šíření požáru střešním pláštěm. – Hodnotí se působení požáru na střechu z vnější strany.

U střešních konstrukcí mohou být dle konkrétní situace pro splnění požární bezpečnosti požadovány další údaje, které specifikují požární vlastnosti hmot a konstrukcí.

Jedná se o požárně-technické chatakteristiky:

■ Třída reakce na oheň.

■ Index šíření plamene po povrchu hmot.

■ Odkapávání hmot z podhledů stropů a střech.

POŽÁRNÍ ODOLNOST STŘEŠNÍ KONSTRUKCE

Požární odolnost vyjadřuje dobu, po kterou bude konstrukce plnit svoji původní funkci v podmínkách požáru, aniž by byla ohrožena její

R…. únosnost a stabilita
E…. celistvost
I….. teplota na neohřívaném povrchu – izolace

Za označení REI se uvádí doba (v minutách), po kterou jsou výše uvedená kriteria splněna. Pro zajištění požární odolnosti REI se z hlediska použitých tepelných izolací střešní konstrukce zásadně liší.

Střechy s tepelnou minerální izolací Isover MW dosahují tradičně nejlepších parametrů. U střech na trapézovém plechu je vždy nezbytnou podmínkou použití minimálně dvou vrstev vláknité izolace s posunem spár, aby požár nemohl případnou mezerou mezi deskami vláknité izolace projít až k hydroizolačnímu souvrství. Jednovrstvé provedení tepelné izolace MW je v případě jednoplášťové střechy (s požární odolností) na trapézovém plechu nepřípustné.

Střechy s pěnovým polystyrenem dosahují požární odolnosti pouze u plášťů s masivní betonovou nosnou konstrukcí. U střech na trapézovém plechu je třeba vždy pod desky polystyrenu použít požárně dělící vrstvu z minerální izolace, opět minimálně ve dvou vrstvách s posunem spár.

ŠÍŘENÍ POŽÁRU STŘEŠNÍM PLÁŠTĚM

Zkoušky šíření požáru střešním pláštěm zjišťují chování střešní konstrukce při požáru z vnější strany. Dle ČSN ENV 1187 se hodnotí působení jak v bezprostřední blízkosti budovy - požárně nebezpečném prostoru, tak mimo tento prostor.

Zkušební předpis ČSN ENV 1187 obsahuje čtyři zkušební metodiky:

■ Zkouška 1 (t1) – hořící hraničky bez větru, sklon vzorku 15° nebo 45°

■ Zkouška 2 (t2) – hořící hraničky + vítr, sklon 30°

■ Zkouška 3 (t3) – hořící hraničky + vítr + radiace, sklon 5° nebo 30°

■ Zkouška 4 (t4) – hořící plynový hořák + vítr


Zkoušky šíření požáru střešním pláštěm se klasifikují dle ČSN EN 13 501-5. Počet tříd je různý dle použitého procesu. Stupnice začíná vždy třídou BROOF a končí třídou FROOF.

Klasifikace BROOF (t3) je standardně vyžadována pro střešní pláště v požárně nebezpečných prostorech, klasifikace BROOF (t1) pak pro pláště mimo požárně nebezpečný prostor. Klasifikace se také využívají pro zatřídění druhu konstrukčních částí.

Konstrukční části druhu DP1, DP2 a DP3

Střešní konstrukce se také hodnotí v závislosti na teple uvolňovaném při požáru, vlivu na stabilitu a únosnost konstrukční části na konstrukční části druhu DP1, DP2 a DP3. Určení druhu konstrukční části je závislé jak na třídách reakce na oheň použitých materiálů, tak na chování konstrukce při zkoušce požární odolnosti. Pro střešní pláště nejvyšší bezpečnosti se používají výhradně konstrukce druhu DP1. Střešní pláště jsou hodnoceny jako konstrukční části druhu DP1 při splnění ČSN 73 0810 odst. 3.2.3.2.

 



Zdroj a autor textu: ISOVER
Zdroj a autor použitých obrázků: ISOVER



Rubriky článků