Život v nízkoenergetických a pasivních domech - seriál

22. 8. 2017

V minisérii článků, které pro Vás budeme postupně zveřejňovat jsou shromážděny zkušenosti, které v předchozích necelých dvaceti letech nasbírali při plánování, výstavbě a obývání nízkoenergetických a pasivních domů podle projektu architekta Aleše Brotánka jeho klienti.

Oslovení majitelé domů nejprve vyplnili náš dotazník, posléze také ve své domácnosti věnovali několik hodin pro osobní rozhovor. Rozhovory jsou vybrány tak, aby se čtenáři mohli seznámit s jednotlivými etapami vývoje nízkoenergetických a pasivních domů. Aby jednotlivé domy představovaly určité stádium poznání. Aby demonstrovaly konkrétní podmínky nebo problémy, ke kterým docházelo. Vzhledem k překotnému technickému vývoji ovšem větší prostor dostaly mladší stavby, jejichž provedení je pro dnešní stavitele aktuálně inspirativnější.

Nabízí se samozřejmě otázka, zda majitele nízkoenergetických a pasivních domů něco spojuje, zda jsou si v něčem podobní a jestli by se dalo případně říci, že jde o domy charakteristické pro určitou specifickou skupinu obyvatelstva. Motivaci ke stavění nízkoenergetických domů, kterou majitelé popisovali jako ohled na životní prostředí, jsem našli u několika prvních investorů. Postupně ale převládal důraz na hygienu vnitřního prostředí, ekonomickou stránku provozu, komfort obývání a obecně zodpovědný přístup k životu, k němuž patří i určité úsilí omezit plýtvání. Investoři tvoří pestrou skupinu i z hlediska věku nebo povolání. Domy si stavějí rodiny, do kterých přibývají děti, rodiny s dětmi odrostlejšími i ti, kteří si připravují příjemné bydlení na důchod. I profesně najdeme nejrůznější zaměření - od učitelů z mateřských škol i univerzit, lékařů přes drobné a větší podnikatele po IT specialisty a manažery.

Přinejmenším jedna věc ale většinu zpovídaných spojuje. Investovali do domu, o kterém jim větší či menší autority v oboru stavebnictví - například jiný architekt nebo statik, s nímž konzultovali - tvrdily, že dům je (úplně) špatně navržený, předražený, nesmyslný a nefunkční. Především investoři z období 1994-2004 své domy budovali tak trochu jako experimentální laboratoře, které vedle své obytné funkce suplovaly chabý ofociální výzkum. Z této situace vyplývá, že některá řešení se zákonitě ukázala jako méně vhodná, méně praktická nebo do budoucna jako slepá ulička, jiná zase brzy stala zdrojem poučení pro novou koncepci. Tito investoři stavěli domy jejichž stavba od nich vyžadovala enormní zapojení, aniž se mohli spolehnout na odborníka, který by byl na jejich stavbě přítomen a zajišťoval její hladký průběh (mnohdy proto, že tací zatím ani nemohli potřebných zkušeností nabýt). V neposlední řadě vzhledem k méně obvyklým materiálům , novým technologiím a špatné úrovni stavebnictví investovali do domu vyšší sumy peněz, než by bylo nutné.

Zajímavostí našeho nereprezentativního vzorku stavitelů nízkoenergetických a pasivních domů je, že všechny domy stále slouží svým stavitelům. Žádný z nich dosud nebyl prodán nebo předán potomkům - ani shledán nefunkčním. Všechny jsou zatím stále nadstandardnií ve srovnání s tím, co lze doposud stavět jako nejhorší možný standard.

Názory v jednotlivých rozhovorech nemusejí vyjadřovat názory autorů. Jsou ovšem zpětnou vazbou pro architekta, výrobce i dodavatele a nedocenitelným ponaučením pro investory a všechny, kteří si chtějí utvořit vlastní názor.

Autor a zdroj textu:
Autoři: Klára Brotánková a Aleš Brotánek
Zdroj: Publikace Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech, vydavatelství GRADA