Dřevovláknité izolace

Výroba dřevovláknitých desek

Dalším zástupcem přírodních izolací jsou dřevovláknité desky. Jako základní materiál pro výrobu této tepelné a zvukové izolace jsou jehličnaté stromy. Ty se zpracují na dřevní štěpku, pomocí vodní páry se nechají změknout a mezi ocelovými kotouči se postupně rozvlákní. Do výsledné formy desek se materiál upravuje suchým či mokrým způsobem. Mokrý proces využívá přirozených pojících vlastností dřeva a jeho vláken. Tímto způsobem vznikají desky o menší tloušťce (do 32 mm, výjimečně se dá speciálními úpravami docílit tloušťky 200 mm), ovšem větší hustoty (až 300 kg/m3). Naproti tomu v suchém procesu se vlákna obalují do PU pryskyřice, což má za následek tloušťku do 240mm, ovšem menší hustotu do 230 kg/m3. Desky jsou vyráběny výhradně mokrým procesem.

Vlastnosti dřevovláknitých izolací

Hlavní předností dřevovláknitých desek je díky řádné objemové hmotnosti schopnost tepelné akumulace, která zabraňuje v interiéru letnímu přehřívání a rychlému vychládání v podzimních a zimních měsících. Díky difúzní propustnosti těchto izolací umožňuje konstruovat difúzně otevřené skladby obvodových plášťů dřevostaveb a střešních plášťů. Tlumí hluk šířený vzduchem i tzv. kročejem. Díky své pórovité struktuře dokáže absorbovat ze vzduchu vlhkost až do objemu 1/5 své hmotnosti.
Tyto desky se využívají převážně jako vnější izolace, jádrová izolace nebo izolace z interiéru. Také jsou používány místo sádrokartonových desek, jelikož tolik nepraskají, mohou se upravovat tenkovrstvými omítkami a na rozdíl od sádrokartonu mají vyšší odolnost vůči ohni.
Desky se nejčastěji spojují na pero a drážku s ukotvením sponami či vruty ( do dřevěného podkladu) a speciálními kotvami SPIT Isomet ( do zdiva z plných cihel nebo podobného kompaktního materiálu).